Plány má velké a svůj pověstný tah na branku ukázal již od prvních dnů v novém působišti. Profesor Miloš Táborský je od dubna letošního roku přednostou Kardiologické kliniky v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, v Kardiocentru Krajské zdravotní.
Byla kardiologie vaší jasnou volbou již při studiu na lékařské fakultě?
To je dobrá otázka. Ten obor mi byl vlastně přidělen, protože v určité době si člověk nemohl příliš vybírat a tehdejší primářka kardiologického oddělení mi řekla: budeš kardiolog – a basta. Vzal jsem to jako věc, která byla zpočátku pro mě hůře uchopitelná, ale pak jsem pochopil, že je to obor, kterému se chci věnovat celoživotně.
Viděl jste tedy v něm nějakou budoucnost. Dovedl jste si představit svou roli?
Určitě. Zažil jsem období těsně po Sametové revoluci, kdy došlo k výraznému rozvoji diagnostických a léčebných metod v kardiologii čili jsem tady cítil velký progres a zároveň handicap tohoto oboru, kterému se v minulosti nevěnovalo tolik pozornosti, jakou by si zasloužil. Jako mladý lékař jsem vycítil, že další desítky let bude problematika kardiovaskulární péče závažná a bude dlouhodobě co dělat. Což je pravda do dneška. Práce v oboru tak má smysl a v dnešní době zažíváme velkou dynamiku rozvoje v kardiovaskulární terapeutické oblasti.
Kde je dnes česká kardiologie, jaké je její místo ve srovnání s vyspělým zahraničím?
Česká kardiologie je na tom, v obecném měřítku, velmi dobře. Prakticky pro všechny jsou k dispozici moderní diagnostické a léčebné postupy. Samozřejmě v ambulantní složce je situace poněkud horší, protože tam je dostupnost ambulantních kardiologických vyšetření limitována kapacitou sítě ambulancí. Ty jsou sice ve velkých městech dobře dostupné, ale hovořím o pacientech, kteří jsou ze vzdálenějších lokalit regionu. Když jsou starší, polymorbidní, je to pro ně komplikované. Jestliže čekají šest, sedm měsíců, než se do ambulance dostanou, je to neadekvátní doba. A to je něco, co tady nutně musíme společně změnit.
Jste jeden z prvních, kdo v kardiologii prosazuje telemedicínu. Jak se to daří?
Před více než deseti lety, za svého tehdejšího působení v Olomouci, jsem založil Národní telemedicínské centrum. A zde chceme založit Ústav digitální medicíny jako společné pracoviště Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní v ústecké Masarykově nemocnici. Tak, aby zde byl důstojný pokračovatel moderní tradice, rozvinuté díky panu náměstkovi Pejchalovi, který v Krajské zdravotní vede úsek informačních technologií, a celému jeho týmu. Chceme se věnovat projektům, pokračovat v systémové digitalizaci kraje tak, aby ta prvotní nevýhoda se obrátila ve výhodu pro pacienty, pro lékaře, pro Krajskou zdravotní.
Nyní stojíte v čele ústecké kardiologické kliniky. Co vás oslovilo, že jste se rozhodl po šestnácti letech na pozici přednosty kliniky v olomoucké fakultní nemocnici právě pro Ústí nad Labem?
Důvody byly dva. Je to nové pracoviště, které je v krásné budově, s moderními technologiemi, a potřebuje postavit tým. A já jsem příjemně překvapen tím, že lékaři, které zde nacházím – třeba mladší, ne tak zkušené – se chtějí učit, pokračovat v oboru a postupovat někam dál. Druhou velkou výzvou, pro mě největší, bylo vytvořit zde lékařskou fakultu, asociovanou jednou ze tří lékařských fakult Univerzity Karlovy v Praze. Tak, aby šli sem do regionu dostudovat medici ve čtvrtém až šestém ročníku, pracovali, absolvovali tu zkoušky a státnice, a byli tak zdrojem lékařského personálu pro nemocnice Krajské zdravotní. A nejen pro ně.
Lékařská fakulta v regionu je dlouhodobě velké téma pro celý Ústecký kraj. Kdy je podle vašeho mínění reálné ji v Ústí nad Labem mít? V jaké fázi se nyní snahy nacházejí?
Kvituji s povděkem, že hejtman i celé vedení Ústeckého kraje vzalo Krajskou zdravotní a Univerzitu J. E. Purkyně do pozitivního dialogu o vzniku lékařské fakulty. Ten proces bude poměrně dlouhý, minimálně rok bude trvat vytvoření smluvních vztahů s Univerzitou Karlovou a všech legislativních záležitostí. To je to nejdůležitější. Druhým bodem je pak nalezení zkušených lékařů, nejen akademiků tady v Krajské zdravotní, Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, kteří budou ochotni se podílet na výuce studentů. Protože student musí být veden, musí mít teoretické semináře, cvičení u lůžka a tak dále. Jsem velmi rád, že pan profesor Vladimír Černý, přednosta Kliniky anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny, se mnou do tohoto projektu aktivně půjde, stejně jako další kolegové. Jde o projekt, který se dá realizovat, práce na něm bude založená na dobrovolnosti, entuziazmu a dobré víře v to, že se povede.
Pokud lékařská fakulta vznikne, máte představu, jak přitáhnout studenty do regionu?
Komunikace musí být od začátku seriózní. Z Ústeckého kraje, který je poměrně velký, řada studentů odchází na různé lékařské fakulty, třeba do Prahy, Plzně. Primárně by je měl oslovit kraj, vytvořit jim podmínky, aby měli motivaci se vrátit, podpořit je stipendijními a absolventskými programy, případně dalšími pobídkami. Aby měli jistotu, že tady o ně stojí a že zde budou mít kvalitní výuku.
Profesor Táborský při výkonu na katetrizačním sále
Počítáte s tím, že již nyní se váš tým může rozrůst o mladé lékaře?
Určitě. Právě u mě byla paní doktorka z pátého ročníku medicíny a řekla, že má zájem o kardiologii, je z Mostu a chtěla by po dostudování hned zahájit absolventský program. Domluvili jsme, že napíše motivační dopis a odsouhlasíme si její přijetí za rok. Mám radost, že s mým příchodem se začíná výuka intenzifikovat a že se hlásí lékaři. Jsem na klinice dva měsíce a mám už přihlášky tří mladých lékařů. Je to systém, jak naplnit personální kapacity v Krajské zdravotní. Je jistě dobré přijmout starší zkušené lékaře s atestací, ale jejich finanční nároky jsou poměrně vysoké a lidi v určitém věku nelze předělat. Je lepší investovat do mladého člověka a vychovat si ho k obrazu svému.
Na začátku jste hovořil o stavu české kardiologie s tím, že je nedostatek především ambulantních specialistů. Jak vnímáte situaci v tomto ohledu na pracovištích v nemocnicích?
Myslím si, že je potřeba vytvořit systém intenzivní a digitální spolupráce mezi nemocnicemi Krajské zdravotní. Plánuji proto navštívit jejich ředitele a primáře interních oddělení, abychom vysvětlili, jak dochází k té transformaci: jak se referují pacienti, že se nebude nikam volat, vše poběží elektronicky, a přiblížili další výhody. To znamená, že urgentní pacient je samozřejmě přijatý ten den, na plánovaný výkon v řádu jednoho či dvou týdnů. Všechno půjde daleko flexibilněji tak, abychom v rámci systému byli schopni pacienty efektivně léčit. Řada z nich v režimu jednodenní péče, která již od ledna 2026 bude mít takové finanční parametry, že pro Krajskou zdravotní bude její poskytování výhodné. Řadu pacientů tak nebudeme muset hospitalizovat. Jak to bude vypadat? Ráno v sedm nastoupíte k výkonu, „odležíte si“ katetrizaci a odpoledne jdete domů. Přijde další pacient a večer jde domů. Kapacita zdravotnického pracoviště se tak výrazně zvětší.
Jaký význam má prevence a jací jsme pacienti?
Prevence je vhodnou esenciální investicí do zdravotního systému. Primární prevenci zajišťují praktičtí lékaři a naším úkolem je pomoci praktikům v tom, aby nalezli, řekl bych, dokonalý systém primární prevence. Připravuje se nová vyhláška, na které jsme se také podíleli, kdy prevenci budou moci individualizovat, provádět ji v časnějším pacientově věku. My se soustředíme na sekundární nebo terciální prevenci, na pacienty, kteří prodělali infarkt myokardu, mají srdeční selhání nebo obecně kardiovaskulární onemocnění. Úkolem kardiocentra není mít obrovskou ambulanci, ale spolupracovat s ambulantními kardiology a pacienty si rozdělit. V centru se věnujeme pacientům se specifickými diagnózami, jako je kardiomyopatie, amyloidózy a podobně, a všichni ostatní by měli být v péči ambulantních kardiologů a internistů. Jde o to, vytvořit systém mezioborové spolupráce kardiocentra a referujících pracovišť, ve prospěch pacienta.
A co vy děláte pro své srdce?
Každý den chodím se psem, i když jsem samozřejmě v práci deset, čtrnáct hodin. Takže alespoň chůze, jezdím na kole, práce na zahrádce… Snažím se jíst střídmě, i když to na mně není moc vidět. Prostě mediteránská dieta, nepít alkohol a nekouřit.
Máte čas na koníčky?
Příliš času na ně nezbývá. Denně studuji, protože mým koníčkem je můj obor, takže každý den čtu významné odborné časopisy, články a studie, protože bez toho to prostě nejde. Běhám se psem, který je postižený. Snažím se mu věnovat, aby byl socializovaný a kvalita jeho života byla dobrá. Věnuji se architektuře, takže jezdím za památkami po celém světě. Cokoliv je nového v oblasti moderní architektury, je pro mě velkým lákadlem, a tak jsem navštívil všechna zajímavá místa v Evropě a Spojených státech, která v tomto oboru existují. Zajímám se o umění, galerie, výstavy, sbírky. Kultura je takovou druhou parketou, kterou mám rád.
Vraťme se na závěr ještě k vaší specializaci a podívejme se trochu do budoucnosti. Kde byste rád viděl kardiologii v Ústeckém kraji za pět let?
Myslím si, že za pět let bude toto centrum akceptované jako jedno z velkých moderních kardiovaskulárních center. Bude plně digitalizované, s moderním přístupem k problematice, s flexibilitou, s výrazným zkrácením čekací doby na výkon. Kromě srdečních transplantací tady budeme dělat celé spektrum péče. A to je důležité – aby její dostupnost pro pacienty z regionu byla v místě a nemuseli jezdit do Prahy nebo jiných měst České republiky.
Kardiocentrum Krajské zdravotní sídlí v novém pavilonu J Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem
Prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., FESC, FACC, MBA
Prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., FESC, FACC, MBA, přednosta Kardiologické kliniky v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem
Nový přednosta Kardiologické kliniky Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní – Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem přišel 1. dubna 2025 na excelentní pracoviště největšího poskytovatele nemocniční péče v Česku ze stejného postu v olomoucké fakultní nemocnici, který zastával od roku 2009. Pedagogické činnosti se předtím věnoval i ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Mimo řady dalších profesních aktivit byl členem habilitačních komisí a účastníkem habilitačních řízení v rámci Vědeckých rad univerzit Palackého v Olomouci, Karlovy Univerzity v Praze, Plzni, Hradci Králové, Masarykovy v Brně a Komenského v Bratislavě. Mnoho let je členem zkušebních atestačních a aprobačních komisí pro specializační obor kardiologie při Ministerstvu zdravotnictví ČR a je autorem více než dvou stovek publikací v časopisech s impakt faktorem a recenzovaných odborných časopisech, podílel se na více než deseti monografiích. Je řešitelem a odborným garantem mnoha projektů. Profesor Miloš Táborský byl místopředsedou i předsedou České kardiologické společnosti ČLS JEP a v současnosti pracuje jako předseda České asociace preventivní kardiologie ČKS. Kromě klinických aktivit se výrazně věnuje problematice digitální medicíny. Je autorem tří monografií v této oblasti a pracuje v řadě projektů a aktivit spojených s digitalizací českého zdravotnictví.
