V elektroodpadu (dále také jako OEEZ, resp. odpadní elektrická a elektronická zařízení) se skrývá železo, měď, hliník, ale také zlato, stříbro, palladium, tantal, galium nebo wolfram. Studie zaměřující se na elektroodpad v rámci EU z let 2006–2021 ukazuje, že více než polovina prvků obsažených v elektroodpadu se vůbec nedostala do oficiálního systému sběru. A co se nevysbírá, to se nedá recyklovat.
Elektroodpad obsahuje širokou škálu kovů a prvků: od železa, mědi a hliníku až po zlato, stříbro, palladium, tantal, galium, wolfram nebo neodym. Elektroodpad tedy není jen „starý spotřebič“, ale koncentrovaný zdroj surovin. Starý mobil, monitor nebo notebook není jen odpad. Je to strategický zdroj kovů, které Evropa složitě dováží z druhého konce světa.“
Dle nejnovějších výzkumů bylo zjištěno, že k největší surovinové ztrátě kovů obsažených v elektroodpadu (v letech 2006–2021) dochází už v první fázi, tedy ve fázi tříděného sběru, tedy že se elektrozařízení vůbec nedostane do oficiálního sběru (celkem 56 % hm.). Teprve potom následují ztráty při třídění a předúpravě (9 % hm.) a nejmenší ztráty připadají na samotnou finální recyklaci (asi 7 % hm.). Jednoduše řečeno, specializovaná huť nemůže získat zpět kov z mobilu, který zůstává deset let v šuplíku nebo skončil ve směsném odpadu. V EU se sice hmotnostní míra sběru zvýšila z 27 % v roce 2006 na 60 % v roce 2021, což je významné zlepšení, ale stále to znamená, že velká část materiálů není efektivně recyklována. U běžných kovů recyklace často funguje perfektně. Avšak u řady speciálních kovů (např. neodym, tantal, wolfram, galium atd.) kvůli ekonomickým a technologickým důvodům k recyklaci vůbec nedochází.
Obecně lze kovy v elektroodpadu dělit na železné kovy, neželezné, drahé kovy a speciální. Největší slabinou současné recyklace nejsou tuny železa, mědi či hliníku, ale gramy a kilogramy vzácných prvků, bez kterých nefunguje moderní elektronika. Od roku 2006 do roku 2021 bylo z celkového množství speciálních kovů zrecyklováno pouze kolem 2 % hm. Z hlediska množství jsou nejvýznamnějšími kovy v evropském elektroodpadu železo, následované mědí a hliníkem. To odpovídá tomu, že velkou část elektroodpadu tvoří velké spotřebiče, konstrukční prvky, kabeláž, motory nebo kovové skříně. Zlato, stříbro nebo palladium se v elektroodpadu vyskytují pouze ve stopovém množství (v jednotkách až stovkách ppm), ale jejich ekonomický a environmentální význam je vysoký. Specializované kovy (často také nazývané jako kritické či technologické) jsou obsaženy v elektroodpadu v jednotkách ppm či ještě méně.
Velké spotřebiče jsou důležité kvůli tisíci tunám železa. Malá elektronika je zase důležitá kvůli drahým a kritickým prvkům, které se v ní skrývají v malých, ale strategicky významných množstvích. Pokud porovnáme množství vybraných kritických surovin dovážených do EU s množstvím, které je obsaženo v elektroodpadu, vyjdou nám v některých případech velmi zajímavé poměry. Nejde však o realistickou okamžitou těžbu z elektroodpadu, ale o maximální teoretický potenciál, kdyby se podařilo všechen zatím nezískaný materiál z elektroodpadu skutečně zrecyklovat.
| Prvek | Dovoz do EU-27 | Množství v OEEZ | Aktuálně získáno z OEEZ | Aktuálně nezískáno z OEEZ | Max. potenciál snížení dovozu |
|---|---|---|---|---|---|
| Galium (Ga) | 50 t | 20 t | 0 t | 20 t | 40 % |
| Tantal (Ta) | 400 t | 90 t | 0 t | 90 t | 23 % |
| Wolfram (W) | 26 000 t | 3 000 t | 0 t | 3 000 t | 12 % |
U některých prvků nejde o bezvýznamné toky. Pokud by Evropa dokázala lépe získávat gallium, tantal nebo wolfram z elektroodpadu, mohla by tím částečně snížit svou závislost na dovozu kritických surovin. Získat zpět železo nebo měď už umíme poměrně dobře. Skutečnou výzvou pro moderní recyklaci jsou ale prvky, které jsou v elektronice v malých množstvích, a přitom jsou strategicky velmi důležité. To, že se elektrospotřebič dostane do recyklace ještě neznamená, že se z něj získají všechny cenné prvky. Nicméně třídění elektroodpadu je stále to nejdůležitější, co můžeme jako spotřebitelé udělat.
V rámci sběru rozměrově menších elektrospotřebičů ASEKOL provozuje v ČR, ale i na evropské úrovni, ojedinělou síť pouličních červených kontejnerů. Tyto červené kontejnery jsou určeny zejména pro sběr drobných elektrozařízení, jejichž sběr je obecně logisticky i finančně velmi náročný a je prokázáno, že právě tyto elektrospotřebiče nejčastěji končí ve směsném komunálním odpadu a posléze na skládkách a ve spalovnách. Z environmentálního pohledu má tedy dostupná síť míst zpětného odběru pro drobné elektrospotřebiče velký význam. Celkem je v ulicích měst a obcí v ČR umístěno více než 4 000 kontejnerů, které jsou dostupné 24 hodin denně a 7 dní v týdnu všem obyvatelům ČR. Pro rozměrově větší či velké elektrospotřebiče, jako jsou pračky, lednice, myčky, televizory nebo sporáky, jsou typickým sběrným místem sběrné dvory.
Ať už se jedná o sběr a recyklaci malých spotřebičů, jako jsou mobily, rychlovarné konvice nebo hračky nebo o recyklaci velkých spotřebičů, jako jsou lednice či televizory, v obou případech má tato činnost pozitivní dopady na životní prostředí a zdraví lidí. Recyklovatelné materiály se mohou dále použít ve výrobě nových výrobků a nebezpečné či toxické látky jsou v procesu recyklace bezpečně odstraněny.
Seznam míst zpětného odběru je veřejně dostupný na internetových stránkách kolektivního systému ASEKOL Odkaz.
