Chcete žalovat pražské politiky, to není moc obvyklé…
Městská část Praha 3 v rozporu s právem brání výstavbě našeho projektu na Žižkově, který má nabídnout ubytování hotelového typu. Jednoznačně zde zneužívá právo. Nyní má možnost tento vlekoucí se spor vyřešit Magistrát hlavního města Prahy. Pokud se tak nestane, jsme odhodláni vyžadovat náhradu škody v řádu desítek milionů korun. Nenecháme politiky, aby beztrestně zneužívali moc. Budeme se bránit.
O co vlastně v tom sporu jde?
Před lety jedna z našich společností koupila pozemek blízko Olšanské ulice v Praze 3. Nakupovali jsme v dobré víře, že budeme moci stavět. K projektu, který byl součástí koupě, totiž byla již tehdy vydána všechna souhlasná stanoviska potřebná pro vydání územního rozhodnutí. Projekt je tedy v souladu s územním plánem a měl v době koupě také vydán souhlas magistrátu, který je majitelem sousedního pozemku k tomu, abychom přes něj mohli dům napojit na vodu, kanalizaci a teplovod. Městská část si ale následně zcela účelově nechala od magistrátu potřebný pozemek svěřit do péče a nevydala jinak zcela rutinní souhlas s tím, že můžeme přes svěřený pozemek náš dům na infrastrukturu napojit.
Může to městská část udělat?
Městská část Praha 3 zcela účelově zneužila institut svěření pozemku do péče, a to jen proto, aby vyjádřila svůj nesouhlasný postoj k naší stavbě. Dokonce se to zneužití práva ani nesnaží maskovat. V rozhodnutí, kterým zamítla vydat souhlasné stanovisko s vedením sítí, totiž jako důvod uvádí svůj nesouhlas se stavbou našeho projektu na sousedním pozemku. Obec samozřejmě může mít výhrady ke stavbě, ale měla by je uplatnit v běžném řízení k samotné stavbě. V tomto případě ale Praha 3 zjevně zneužívá svou moc a právo k prosazení zájmu několika jednotlivců.
Co s tím může dělat magistrát?
Magistrát je majitelem pozemku, svěřením do péče se samozřejmě nevzdává svých práv. A je také nadřízeným orgánem. Ve věci tak může poměrně snadno zasáhnout.
A jestliže souhlas nezískáte?
V tom případě by naší společnosti vznikla škoda v řádu několika desítek milionů korun a tu bychom samozřejmě na konkrétních osobách i na městské části a magistrátu uplatnili. Pro městskou část by to byl poměrně značný zásah do rozpočtu, protože škoda, která nám vznikla, představuje deset procent letošních plánovaných příjmů Prahy 3. Stavět ale budeme v každém případě. Pokud nebudeme mít budovu připojenu na sítě, donutí nás město ke zcela absurdnímu řešení. V urbanizovaném prostředí, kde všichni z daní přispíváme na budování infrastruktury, budeme stavět tzv. ostrovní dům.
Zmínil jste také možnost žaloby…
Kromě občanskoprávní žaloby bychom zde ale jistě hledali i trestní odpovědnost konkrétních osob. Pokud soudy nezačnout podobné zneužívání moci ze strany politiků řešit, nikdy se z úrovně banánové republiky směrem k fungujícímu právnímu státu nepohneme. Moje společnost podniká převážně v zahraničí, a to včetně Balkánu nebo Latinské Ameriky, na které se u nás ve střední Evropě často díváme jako na rozvojové země. Právní prostředí, ve kterém jsme nuceni podnikat v České republice, a vymahatelnost práva je u nás ale jednoznačně nejhorší.
Řešíte v Česku i nějaké další problematické projekty?
Na Smíchově již pět let usilujeme o stavbu bytového domu a kanceláří. Pod naším pozemkem je vodní dílo, které má sloužit k zajištění funkčnosti metra jako protiválečného krytu. Paradoxně naše společnost jako jediná usiluje o to, aby byl vodní zdroj, ze kterého má vodní dílo čerpat vodu, chráněn ochranným pásmem. V něm by byla regulována výstavba tak, aby podzemní podlaží nově budovaných domů neomezila proudění podzemní vody v tomto podzemním vodním zdroji. Zatímco po nás Praha chce celou řadu opatření, jež výrazně prodraží náš projekt, u jiných developerů klidně povolí stavbu, která podzemní vodní zdroj devastuje. Takovýto selektivní přístup je v Praze zcela běžný. Pro nás to ale samozřejmě není přijatelné. Úřady musejí přistupovat ke všem stejně.
V zahraničí se s takovým přístupem nesetkáváte?
Do zahraničí jsme se rozhodli jít hlavně proto, že u nás se již v developmentu téměř podnikat nedá. To, co jeden stavební úřad na jednom místě povolí, to je pro jiný problém. Jednání úřadů je zcela nekoncepční, nepředvídatelné. Zneužívání práva je zde na denním pořádku. Zatímco občan, pokud se zpozdí s platbou vůči státu, je okamžitě sankcionován, stát naproti tomu žádné lhůty dodržovat nemusí. Při nasčítání všech lhůt včetně všech odvolání byste i podle současného stavebního zákona měl do roka a půl stavět. Realita je ale násobně horší. V případě jednoho našeho projektu bojujeme sedm let bezvýsledně, a to jde přitom o projekt, který je v souladu s územním plánem a nevyžaduje tedy změnu.
Jak rychle funguje povolování v zahraničí?
V Polsku jsme na první etapu projektu, který bude mít celkem 960 bytů, získali povolení za šest týdnů. Za tu dobu si tam stavební úřad zvládl ohlídat všechny veřejné zájmy, které ohlídat a vypořádat musí. Na další etapu, která je výrazně větší a vyžaduje tedy proces EIA, jsme čekali logicky déle. Ani tam jsme se se samotným řízením nedostali přes půl roku. Díky tomu, že v Polsku to řízení funguje velmi transparentně a každý, kdo přijde a navrhne projekt, který odpovídá územnímu plánu, může stavět, a hlavně díky tomu, že úřady projekty povolují v daleko větším počtu, než jak je tomu v Praze, jsou ceny bydlení v polském hlavním městě na polovině těch pražských. Střední třída tam i nyní, kdy došlo ke zdražení v důsledku covidu a války na Ukrajině, na bydlení bez problémů dosáhne.
Co by se mělo stát, aby takové ceny bydlení byly i u nás?
Musí se víc stavět. U nás se běžně povoluje za rok jen několik jednotek tisíc bytů, a to je prostě málo. Ve Varšavě je to 20 nebo 25 tisíc bytů ročně. Díky tomu je na trhu silná konkurence, která neumožní prodávat za vyšší ceny. Nový stavební zákon měl ambici zkrátit a zjednodušit to stavební řízení i u nás a v Polsku se autoři hodně inspirovali. Doufali jsme tedy, že podobné transparentní prostřední vznikne i u nás. Vláda chce nyní platnost zákona odložit a kompletně ho přepracovat. Nemyslím, že to je rozumné v situaci, kdy zde již pět let máme krizi dostupného bydlení, a navíc řešíme uprchlickou krizi. Naopak bych očekával, že v takové situaci se odpovědná vláda pokusí náběh zákona, který nabízí řešení, spíše urychlit.
Dopadá na vás nějak současná krize?
Podnikám v developmentu už 30 let, a tak jsem se s podobnými situacemi už musel vypořádat. Moje společnost UDI Group má zkušenosti například z doby poslední ekonomické krize v roce 2008 a tak víme, jak postupovat. Očekávám, že se poptávka sníží. Lidé budou mít méně peněz, zmizí zahraniční investoři, kteří dají přednost bezpečnějším teritoriím. Tomu samozřejmě uzpůsobíme realizaci a načasování našich projektů a prodej bytů, které nyní stavíme. Jsme kapitálově silná společnost a nepotřebujeme prodat okamžitě vše, co máme k dispozici. Počkáme klidně na to, až se poptávka vrátí. Aktuální situaci ale vnímáme především jako velkou příležitost pro akvizice. Řada menších a kapitálově slabších firem bude nucena prodávat pod tlakem pozemky a projekty a my v takové situaci určitě budeme chtít nakupovat.
Kde vaše společnost UDI Group aktuálně podniká?
My v UDI Group stavíme byty, kanceláře i logistiku. V Česku, Polsku, Maďarsku a Srbsku, chystáme nové akvizice také v západní Evropě v Německu a Španělsku. A nejnověji jsme diverzifikovali naše podnikání také mimo Evropu – do Latinské Ameriky. Tam budeme stavět převážně bydlení ve velkých městech Kostariky, Panamy a Kolumbie.
Více informací najdete na www.urban-developers.com/cs.
Radek Menšík – zakladatel a majitel UDI Group, původně stavební inženýr. Od roku 1992 pracoval v otcově stavební firmě Mera, kterou později převzal. Stavěl byty v regionech – v Prostějově, Olomouci, Brně a dalších městech ČR. Později zahájil projekty v Praze, kde vybudoval obchodní centra Luka a Lužiny. Posledních pět let se jeho skupina UDI Group soustředí také na developerské projekty v zahraničí – v hlavních městech středoevropských zemí a nejnověji také v západní Evropě a Latinské Americe. |
