To vše způsobuje nárůst obezity v dětském a dorostovém věku současné populace. Nadváha přitom prokazatelně vede k vážným zdravotním komplikacím. Na otázky, jak z bludného kola obezity ven, odpovídá MUDr. Lucie Altová, lékařka Dětské kliniky Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní, a.s. – Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, o.z.
MUDr. Lucie Altová
Jak rodič pozná, že má jeho potomek nadváhu, kterou je dobré řešit s profesionály?
Asi nejznámější ukazatel nadváhy je BMI (body mass index), který si může každý najít a vyhodnotit sám. V pediatrii používáme percentilové grafy, které umožňují sledovat vývoj tělesné hmotnosti a výšky v čase. Rodiče se na grafy mohou podívat na internetu, pravidelně s nimi pracuje i obvodní lékař při preventivních prohlídkách. Pokud vidíme, že se dítě dostává mimo svůj předpokládaný percentil nebo váha skokově narůstá, musíme zpozornět a začít jednat. Nemá smysl léčbu odkládat. Objednat se lze například v ústecké Masarykově nemocnici momentálně na oddělení nutriční ambulance buď na doporučení obvodních lékařů, či jiných specializovaných ambulancí. Už se setkáváme i s tím, že se děti objednávají na doporučení někoho z rodiny nebo spolužáka, což bývá většinou hezká spolupráce, děti se navzájem motivují, podporují i předhánějí.
Na jak dlouhou trať je dítě dostat pod limit obezity a je to práce na celý život?
Na velmi dlouhou trať. Je potřeba komplexní léčby – dodržovat režimová, stravní a pohybová pravidla. Nesmíme zapomínat řešit i psychickou složku, důvod, proč k nárůstu hmotnosti došlo. Ideální je spolupracovat s nutričními terapeuty, psychology, fyzioterapeuty. Nestačí půl roku držet dietu, zhubnout a pak se vrátit do starých kolejí. Je potřeba změnit celkové nastavení, životní styl a dělat to udržitelně.
Rodiče jsou asi těmi, kteří hlavně u menších dětí mohou vlastním příkladem dovést dítě ke správné životosprávě. Pracujete v rámci poradny s celou rodinou?
Děti nás sledují, kopírují, rodiče jsou pro dítě vzorem. Rozhodují o tom, jakou skladbu jídelníčku má, co kdy ochutná a jí, jestli si doma při jídle rodina povídá, nebo každý kouká do telefonu, jakou rodina preferuje zábavu a aktivity. Je těžké některé děti přesvědčit o tom, že by měly měnit návyky, když argumentují větami typu: Proč já bych měla snídat, když máma si dá jen kafe a cigaretu? Já tu zeleninu jíst nebudu, táta taky říká, že není králík. Nejlepší samozřejmě je, když do poradny chodí i oba rodiče a slyší všechno, co probíráme. Jejich opora je v našem oboru zásadní, dítě samo takové změny zvládnut nemůže. A ještě často v rodině bývá záškodník, který snahu toho druhého maří. (Táta ho večer nebo v noci budí, aby se ještě najedl nebo si mlsnul. Oni ti nic nedopřeji viď, tady máš ode mě sušenku, bonbóny, ale někam si to schovej, ať to nevidí). To jsou chvíle, kdy je potřeba, aby i rodiče začali pracovat na sobě. V poradně slyší všechno, co probíráme, ať je to edukace o stravě nebo to, s čím dítě bojuje nebo v čem potřebuje pomoct. Při první návštěvě ambulance rodiče s dítětem vyplňují dotazník, kde zjišťujeme nejen klasickou zdravotní anamnézu dítěte, ale pak se zaměřujeme na to, jaký má dítě stravní a pitný režim, pohybovou aktivitu, kolik toho naspí, kolik času tráví na telefonu, počítači, jak tráví rodina volný čas. Děti i dospívající potřebují parťáka, kterému můžou věřit, který je pochválí, když se daří, povzbudí a pomůže udržet motivaci, když to zrovna nejde nebo je toho na ně moc. Nejsmutnější je, když dítě chce hubnout, ale nemá podporu. Což je nejviditelnější v kategorii 15 let a výš, spíš u dívek, kdy třeba maminky dcerám vyčítají, že se dostatečně nestarají o mladší sourozence. Tyto dívky přitom mají třeba celiakii, diabetes mellitus I. typu, vaří si, snaží se mít onemocnění co nejlépe kompenzovaná, dojíždějí do jiného města na střední školu, mají praxe, chtějí mít dobré známky ve škole. Někdy jejich snahu o hubnutí rodiče zesměšňují, bagatelizují a u nich je vidět jak moc je důležitá je při hubnutí psychika a opora.
V jakém poměru má dětská obezita původ v nemoci a jde u většiny vašich klientů o pouhé přejídání?
U nás v ambulanci spíše vidíme zdravotní problémy jako důsledek obezity, ne jako primární příčinu. Často k nám děti přicházejí z odborných ambulancí gastroenterologie, endokrinologie, kde vyloučí onemocnění jako příčinu obezity.
Kterým směrem se vyvíjí trend času stráveného vsedě versus pobytem v přírodě, sportem?
Ve vstupním dotazníku nám děti a rodiče nejčastěji udávají čas strávený denně u mobilu, počítače, playstationu 5-6 hodin! Připočítejme k tomu sezení v průběhu školní výuky. Máme ale v ambulanci i kluky a dívky, kteří pravidelně sportují, a přesto jejich váha narůstá. U nich většinou zjistíme, že nekonzumují ideální skladbu stravy.
V poslední době se na sociálních sítích úspěšně prezentují otylí mladí lidé. Kult hubené Twiggy skončil a prý ubývá anorexií. Nefunguje fenomén jako druhý extrém, že i díky tomu přibývá obézních?
Tím, jak nadváha a obezita v populaci narůstá, se zdá, že je normální. Bodyshaming určitě není v pořádku. Ale žádný extrém není dobrý. Nechceme mít děti a dospívající s léčbou vysokého tlaku, cukrovkou druhého typu, léky na dnu a cholesterol. Děti ohrožené infarktem myokardu, mozkovou příhodou a ztukovatělými játry už v mladém věku nejsou výjimkou.
Dá se říci, jakých sociálních skupin se obezita týká nejvíce a kam by bylo nejlépe prevenci cílit?
Myslím, že na prevenci by se mělo pracovat u všech, u dětí i dospělých. Mělo by se víc mluvit i o tom, jak správně a udržitelně edukovat. Informací je všude na internetu a sociálních sítích hodně, ale ne vždy jsou seriózní. Rychlá a snadná řešení bývají podezřelá. Bylo by fajn, aby se děti setkávaly s těmi správnými informacemi třeba i ve škole, na přednáškách. Mělo by se i v rámci prevence mluvit o tom, že je normální si jídlo chystat doma, nejíst ve fastfoodu. Že půlhodinu denně na nějaký pohyb bychom si měli dokázat najít všichni. Třeba chůze je vhodná pro všechny a je zadarmo.
S jakým programem, který vede ke snížení hmotnosti máte nejlepší zkušenost?
Vždycky probíhá edukace, kde srozumitelnou formou s dítětem a rodinou probíráme, jak vypadá zdravý talíř, vyvážený jídelníček, co jsou a proč je důležité jíst sacharidy, tuky, bílkoviny, dáváme tipy, jak jídelníček zpestřit, jak si udělat doma varianty průmyslově zpracovaných potravin. Podle jídelníčků a informací od dětí a rodičů zjišťujeme, kde je jejich slabé místo a na tom se snažíme pracovat. (Může to být pití sladkých limonád, nejezení zeleniny, večerní nebo emoční přejídání). U nás v poradně praktikujeme měsíční výzvy do další kontroly, kde se na jeden konkrétní problém zaměříme, pojmenujeme ho a vymyslíme, jak bychom ho mohli postupně změnit a odstranit. Dítě dostane samolepky a za každý povedený den si je nalepí do formuláře jako odměnu. Na další kontrolu pak přinese svůj výsledek a probíráme důvody, jak to šlo či nešlo, a podle toho pak pracujeme dál.
Doporučila byste rodičům dětí, které bojují s obezitou, podle jaké kuchařky vařit, aby jídlo potomkům chutnalo, nezruinovalo jejich rozpočet a nemuseli objíždět biofarmy v širokém okolí?
MUDr. Lucie Altová
Příprava jídla doma je první krok. V dnešní uspěchané době jsou potraviny velmi dobře dostupné – bohužel se často jedná o vysoce průmyslově zpracované a vysoce kalorické potraviny plné cukrů, nezdravých tuků a dochucovadel. Při jejich pravidelné konzumaci nám pak obyčejné potraviny mohou připadat nevýrazné a nezajímavé. Přitom z těchto surovin si můžeme připravit rychlé, dobré a často i levné jídlo. Doporučuji kupovat sezonní potraviny. Osobně mám plnou knihovnu kuchařek. Ty, ke kterým se ráda vracím, jsou například ze série Jíme zdravě. Mají moc hezký koncept, vycházejí z tuzemských a sezonních surovin. Oblíbený je díl Jíme zdravě s dětmi, kde jsou rozdělené kapitoly podle věku strávníka, nejčastějších chyb ve stravování, co dítěti servírovat a co naopak vynechávat. Zajímavá je i knížka Snadná cesta dětí ke zdravé stravě autorky Emily Leary, která může být návodem pro rodiče, kteří bojují s vybíravými strávníky.
(TP)
