Jak vypadá pasportizace, proč nestačí porovnávat jen cenu zařízení a co pro plánování investic znamená blížící se rok 2028?
Data mohou pomoci rozhodnout, kam investovat dřív než do plošné obnovy infrastruktury
Výměna potrubí, modernizace měřidel, dálkové odečty nebo snižování ztrát vody. Investičních potřeb mají vodárny a obce mnoho, rozpočet ale není neomezený. Prvním krokem proto nemusí být nákup nové technologie. Nejdřív je potřeba vědět, jaká infrastruktura už v síti funguje, jaká data z ní lze získat a které části skutečně potřebují modernizaci.
Modernizace vodárenské infrastruktury se plánuje na roky dopředu. Výměna potrubí i měřidel vyžaduje peníze, práci v terénu a v některých případech také stavební zásahy. Ne všechno je přitom potřeba měnit současně.
Pokud má provozovatel omezený rozpočet, může být prvním krokem získání lepšího přehledu o infrastruktuře, kterou už má.
Prvním krokem je pasportizace, ne výběrové řízení
Než padne rozhodnutí o konkrétní technologii, má smysl zmapovat současný stav. Kolik měřidel vodárna provozuje, od jakých jsou výrobců, jakého jsou stáří, kdy je čeká plánovaná výměna, a především jakým způsobem z nich lze získat data.
Část vodoměrů už může podporovat wM-Bus používaný pro pochůzkový odečet. Další mohou mít M-Bus, pulzní výstup nebo jinou možnost komunikace. Novější měřidla mohou data odesílat přímo prostřednictvím NB-IoT nebo LoRaWAN.
Teprve s tímto přehledem lze začít navrhovat systém dálkových odečtů a počítat jeho skutečné náklady.
Vodoměr, který bude brzy potřeba vyměnit, může dávat smysl nahradit novým komunikujícím modelem. U funkčního měřidla s několika lety zbývající životnosti může být naopak vhodnější využít jeho stávající komunikační rozhraní.
Pasportizace tak pomůže rozdělit síť podle toho, kde dává smysl výměna, kde retrofit a kde už potřebná konektivita existuje.
Čtyři cesty k dálkovému odečtu
Jakmile vodárna ví, co v síti skutečně má, může začít porovnávat konkrétní varianty. V praxi se opakují čtyři typické scénáře.
- wM-Bus a společný sběr dat
Pokud vodoměry už komunikují prostřednictvím wM-Bus například kvůli pochůzkovým odečtům, lze jejich data sbírat automaticky. Jedna sběrná jednotka umístěná například na sloupu veřejného osvětlení může přijímat data z více vodoměrů v okolí a následně je odesílat dál.
- wM-Bus a jednotka přímo u vodoměru
Tam, kde jsou vodoměry rozptýlené nebo není možné efektivně využít společný sběrný bod, lze komunikační jednotku instalovat přímo u konkrétního měřidla, například v šachtě.
- výměna za vodoměry s LoRaWAN
Pokud se měřidla blíží konci své životnosti, může vodárna při jejich výměně zvolit zařízení s LoRaWAN a vybudovat vlastní LoRaWAN infrastrukturu.
- výměna za vodoměry s NB-IoT
Další možností jsou přímo komunikující vodoměry využívající síť mobilního operátora.
Žádná z těchto cest nemusí být správná pro celou síť. V hustě zastavěné části města může dávat smysl vlastní LoRaWAN infrastruktura, zatímco pro jednotlivá vzdálená odběrná místa může být vhodnější NB-IoT nebo retrofit stávajícího vodoměru. Výsledkem tak často není jedna technologie, ale jejich kombinace.
Porovnávejte cenu celého řešení, ne pouze zařízení
Při rozhodování nestačí porovnat pořizovací cenu vodoměru, převodníku nebo komunikační jednotky.
Do celkových nákladů vstupuje také instalace, práce techniků, konektivita, případné vybudování vlastní komunikační sítě, konfigurace a správa zařízení i integrace dat do systémů vodárny.
Plošná výměna měřidel může znamenat vysokou počáteční investici a zásah na každém odběrném místě. Retrofit naopak umožňuje ponechat funkční měřidla v provozu a doplnit konektivitu tam, kde chybí. Která varianta je ekonomicky vhodnější závisí na skladbě měřidel, jejich zbývající životnosti, podmínkách instalace a zvoleném způsobu komunikace. Právě proto má smysl nejdříve síť zmapovat a jednotlivé scénáře spočítat.
Různé technologie nemusí znamenat různá data
Kombinace několika způsobů dálkového odečtu přináší další otázku. Co se stane s daty poté, co opustí měřidlo?
Pokud vodárna používá různé výrobce, komunikační protokoly, NB-IoT i LoRaWAN, vznikají rozdílné datové vstupy. Ty je potřeba převést do podoby, se kterou mohou pracovat systémy vodárny.
Právě zde může ACRIOS Systems zajistit standardizační datovou vrstvu. Data z různých zařízení a komunikačních technologií lze sjednotit a následně předávat do systémů, které vodárna používá. Vodárna tak nemusí stavět celou modernizaci kolem jednoho výrobce nebo jedné komunikační technologie. V různých částech sítě může použít řešení, které tam dává technicky a ekonomicky smysl, a výsledná data sjednotit pro další zpracování.
To je důležité i z dlouhodobého pohledu. Měřidla se budou postupně obměňovat a skladba technologií v síti se bude měnit. Datová architektura by měla být připravena na to, že dnešní poměr jednotlivých technologií nebude za pět nebo deset let stejný.
Datová vrstva nemusí sloužit jen k odečtům
Jakmile vodárna vybuduje infrastrukturu pro sběr a přenos dat z měřidel, nemusí zůstat pouze u údajů o spotřebě. Stejnou datovou architekturu lze využít také pro další informace o provozu sítě.
Příkladem je monitoring tlaku. Každé místo v síti má za běžného provozu určitý tlakový profil, který se mění podle denní spotřeby, polohy, činnosti čerpadel nebo nastavení regulačních prvků. Pokud se tento profil začne neobvykle měnit, může jít o první signál problému: náhlý pokles tlaku může upozornit na havárii nebo větší únik, postupná změna ukazovat na vznikající problém a opakované tlakové špičky zase na hydraulické rázy, které infrastrukturu dlouhodobě zatěžují.
Tlaková data nenahrazují akustické metody ani další specializované způsoby lokalizace úniků. Jejich výhodou je průběžné sledování sítě, díky kterému lze neobvyklou změnu zaznamenat dříve a další kontrolu zaměřit tam, kde data ukazují problém.
ACRIOS v této oblasti spolupracuje s německou společností Lorenz. Řešení umožňuje převést výstup tlakového senzoru do M-Bus telegramu, takže tlaková data mohou využít stejnou komunikační infrastrukturu jako data z měřidel a následně pokračovat přes NB-IoT nebo LoRaWAN do systémů vodárny. Provozovatel tak nemusí pro každý nový typ dat vytvářet samostatnou komunikační cestu.
A právě zde se ukazuje širší hodnota investice do dat. Nejde pouze o automatizaci odečtu. Historická a průběžná provozní data mohou pomoci sledovat chování sítě a lépe rozhodovat, kam zaměřit kontrolu, údržbu nebo budoucí investice.
Rok 2028 je důvod plánovat už dnes
Význam dat pro řízení ztrát vody roste také na evropské úrovni.
Podle evropské směrnice o pitné vodě předaly členské státy do 12. ledna 2026 Evropské komisi hodnocení úrovně ztrát vody. Do 12. ledna 2028 má Komise na základě těchto údajů stanovit prahovou hodnotu. Členské státy, jejichž úroveň ztrát tuto hodnotu překročí, pak budou mít dva roky na předložení akčního plánu ke snížení ztrát.
Neznamená to, že v roce 2028 vznikne každé jednotlivé vodárně nový evropský limit. Je to ale další signál, že měření ztrát, práce s daty a schopnost vyhodnocovat stav sítě budou při plánování vodárenské infrastruktury stále důležitější.
Pro provozovatele je proto už dnes užitečné vědět, jaká data ze své sítě dokážou získávat a kde mají při modernizaci největší informační mezery. Investice do měření, dálkového přenosu a dalších provozních dat se totiž plánují v horizontu let, ne měsíců.
Evropa investuje do odolnějšího vodárenství
Směr potvrzuje také evropské financování. Evropská investiční banka v rámci svého EIB Group Water Resilience Programme navyšuje v letech 2025 až 2027 financování vodohospodářských projektů na 15 miliard eur, s cílem přispět k celkové mobilizaci až 40 miliard eur vodohospodářských investic.
Prostředky nejsou určeny pouze na digitalizaci. Směřují do vodohospodářské infrastruktury, modernizace sítí, snižování ztrát vody i technologických řešení, která mají zvýšit odolnost evropského vodního hospodářství.
Evropské financování tak směřuje nejen do fyzické obnovy infrastruktury, ale také do technologií, které pomáhají vodu lépe měřit, sledovat a řídit.
S omezeným rozpočtem začněte přehledem, ne nákupem
Modernizace vodárenské sítě nemusí být jednorázový projekt, při kterém se zvolí jedna technologie a postupně se jí nahradí všechno ostatní.
Prvním krokem může být mnohem jednodušší rozhodnutí: zjistit, jaká měřidla už v síti jsou, kdy je bude potřeba měnit, jak dnes komunikují a která z nich lze připojit bez výměny. Na tomto základě lze porovnat jednotlivé scénáře dálkového odečtu, jejich náklady a vhodnost pro různé části sítě.
Někde může dávat smysl využít stávající wM-Bus, jinde vlastní LoRaWAN síť, NB-IoT nebo kombinaci několika přístupů. Právě standardizační datová vrstva ACRIOS umožňuje data z různých technologií sjednotit a předat je do systémů, které vodárna používá.
Investice do dat nenahradí potrubí, které je potřeba opravit. Může ale pomoci lépe poznat vlastní infrastrukturu, využít to, co už funguje, a rozhodovat informovaněji o tom, kam omezený rozpočet nasměrovat jako první.
O společnosti ACRIOS Systems
ACRIOS Systems je česká technologická společnost, která dodává bezpečná a spolehlivá řešení pro dálkový odečet měřidel. Zaměřuje se na modernizaci stávajících instalací pomocí převodníků a na zakázkový vývoj IoT řešení. Navrhuje vlastní hardware, firmware i integrace tak, aby se výsledné řešení snadno začlenilo do systémů zákazníka a odpovídalo konkrétním požadavkům projektu. Společnost disponuje vlastním vývojovým týmem a realizuje projekty napříč Evropou.
