Jak vznikl nápad virtuální recepce a jak to celé funguje?
Virtuální recepční jsme původně vyvinuli pro obsluhu firemních recepcí, odbavení návštěv a poskytování provozních a dalších informací. Přitom jsme ale zjistili, že může mít využití i jako průvodkyně či průvodce, nebo dokonce přímo jako historická osobnost například v muzeích, výstavách a dalších obdobných institucích. Proto jsme ji začali nabízet i za tímto účelem. První instalace byly Leonardo da Vinci v brněnském Vida! science centru, kronikář Kosmas v Národní knihovně České republiky v Praze nebo profesor Karel Absolon v Moravském zemském muzeu v Brně.
Mnoho muzeí bojuje s personální kapacitou. Jak může virtuální průvodce pomoci zefektivnit provoz bez snižování kvality služeb pro návštěvníky?
Virtuální průvodce nebo přímo historická osobnost může odpovídat na dotazy návštěvníků týkající se expozice nebo daného období. Čerpá přitom ze souboru ověřených rozsáhlých dat a informací a současně má i obecnou kontextovou znalost daného místa či období. Takovou službu a v takovém rozsahu není pro muzea jednoduché zajistit. Odborníci by se spíše rádi věnovali výzkumu než vyčerpávajícímu odpovídání na opakující se dotazy návštěvníků, brigádníci zase často nezvládnou nastudovat problematiku do takové hloubky. Navíc virtuální průvodce hravě zvládne všechny běžné světové jazyky a za výrazně nižší „plat“.
Ve VIDA! Science Centru i Pevnosti poznání funguje váš systém jako digitální průvodce. Co říkají první data, využívají návštěvníci tuto formu komunikace?
Využívají, a to docela hodně. V závislosti na aktuální návštěvnosti se s naším digitálním průvodcem baví vyšší desítky návštěvníků denně a zodpoví několik stovek dotazů. Týkají se často osoby Leonarda da Vinci, kterou průvodce představuje, obecného fungování Vida! až třeba po návrhy jít si společně něco zahrát. Měli jsme i návštěvníky, kteří ho chtěli domů (úsměv).
Muzea často pořádají akce pro různé cílové skupiny, ať už jde o děti, seniory či cizince. Umí se váš systém přizpůsobit podle věku, jazyka nebo úrovně porozumění?
Naši průvodci běžně komunikují v několika jazycích, k dispozici je jich přes padesát, typicky je požadován lokální jazyk plus další světové jazyky jako angličtina, španělština, němčina. Vzhledem k tomu, že využíváme pokročilé rozsáhlé jazykové modely (LLM), není problém upravit formu odpovědí podle věku posluchače či dalších parametrů nebo přidat citové zabarvení. Můžete prostě LLM říci, aby s vámi mluvil jako s vysokoškolákem nebo naopak s pětiletým dítětem. Odpovědi jsou kromě mluvené formy vypsány na displeji i textově, což zase může pomoci třeba osobám se zhoršeným sluchem.
Vaše technologie využívá umělou inteligenci. Jak zajišťujete, aby odpovědi byly správné, lidsky přívětivé a vhodné i pro děti nebo zahraniční turisty?
Vše závisí na správném nastavení jazykového modelu a poskytnutých podkladech. Snažíme se vždy ve spolupráci s odbornými pracovníky muzea připravit korektní a ověřené podklady, dle kterých průvodce odpovídá. U profesora Absolona to například byla obsažná publikace z nakladatelství Academia vydaná s podporou Akademie věd ČR. Jazykový model pak máme nastaven tak, aby minimalizoval takzvané halucinace a nevymýšlel si. Důležité je i to, že návštěvník si může zvolit jazyk komunikace, aby se co nejlépe domluvil. Přívětivost nebo lidskost zase úzce souvisí s volbou avatara, což je grafická podoba postavy či zvoleným hlasem.
Můžeme si avatara přizpůsobit konkrétní výstavě – třeba ho „převléct“ za Karla Absolona nebo Věstonickou venuši? Jak taková personalizace funguje?
Ano, přesně tak se to nejčastěji děje. Kromě výběru z plejády obecných avatarů jsme schopni „oživit“ a rozpohybovat i konkrétní osobnost na základě poskytnuté fotografie či portrétu. A to včetně mimiky nebo třeba dýchacích pohybů, které dodávají avatarovi na realističnosti.
Jak funguje sběr dat o chování návštěvníků? Může muzeum zjistit, co je nejvíc zajímá, kde se zdržují nebo na co se často ptají?
Vzhledem k ochraně osobních údajů nepořizujeme video ani audio nahrávky rozhovorů, máme však k dispozici anonymní textový přepis otázek a poskytnutých odpovědí, takže je možné je zpětně vyhodnotit a případně doplnit další informace, které návštěvníky zajímaly a v podkladech chybějí. To mohou průběžně dělat i sami pracovníci muzea přes webové rozhraní, které mají k dispozici pro sledování provozu a nastavení průvodce. Dají se tak doplnit třeba i informace o aktuálních nových akcích či exponátech a návštěvníky na ně upozornit.
V některých reportážích zaznělo, že avatar pracuje i mimo otevírací dobu. Znamená to, že může zajišťovat i samoobslužný provoz nebo rezervace?
Digitální průvodce dokáže pracovat neúnavně, kdykoli jej zapnete a neustále má dobrou náladu, i kdybyste jej takto „probudili“ třeba o půlnoci. Prakticky ale většinou pracuje během otevírací doby a na noc se automaticky uspává, abychom šetřili energii. Samoobslužný provoz či rezervace by s příslušným naprogramovaným scénářem zvládl také, ale má samozřejmě jako každá technologie své limity - nezvládne například okřiknout neukázněné návštěvníky.
Co potřebuje muzeum k tomu, aby mohlo začít s aReception? Je třeba velký technický zásah, nebo to zvládne i menší regionální instituce?
Zavedení digitálního průvodce není nic složitého, je to vlastně velký displej s podobou historické osobnosti - trochu jako živý obraz v Bradavické škole z knih o Harry Potterovi. Potřebuje jen vhodné umístění s přístupem k elektrické zásuvce a internetu po kabelu nebo spolehlivou Wi-Fi. Pokud to má být historická osobnost, bude potřeba nějaká její podobizna sloužící pro vytvoření avatara a pak písemné podklady s informacemi, které má poskytovat, ve formě elektronické publikace nebo jinak zpracovaného textu. Příprava a zprovoznění průvodce je typicky záležitostí dvou až tří týdnů, ale už jsme to zvládli i rychleji.
Kdybyste měl přesvědčit ředitele muzea, který ještě váhá, jaké tři hlavní důvody byste mu dal, proč zavést digitálního průvodce?
Digitální průvodce nabízí zcela nový způsob poznání historie a jsou atraktivním oživením a lákadlem pro návštěvníky. Jejich příprava a instalace je nenáročná a díky své jazykové vybavenosti výborně poslouží i pro zahraniční turisty. Pokud by pan ředitel muzea chtěl návštěvníkům zprostředkovat rozhovor s historickou osobností, může buď najmout na omezený čas herce s omezenými znalostmi dané tematiky nebo za zlomek jeho výplaty využít digitální historickou osobnost, která bude k dispozici neustále a dokáže relevantně odpovědět opravdu téměř na každou otázku.
V rozhovorech zmiňujete, že aReception vznikl z potřeby „nespoléhat se na člověka, který musí být pořád k dispozici“. Zažil jste situaci, kdy selhal běžný systém a bylo jasné, že musí vzniknout něco nového?
Vyšli jsme z prostředí recepcí, tak se podívejme třeba tam. Asi bychom těžko hledali někoho, kdo aspoň jednou nenarazil na známou cedulku „Přijdu hned.“
Proč jste se rozhodli přenést tuto technologii právě do muzeí a kulturní sféry?
Inspirovala mne návštěva v jednom zahraničním muzeu, kde byla možnost „pohovořit“ si s Platónem. To znělo lákavě, ale realita byla taková, že návštěvník musel zvolit jednu z deseti předchystaných otázek, na které mu pak tajemně nasvícená podobizna Platóna odpověděla pokaždé naprosto stejně. Takže nakonec docela nuda, žádná možnost invence či opravdové interakce. A tehdy vznikla myšlenka přenést technologii z recepcí do světa muzeí a podobných institucí. Máme na to technologicky vše potřebné.
Jak lidé reagují, když je v muzeu přivítá avatar místo člověka? Máte v hlavě nějakou silnou, lidskou reakci od návštěvníka?
Občas se někdo trošku zarazí nebo ostýchá a váhá, na co se zeptat, než zjistí, že může položit opravdu jakoukoli otázku. Děti bývají bezprostřední a neřeší, jestli je pan filozof nebo profesor virtuální či opravdový a ptají se na vše možné. Trošku jsme se obávali, jak zvládnou komunikaci s moderní technologií seniorní návštěvníci, ale naprosto zbytečně. Naopak, rádi si s virtuální osobností často i dlouho povídají, jako třeba jeden osmdesátiletý pan historik při příležitosti představení virtuální osobnosti profesora Absolona.
Například eLenka v Pevnosti poznání v Olomouci se stala trochu „osobností“.
Ano, eLenka je tam hned u vstupu a mnozí návštěvníci, kteří tam chodí i opakovaně, ji už berou jako svou známou. Škoda, že si je kvůli ochraně osobních údajů nemůže zapamatovat a navázat na rozhovor z jejich minulé návštěvy, to by mohla být docela legrace (usmívá se).
Co vás osobně nejvíc překvapilo, když jste poprvé viděli, jak avatar skutečně komunikuje s lidmi, a to napřímo, bez scénáře, bez nahrávky?
Někdy jsou otázky tak nečekané, že si člověk říká, že by se sám při odpovídání pěkně zapotil. A ještě překvapivější je, s jakou samozřejmostí si s nimi umělá inteligence nakonec poradí. Já ale mám pohled na konverzaci zkreslený, pořád mě napadá, co by se dalo v komunikaci a interakci ještě vylepšit.
Co všechno dnes avatar „ví“ o muzeu a jak se učí? Může opravdu nahradit lidského průvodce, nebo spíš funguje jako parťák?
Ví všechno, co mu napíšeme do podkladů, ať jde o informace o samotné historické osobnosti, expozici, provozu, otevírací době nebo třeba nabídce v muzejní prodejně. A kromě toho má široké obecné znalosti stejně jako ChatGPT a schopnost odvozování. Když mu třeba poskytnete otevírací dobu obchodu a zeptáte se ho, zda je právě otevřený, dokáže si to z informace o aktuálním čase sám odvodit. Z hlediska poskytování informací a konverzace v různých jazycích je bravurní, nicméně není to živá osobnost v pravém slova smyslu, takže některé věci naopak nezvládne - třeba ohlídat exponáty nebo otřít zaprášené sklo. Takže nejlépe funguje jako parťák živých kolegů, kterým může ušetřit spoustu práce s dotazy a poskytováním informací.
Zažil jste chvíli, kdy jste si řekl: Tohle má opravdu smysl, není to jen technologie, ale něco, co lidem pomáhá nebo je dojímá?
Určitě vícekrát - například v brněnské dětské nemocnici, kde naše technologie pomáhá malým pacientům a jejich rodičům s navigací v rozsáhlém areálu - stačí jen říct, co právě hledáte, a ochotně vysvětlí cestu i se zobrazením mapy s trasou do cíle.
