Zprávy o zdražování vodného a stočného pro příští rok v tomto ohledu příjemně překvapily. Navzdory růstu nákladů i mezd zdraží tyto služby obyvatelům v severních Čechách doslova o kapku. Za tisíc litrů dodané pitné vody a odvedené vody odpadní v příštím roce připlatíme pouze 16 korun, oznámila SVS. Více o severočeské vodě v rozhovoru s generálním ředitelem Severočeské vodárenské společnosti Bronislavem Špičákem.
Vaše společnost tradičně vždy v listopadu oznamuje cenu vody pro další rok. Letošní zdražování vody pro domácnosti, zejména s ohledem na růst cen jiných komodit, je opravdu spíše symbolické. Jak se vám to podařilo?
Myslím, že všichni očekávali, že voda, podobně jako elektřina, plyn, benzin nebo jiné zboží každodenní spotřeby, rovněž skokově podraží. Nestane se tak. Vodné a stočné se zvýší opravdu jen o kapku. SVS ctí zásadu, že cena vody nesmí překročit strop v rámci takzvané sociální únosnosti. Ta zjednodušeně říká, že byste za vodu neměli zaplatit více, než jsou dvě procenta průměrných příjmů domácností s průměrnou spotřebou. Takže ačkoliv si domácnosti za elektřinu připlatí až pět tisíc korun měsíčně navíc, u vody to bude pouze 150 korun. A to je, myslím, dobrá zpráva pro všechny domácí rozpočty.
Meziroční inflace už vystoupala ke dvaceti procentům. Takový růst cen se musel podepsat i na hospodaření vaší společnosti. Jak situaci zvládáte?
Jsme na tom stejně jako všichni ostatní na trhu. Musíme platit pohonné hmoty, zdražily stavební práce, samozřejmě i stavební materiál, chemikálie a prakticky všechno, co se týká provozu a rekonstrukcí vodárenské infrastruktury. Pociťujeme také růst cen elektřiny nebo zvýšené náklady na práci našich lidí. Přesto se nám podařilo sestavit pro příští rok takový rozpočet, který nám v příštím roce umožní investovat tak, abychom alespoň udrželi nastavené tempo obnovy. To můžeme považovat za velký úspěch, protože i přes kritickou situaci všude kolem se budeme moci spolehnout, že vodohospodářská infrastruktura bude plně fungovat a plnit svou funkci.
Můžete přiblížit i laickému čtenáři, co to znamená vodohospodářská infrastruktura? Tedy o jaký majetek se staráte?
Není toho málo. V Ústeckém a ve významné části Libereckého kraje vede devět tisíc kilometrů vodovodního potrubí a čtyři tisíce kilometrů kanalizace. Tedy vzdálenost, kterou bychom uletěli třeba do New Yorku a zpět. K tomu je třeba připočíst dvě stovky čistíren odpadních vod, tisícovku vodojemů, více než 60 úpraven vody – tedy majetek v reprodukční hodnotě za více než 109 miliard korun.
Takže vámi zmiňované dvě miliardy korun na investice jsou vlastně docela málo?
Velmi dbáme na to, abychom udrželi solidární princip ceny vodného a stočného. To znamená, že za vodu zaplatíte stejně ve velkém městě jako v odlehlé horské vesničce, kam je samozřejmě dražší a složitější pitnou vodu dopravit. Dlouhodobě se snažíme držet hladinu ceny vodného a stočného na únosné úrovni pro všechny. Životnost vodohospodářského majetku je v průměru 50 let. Kdybychom tedy dnes postavili celou naši infrastrukturu úplně novou, za těchto 50 let bychom museli oněch 100 miliard korun našetřit a pak infrastrukturu postavit znovu. My samozřejmě pečujeme o majetek kontinuálně a každý rok bychom na modernizace, rekonstrukce a opravy měli vynaložit zhruba zmíněné dvě miliardy. To je ale zase jen teoretická potřeba, skutečnost je vždy trochu jinde.
Je severočeská voda jakožto surovina z vašeho pohledu v něčem výjimečná?
Určitě ano! Na rozdíl třeba od plynu nebo ropy jsme v pitné vodě soběstační a nezávislí. Je to naše přírodní bohatství, se kterým ale musíme zodpovědně nakládat, protože jej nelze nijak nahradit. Pokládám za důležité, že i přes růst nákladů všude okolo nás voda určitě nezruinuje rodinné rozpočty.
Můžete jednoduše popsat, jak se stane, že nám z kohoutku doma teče pitná voda? A co se s ní stane potom?
Asi to leckoho překvapí, ale pitnou vodu musíme pro naše odběratele doslova vyrobit. Na procházce přírodou se asi také jen tak nenapijete z přehrady. Ostatně, asi by vám to ani neudělalo dobře. Naše práce začíná tím, že tuto surovou vodu musíme zbavit bakterií, nečistot a upravit ji tak, aby k vám domů dorazila voda, která bude nejen čistá, ale i chutná a nezávadná. Z odpadní vody zase musíme dostat všechny možné nečistoty, abychom ji mohli vrátit zpět do přírody. Neberu v potaz různé oleje či vlhčené ubrousky, ale vybavuji si, že jsme v odpadní vodě již našli například i starý kožich. Tyto věci do přírody opravdu nepatří a my se o to staráme s největší péčí.
Jací jsou vaši zákazníci hospodáři s vodou?
Já myslím, že se všichni můžeme pochválit. S vodou dokážeme dlouhodobě šetřit, což je dobře i z hlediska životního prostředí. Cenu vody to však moc neovlivní, protože o vodovody a kanalizaci se musíme starat i tak, stejně jako o další procesy celého koloběhu naší činnosti. Ale pro představu: naše česká spotřeba je okolo 90 litrů na osobu za den. Patříme k evropským premiantům. V Evropské unii je to průměrně 150 litrů na hlavu za jeden den, v USA dokonce 300 litrů za den. S vodou je tedy třeba nejen šetřit, ale i dobře hospodařit a vážit si jí. A o to se snažíme skutečně každý den díky svědomité práci všech našich zaměstnanců.