Rozhodnutí přivést vodu z Prahy přitom nevzniklo náhodou. Už na přelomu 60. a 70. let bylo jasné, že vlastní zdroje přestávají městu stačit. Beroun proto vsadil na skupinový vodovod napojený na pražský vodárenský systém.
Dnes se právě tímto přivaděčem zásobuje nejen Beroun, ale také Králův Dvůr, Zdice nebo Hořovice. Přibližně sedmdesát procent veškeré pitné vody v regionu pochází právě ze Želivky.
Kvalita má svou cenu
Nakupovat vodu od Prahy ale neznamená platit pouze za její výrobu. Do výsledné ceny se promítá také provoz a údržba desítek kilometrů vodohospodářské infrastruktury, čerpacích stanic, přivaděčů i samotného systému, který vodu bezpečně dopraví až na Berounsko.
Právě proto patří nákup vody mezi nejvýznamnější položky vodárenských nákladů. Místní vodárenská společnost VAK Beroun navíc nemůže cenu výroby nijak ovlivnit – je závislá na cenových podmínkách dodavatele.
Na druhé straně získává něco, co je dnes možná ještě cennější než samotná voda – jistotu její kvality.
Želivská voda totiž prochází jednou z nejmodernějších úpraven v České republice. V procesu úpravy využívá například ozonizaci nebo filtraci přes aktivní uhlí. Díky několika na sebe navazujícím bezpečnostním bariérám patří mezi nejkvalitnější pitné vody vyráběné z povrchových zdrojů.
Co když se přivaděč zastaví?
Možná překvapí, že ani takto rozsáhlý systém není v provozu nepřetržitě. Každý rok totiž dochází k plánovaným odstávkám hlavního přivaděče mezi Želivkou a Prahou.
Důvod je jednoduchý. Tunel, kterým voda proudí, musí pravidelně projít technickou kontrolou. Ta se ale nedá provádět za plného provozu. V době odstávky proto zásobování zajišťují rozsáhlé zásoby vody uložené ve vodojemech pražského systému.
Právě schopnost vytvořit dostatečné rezervy je jedním z klíčových pilířů bezpečného zásobování milionů obyvatel.
Berounsko roste. A potřebuje více vody
Rostoucí výstavba nových domů i průmyslových areálů přinesla další výzvu. Stávající akumulační kapacity přestávají do budoucna stačit.
Řešením bude výstavba nové obří akumulace na pražské Zadní Kopanině. Projekt už má pravomocné územní rozhodnutí a počítá s rozšířením stávající soustavy vodojemů ve dvou etapách.
Výsledkem bude dalších 60 tisíc kubických metrů pitné vody, které budou sloužit především rozvíjejícím se oblastem Středočeského kraje.
Kdo zaplatí novou infrastrukturu?
Berounsko přitom zvolilo poměrně neobvyklý model financování.
Náklady na budoucí kapacity se nepromítají do ceny vody pro současné odběratele. Místo toho na jejich budování přispívají ti, kteří nové kapacity skutečně využijí – developeři a investoři připojující nové stavby.
Výše příspěvku se odvíjí od plánované spotřeby vody. Stejná pravidla přitom platí pro všechny – od rodinného domu přes bytový projekt až po novou školu nebo školku. VAK Beroun následně získané prostředky převádí na financování nové akumulace.
Systém je podle vodohospodářů transparentní a po několika letech fungování se osvědčil. Investoři přesně vědí, za co platí, a nikdo nezískává výhodnější podmínky než ostatní.
Každá kapka má svůj příběh
Berounsko tak představuje zajímavý příklad moderního vodárenství. Region sice není soběstačný ve výrobě pitné vody, ale díky napojení na jeden z největších vodárenských systémů v zemi získává mimořádně kvalitní a bezpečný zdroj.
Za obyčejným otočením kohoutku se tak skrývá propracovaný systém úpravy vody, téměř stokilometrový transport, rozsáhlé vodojemy, pravidelné technické kontroly i dlouhodobé plánování budoucího rozvoje. A právě díky tomu může voda z kohoutku téct spolehlivě každý den – i ve chvíli, kdy její cesta začala desítky kilometrů daleko.
