Milan Král hrával hokej za budějovický tým a od roku 1979 nastupoval také jako hokejista v nejvyšší československé soutěži. Má odehrané čtyři sezony se 61 zápasy a účastnil se i Univerziády v Sofii v roce 1983 a v Itálii v roce 1985. V letech 1976–1980 reprezentoval republiku ve všech juniorských kategoriích. V rozhovoru zavzpomínal na čas strávený na ledě a hledal paralelu mezi hokejem, golfem a podnikáním.
Milan Král v době, kdy hrál za budějovický Motor
Váš život je neodmyslitelně spjatý se dvěma sporty, ledním hokejem a golfem. Jak se tyto dva fenomény, v nichž jste úspěšný, potkaly?
Já svou kariéru v hokeji nepovažuji za nijak velmi úspěšnou. A to ani nechci být falešně skromný. Ale s profesionálním hokejem jsem skončil tak dávno, že už si to ani nepamatuji. A veteránskou hokejovou hůl jsem odložil dřív, než jsem vzal prvně do ruky tu golfovou.
Milan Král nastupoval i v juniorském reprezentačním týmu
A to bylo kdy?
Poprvé jsem na golfové hřiště vkročil v červnu 2001. Měl jsem tehdy domluvenou schůzku s ředitelem českého Mercedesu v hotelu v Karlových Varech. Jenže on mi půl hodiny před smluveným začátkem zavolal, že je kvůli bouřce ještě na hřišti, a abych tam za ním přijel. Tak jsem doprovodil jeho i jeho dva spoluhráče – Jirku Bartošku a Marka Ebena – na závěrečných pěti jamkách.
Byl jsem z toho prostředí nádherného, víc jak sto let starého hřiště, tak nadšený, že jsem si v klubovně hned domluvil schůzku na druhý den, abych si nakoupil vybavení a absolvoval první trénink s profesionálem. V lednu následujícího roku už jsem stejné hráče doprovázel jako spoluhráče na první golfový výlet do Jižní Afriky.
Golf je mezi obchodníky a zákazníky považován za jedno z nejlepších míst pro navazování a udržování obchodních vztahů. Vnímáte to stejně?
Ne, pro mě to tak není. Samozřejmě, nějaké obchodní kontakty jsem tam za ty roky určitě navázal. Ale na golfu je pro mě prioritou ta hra, pohyb a čas strávený v krásném prostředí v přírodě. Pokud nejdu sám, chodím s přáteli a neřeším byznys.
Lední hokej je velmi fyzicky náročný a tvrdý sport a ne každý ho dokáže hrát a být v něm úspěšný. Pomohl vám v podnikání nebo vám přinesl nějakou hodnotu do života, kterou jste následně úspěšně využíval i mimo led?
Určitě ano. Musíte se prosadit i přes to, že vám někdo pořád klade do cesty překážky a okolí vám nepřeje. Třeba fanoušci soupeřů. Ukázat ostré lokty, když na vás někdo dělá ramena, i když víte předem, že nějakou tu ránu chytnete. Být v první linii a nedat najevo vlastní pocity. Nikdo nesmí poznat, že si nejste jistý. V hokeji i v byznyse musíte mít tah na branku. A snažit se využít každou šanci. Takže ano, zkušenosti ze života v hokeji mi určitě v životě pomohly.
Golf je svým způsobem životní styl. Kdo si ho zamiluje, už nemůže tuto hru opustit. Jde vůbec seriózně propadnout tomuto životnímu stylu a při tom mít náročné podnikatelské záměry?
Jde, pokud máte tak jedinečnou manželku, jako mám já, která to zvládne i bez vás. Ale já se do této situace dostal opravdu úplně nevinně. Vlastně ze zdravotních důvodů. Při jednom kontrolním odběru krve se moje lékařka s údivem zeptala, co jsem poslední dobou dělal. Všechny ukazatele, které se mi dlouhodobě nepodařilo zlepšovat, byly najednou v normě. Dodala, že ať jsem dělal cokoliv, hlavně ať s tím nepřestávám, protože to mému zdraví evidentně svědčí. Tak jsem to doma řekl manželce, zapsal si golf do kalendáře a po patnácti letech opustil kancelářskou židli. Moje tělo zkrátka vyžaduje neustálý pohyb.
Nastal někdy okamžik, kdy jste si říkal, že s tím už praštíte a na brusle nebo golfovou hůl se už nepodíváte?
S hokejem jsem nikdy skončit nechtěl. Tu hru jsem miloval a mám ji rád pořád. Mluvím tedy o samotné hře, ne o tom všem, co se za mých časů dělo okolo. Ale seknout s hokejem jsem nechtěl nikdy. U golfu to mám naopak. Na hřišti bych praštil s holí i několikrát za hru, ale ještě než dojdu po hře k autu, tak už se těším na druhý den. Doufám, že mi zdraví dovolí hrát až do pozdních let, abych mohl na hřišti i umřít.
Jak přijalo tuto vášeň, která se stala vaší náplní dne, vaše okolí? Hrají s vámi někdy i vaši nejbližší?
Iveta Králová: Musely jsme se s tím s dcerou smířit a zvykly jsme si. Navíc mu golf opravdu prokazatelně svědčí. Když prší nebo má povinnosti, které mu neumožní odjet na hřiště, tak umí být dost nevrlý.
Milan Král: Moje okolí ani nezkoušelo protestovat, holky věděly, že by to bylo zbytečné. Já nemám ve zvyku dělat kompromisy. Proto se možná také ve firmě hodně lidem ulevilo, když jsem skončil. Manželka ke golfu moc nepřilnula. Ráda mě občas doprovodí, pokud u toho nemusí sama hrát. Líbí se jí to prostředí, ale popravdě, ta hra jí fakt nejde. Tlačil jsem do golfu dceru, která ho ale tvrdě sabotovala. Až v posledních letech zjistila, že ji to baví, a že možná prohloupila. Navíc jí to, přestože vůbec netrénuje, neuvěřitelně jde. Má opravdu cit pro hru. Z toho mám samozřejmě velkou radost a těší mě to, ale na druhou stranu mě to taky trochu děsí. Abych se náhodou nestal až druhým nejlepším golfistou v rodině!
V letošním roce podporuje firma Milan Král a.s. také juniorský hokej
Doporučil byste některý ze svých milovaných sportů nejmladší generaci? Čím byste mladé sportovce nalákal?
Kdybych si troufal dnešní mladé generaci cokoliv doporučovat, pak určitě ano. Oba sporty vás nutí hledat a posouvat své limity. Hokej je tvrdý a rychlý, ale jako kolektivní sport vám dává možnost si tu a tam vzájemně vyhovět. V golfu hrajete jen sám proti sobě a nemůžete vypustit nic. Musíte se 100% koncentrovat při každém úderu. Hokej je o reakci, golf o strategii. Takže skvělá kombinace.
Když se jdete podívat na „vás“, hokejový klub Motor České Budějovice, nemáte chuť si obout brusle, vzít do ruky hokejku a přidat se? Přepadá vás nostalgie?
Tak to vůbec. Když se dívám na led, jsem rád, že už tam nejsem. Hokej je dnes úplně jiný. Už to není tak tvrdé a záludné. Hráči jsou lépe chráněni, jak pravidly, tak výstrojí. Ale hra neuvěřitelně zrychlila. Často nechápu, co jsou v té rychlosti dnes hráči schopni zvládnout.
Z Jihoafrické republiky, kde tráví většinu času, sleduje Milan Král každý zápas Motoru
Podporujete dnes nějakým způsobem svůj oblíbený sport v Českých Budějovicích?
Ano, už ani nepamatuji, jak dlouho. Některé roky více, některé méně, podle toho, jak nám to situace ve firmě umožňuje. Vynechali jsme vlastně jen dva covidové roky, kdy jsme se obávali, že bychom to nemuseli zvládnout. Motoru fandí celá naše rodina a z celého srdce.
Vážím si toho, jaké má klub vedení. Jak to kluci dělají, jak se chovají k hráčům, fanouškům i sponzorům. Oceňuji jejich otevřenost a skvělou komunikaci a moc tomu celému fandím.
Co byste popřál hokeji v Českých Budějovicích?
Motůrku přeji, aby kolem něj byli vždycky takoví schopní srdcaři, jako jsou tam teď. Aby fanouškům nikdy nezmizelo to nadšení, jaké v Budějovicích se znovuzrozeným Motorem dlouhodobě panuje. A samozřejmě úspěch v podobě výsledků. Aby se jednou dočkali, že vyhrajou ten poslední zápas play off. Abychom mohli znovu zažít stejnou euforii, jako když jsme se vrátili v roce 2005 z Jihlavy!
