Spor se rozhořel vloni v září, kdy kraj jednostranně omezil či zrušil některé meziměstské linky na Kladensku a vyloučil MHD Kladno z tarifní integrace PID, protože Kladno odmítlo přistoupit na takzvané Standardy dopravní obslužnosti a doplácet na krajské autobusy zhruba 12 milionů korun ročně. Největší středočeské město bylo vzápětí nuceno bránit se soudně. O zásadních právních bodech celé kauzy a přesahu pro všechny středočeské obce hovoříme s advokátem Jaroslavem Dvořákem, který město Kladno a zároveň obec Byšice v některých záležitostech týkajících se dopravní obslužnosti zastupuje. Současně spolupracuje s advokátní kanceláří Weinhold Legal v hlavní žalobě proti Středočeskému kraji.
Mohl byste vysvětlit, jak došlo k celému sporu?
Od přijetí takzvaných Standardů dopravní obslužnosti, jejichž cílem bylo, aby se jednotlivé obce ve Středočeském kraji finančně podílely na zajištění dopravní obslužnosti v kraji, Středočeský kraj vyzýval a následně pohrůžkami omezení dopravy nutil obce k uzavírání tzv. inominátních a údajně soukromoprávních smluv o zajišťování a financování dopravní obslužnosti (“Smlouvy o ZDO“), které ustanovily závazek obcí podílet se prostředky obecních rozpočtů na financování dopravní obslužnosti Středočeského kraje. V důsledku politického a ekonomického tlaku většina obcí v kraji tomuto nátlaku podlehla, některé tento „umělý“ dokument akceptovaly samy. Nelze ovšem přejít, že ať došlo k uzavření Smlouvy o ZDO dobrovolně nebo pod nátlakem, platí podle aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu, že takový postup je třeba považovat za v rozporu se zákonem (viz. rozsudek NSS ze dne 31. května 2023, č. j. 6 As 285/2022-83, který postavil najisto, že ve věci zajišťování dopravní obslužnosti nevystupuje Středočeský kraj v pozici soukromoprávního subjektu v rovnoprávném postavení s obcemi, ale naopak z vrchnostenské pozice v rámci tzv. pečovatelské veřejné správy).
Jaké sdělení je ve zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu podle vás nejzásadnější?
Dle uvedeného rozsudku je kraj povinen a nikoli oprávněn zajišťovat na svém území dopravní obslužnost v souladu s přijatým Plánem dopravní obslužnosti a v souladu se zákonem. Pokud pak kraj přenáší svou zákonnou povinnost zajišťovat dopravní obslužnost na obce, zasahuje do jejich práva na samosprávu.
Nejvyšší správní soud zcela vyloučil existenci rovného vztahu při zajišťování dopravní obslužnosti mezi krajem a obcemi, čímž zároveň vyloučil možnost v této oblasti uzavírat čistě soukromoprávní smlouvy, jak dosud v rozporu se zákonem postupoval a postupuje Středočeský kraj. Veškeré smlouvy o zajišťování a financování dopravní obslužnosti tedy neměly a ani nemohou být smlouvami soukromoprávního charakteru, ale naopak jsou smlouvami veřejnoprávními spojenými s nemožností odchýlit se od příslušné právní úpravy. Při uzavírání Smluv o ZDO se Středočeským krajem nakládaly obce s veřejným majetkem, přičemž při nakládání s ním byly a jsou omezeny zákonem. Mezi povinnosti obce při dispozicích s obecním majetkem patří podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obecní zřízení“), především povinnost pečovat o majetek s péčí řádného hospodáře, která spočívá v povinnosti majetek obce využívat účelně a hospodárně, v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti, přičemž obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.
Hrozí tedy i problémy představitelům obcí, kteří na krajský systém přistoupily, ať už pod nátlakem či dobrovolně?
V případě, kdy se obec nesprávným právním postupem zavázala „soukromoprávní smlouvou“ k vynakládání nikoliv zanedbatelných finančních prostředků za účelem plnění zákonné povinnosti kraje při plnění povinnosti zajišťovat krajskou dopravní obslužnost, je třeba nastolit povinnost zastupitelů zabývat se otázkou, zda lze takové jednání považovat za účelné a hospodárné využití majetku obce a zda při uzavření Smluv o ZDO nemohlo dojít ze strany osob podílejících se na jejím uzavření k porušení povinnosti pečovat o majetek s péčí řádného hospodáře. Odpovědnost za porušení péče řádného hospodáře tedy stíhá členy toho orgánu (zastupitelstva či rady), kteří o uzavření smlouvy rozhodli a rovněž starosty coby osoby oprávněné zastupovat obce navenek. Mimo majetkové odpovědnosti za škodu se může porušení péče řádného hospodáře projevit též v rovině trestněprávní, a to i na straně funkcionářů kraje, pokud by se například prokázalo, že jejich jednání naplnilo konkrétní odpovědnost za protiprávní jednání, ať již jde o porušení povinnosti při správě cizího majetku či zneužití pravomoci úřední osoby. Trestní odpovědnost přitom může nést starosta i každý člen orgánu obce, který hlasoval pro schválení rozhodnutí, v jehož důsledku byla následně uzavřena v rozporu s právními předpisy Smlouva o ZDO.
Jaké je tedy vaše doporučení pro města a obce ve Středočeském kraji, které tyto smlouvy už uzavřely?
Nechť si vyhodnotí, zda tyto smlouvy nebyly uzavřeny postupem odporujícím zákonu a zda by neměly žádat náhradu finančních prostředků poskytnutých Středočeskému kraji k zajišťování dopravní obslužnosti v zákonném rozsahu na základě takto nezákonně uzavřené smlouvy zpět do rozpočtu obce, neboť všechny tzv. soukromoprávní smlouvy o zajištění a financování dopravní obslužnosti je třeba za dané situace považovat za neplatné.
Že nejde o malý problém, plyne ze skutečnosti, že takto bylo ze strany obcí Středočeskému kraji poskytnuto na základě „soukromoprávních smluv“ několik set milionů korun, které mohou být obce oprávněny požadovat zpět, neboť finanční prostředky poskytnuté kraji na zajišťování dopravní obslužnosti na základě smluv uzavřených v rozporu se zákonem za určitých předpokladů představují bezdůvodné obohacení kraje na úkor dotčených obcí. V dané souvislosti si dovolím závěrem upozornit na ust. § 38 odst. 6 obecního zřízení, které ukládá obcím povinnost včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení a tyto nároky řádně vymáhat.
Lze v této poměrně složité problematice shrnout to nejpodstatnější do jednoho odstavce?
Pokusím se o to stručně: Náklady na dopravní obslužnost v kraji musí hradit ze svých prostředků a v rozsahu stanoveném právními předpisy povinně Středočeský kraj. V případu Kladna navíc neexistuje žádné platné rozhodnutí příslušného orgánu Středočeského kraje, které by relevantně rozhodlo o omezení dopravy a o vyřazení Kladna z PID a z integrace tarifů. Ve vztahu Kladna a Středočeského kraje v oblasti dopravní obslužnosti neexistují žádné soukromoprávní prvky, uzavírání soukromoprávních inominátních smluv je nezákonné, neboť jde o veřejnou správu. A vynucování úhrad od obcí může mít podle mého názoru v konečném důsledku vážné následky jak pro Středočeský kraj, tak pro ty obce, které na základě soukromoprávní smlouvy kraji poskytly značné finanční prostředky na plnění povinností, které ze svého rozpočtu je povinen hradit Středočeský kraj. Ať už tedy dopadne spor mezi Kladnem a Středočeským krajem o navrácení konkrétních linek autobusů jakkoliv, výše uvedené závěry jsou podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu obecně platné pro všechny obce a kraje a ty by podle toho měly postupovat.
