Díky moderní neonatologii a specializovaným centrům dnes mají tyto velmi křehké děti šanci nejen přežít, ale i zdárně překlenout vývojový deficit. Během takové mnohaměsíční podpory je důležitá nejen profesionální neonatologická péče, ale i blízký kontakt a spolupráce s maminkou a celou rodinou.
Extrémně nezralé děti zpravidla váží méně než jeden kilogram a jejich orgány ještě nejsou plně připraveny na život mimo dělohu. Plíce nezvládají samostatné dýchání, mozek je velmi citlivý na vnější podněty, trávicí trakt i imunitní systém jsou nevyvinuté. Bez okamžité odborné pomoci by tyto děti neměly velkou šanci na přežití bez následků.
Péče o ně však nezačíná až porodem. Klíčovou roli hraje prevence a důsledné sledování rizikového těhotenství. „Ještě před samotným porodem se snažíme udělat vše pro to, aby k předčasnému narození vůbec nedošlo. Péče o tyto děti totiž začíná už v těhotenství — pečlivým sledováním maminky a včasným rozpoznáním potíží. A i když se objeví známky hrozícího předčasného porodu, neznamená to vždy, že miminko musí přijít na svět hned. Často je možné porod na určitou dobu oddálit, aby miminko získalo ještě trochu času na svůj vývoj. I několik dnů či týdnů navíc může významně ovlivnit vývoj plic a dalších orgánů a zlepšit prognózu dítěte,“ vysvětluje MUDr. Patrik Hitka, Ph.D., přednosta Neonatologické kliniky v ústecké Masarykově nemocnici.
Po narození jsou extrémně nedonošení novorozenci umístěni v perinatologickém centru vysoce specializované péče. V prvních hodinách jsou zpravidla nejkritičtějším orgánem plíce. Zásadní průlom v péči proto znamenalo zavedení surfaktantu – látky, která významně zlepšuje funkci plic.
„Extrémně nezralé děti si nedokážou vytvořit dostatek surfaktantu samy. Jeho podání spolu s moderními šetrnými ventilačními metodami zásadně změnilo jejich šanci na přežití i další vývoj. Naším cílem dnes není jen dítě zachránit, ale zajistit mu co nejlepší kvalitu života,“ doplňuje primář Hitka.
Stejně nedostatečná je schopnost udržet stabilní tělesnou teplotu miminek, které nemají dostatek podkožního tuku ani vyvinuté regulační mechanismy, proto jsou umístěna do inkubátorů, které zajišťují stabilní teplotu, vlhkost a chrání je před vnějšími podněty, před nimiž by je jinak bezpečně ukrývala maminka.
„Inkubátor pro dítě není jen technické zázemí. Vytváří miminku bezpečné a stabilní prostředí, ve kterém pečlivě plánujeme každou manipulaci tak, aby byla co nejšetrnější. Současně podporujeme co nejčasnější zapojení rodičů, protože jejich přítomnost má pro dítě zásadní význam,“ říká Lenka Nováková, vrchní sestra neonatologické kliniky.
Zpočátku děti nejsou schopny sát ani polykat, proto dostávají živiny nitrožilně. Jakmile to jejich stav dovolí, přechází na podávání potravy a výživovou sondou do žaludku. Mateřské mléko hraje v tomto období klíčovou roli – podporuje imunitu i správný vývoj zažívacího systému.
Životní funkce nedonošeného dítěte jsou nepřetržitě sledovány pomocí monitorů, které hlídají činnost srdce, okysličení krve i krevní tlak. Součástí péče je také minimalizace stresu – tlumené světlo, omezení hluku a šetrná manipulace. „Miminko má v inkubátoru vlastně takový útulný pelíšek“, popisuje staniční sestra jednotky intenzivní a resuscitační péče Pavlína Musilová.
Stále větší důraz kladou neonatologové na zapojení rodičů. Vzájemný kontakt, známý jako klokánkování, podporuje i emoční stabilitu dítěte, jeho růst i navazování vztahu s rodiči.
Propuštění z neonatologického centra přichází ve chvíli, kdy je zdravotní stav dítěte stabilní, zvládá dýchání bez jakékoliv podpory, samo přijímá potravu a přiměřeně prospívá. Rodiče jsou před odchodem důkladně edukováni, aby se cítili jistě v každodenní péči i v rozpoznání varovných příznaků. Děti jsou následně dlouhodobě sledovány ve specializovaných ambulancích, kde se hodnotí jejich růst, neurologický a psychomotorický vývoj, zrak i sluch. Včasná rehabilitace a další podpůrné intervence mohou významně ovlivnit kvalitu jejich budoucího života.
Maminka Zuzana se synem Vilémem
Příběh předčasně narozeného syna vypráví maminka Zuzana
Zuzany těhotenství bylo od začátku rizikové. Po krátké hospitalizaci v Děčíně ji převezli do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kde předčasně porodila. Syn Vilémek se narodil ve 27. týdnu s váhou 800 gramů, která po porodu klesla na 710 gramů. Maminka Zuzana vypráví, jak péče o nedonošeného syna probíhala:
„Před porodem nás lékař podrobně informoval o dalším postupu, pobytu na jednotce intenzivní péče i možných rizicích. Velmi mi pomohlo, že komunikace byla otevřená a srozumitelná. Věděla jsem, co se bude dít, a měla jsem prostor se na všechno zeptat.
Když jsem se po předčasném porodu poprvé přišla na syna podívat, hned se mě ujala sloužící sestřička. S citem, pochopením a klidem mi vysvětlila chod neonatologie a seznámila mě se zdravotním stavem syna. Lékaři i sestry byly úžasní, maximálně podporující a cítím za to opravdový vděk. Po porodu i během synovy hospitalizace jsem také využila nabízenou psychologickou podporu.
Postupně jsem se zapojila do péče – s Vilémkem jsem klokánkovala, přebalovala ho i koupala. Mohla jsem k němu docházet bez omezení a trávit u něj několik hodin denně, rodina měla k dispozici také webkameru a sledovala ho z domova.
Syn strávil necelých pět týdnů na jednotce intenzivní a resuscitační péče a další tři týdny na intermediární péči. Celkem jsme v nemocnici prožili téměř tři měsíce. Bylo to nejnáročnější období našeho života, ale také čas, kdy jsme si k sobě hledali cestu. Domů jsme si odnášeli dvoukilové miminko – malé, ale silné.
Dnes je Vilémkovi devět měsíců biologického věku. Váží 7,5 kilogramu, je zdravý, usměvavý a plný energie. Každý den s ním je pro nás radostí a jeho oblíbenou zábavou je válení sudů,“ uzavírá maminka Zuzana.
Předčasně narozeným dítětem označujeme každé, které se narodí před ukončeným 37. týdnem těhotenství. Podle stáří a typické porodní hmotnosti se novorozenci rozdělují do několika skupin:
V ústeckém regionu patří mezi významné rizikové faktory předčasného porodu zejména užívání návykových látek, především pervitinu a alkoholu. |
