Pohřby jsou jedny z nejobtížnějších společenských situací, kterým můžeme čelit. Jeden chybný krok a riskujete, že urazíte truchlící rodinu nebo se stanete tématem šeptandy. Ale co kdybyste mohli vstoupit do pohřební síně s naprostou jistotou? Co kdybyste věděli přesně, jak se chovat, co říct a jak projevit svou soustrast způsobem, který skutečně pomůže?
Představte si, že byste měli v kapse tajného průvodce, který by vám poradil s každým aspektem pohřbu. Takového průvodce, aby jeden pohledal. Ale byl by určitě velmi rozsáhlý, místy zkostnatělý, možná až nudný… Abychom vás neunudili k smrti, tady je hrstka dobře míněných rad od zaměstnanců pohřební služby Elpis:
Oblékání na pohřeb
Obléknout se na pohřeb vyžaduje respekt a úctu k zesnulému a jeho rodině a je vhodné:
Oblečení v tmavých barvách: Tradičně se nosí černá barva, ale tmavě modrá, tmavě šedá, případně tmavě hnědá jsou také přijatelné.
Uniforma: Ano, slavnostní uniforma je rovna klasickému obleku, jen tím nemyslíme uniformu zdravotní sestry nebo portýra v hotelu.
Konzervativní styl: Vyhněte se příliš výrazným, křiklavým nebo extravagantním oděvům. Muži by měli mít oblek a kravatu, ženy sukni nebo šaty délky alespoň po kolena. Jednobarevná košile, ať tmavá, nebo čistě bílá bez kravaty je samozřejmě též v pořádku. Ono se dá říci, že pokud se obléknete „decentně“ a dáte přednost tmavým barvám, budete též nevyčuhující z řady. Svoje ego, přesvědčení a masky si tentokrát odpusťte. Jdete na pohřeb, jdete na událost, která je věnována někomu, kdo zemřel. Takže váš celoživotní postoj proti systému, týrání zvířat, či proti těžbě ropy tentokrát opravdu nikoho nezajímá. A s duhovým účesem budete spíše terčem posměchu než obdivu.
Boty: V českých zemích je toto téma stále dosti bolestné. Spousta lidí nosí křusky okopané, zablácené, sešmajdané, nebo chodí po ulicích ve vyšmajdaných pantoflích, v rámci svého „práva na pohodlí“. Pokud z takto zanedbaných bot vyčuhují stejně zanedbané paty, je to naprosto pobuřující. Tak prosím, takto ne! Tmavé, vyleštěné boty, lodičky, střevíce, bez zbytečných extravagancí. I za cenu toho, že je použijete jako na plese – přezujete se před vstupem do obřadní síně/kostela (myšleno v autě, na parkovišti nebo na toaletě) a celý obřad tak kvůli úctě k zemřelému vydržíte. Samozřejmě se naše doporučení netýká lidí s různým hendikepem, pooperačních stavů, lidí nemocných. Snad si rozumíme.
Kabelky, tašky, batohy a krosny: Ženy samozřejmě přicházejí s kabelkou sladěnou ideálně s obuví, bez zbytečných cingrlátek a módních výstřelků. Pokud žena zvolí stejné boty a kabelku, jako když jde do Národního divadla, neudělá chybu – divadlo si doplňte dle zvyklostí, lesní amfiteátr, kde hoří oheň a všichni jsou v maskáčích, se samozřejmě nepočítá. Muži by mohli své „inženýrské kufříky“ nechat protentokrát v autě. Pokud jsou zvyklí nosit s sebou milion v hotovosti, myslím, že tentokrát bude stačit sto tisíc, ty se v ruličce vejdou i do pánské tašky přes rameno, poskládané do náprsní kapsy. Přijít s barevným batohem, neřkuli krosnou je z pohledu jakéhosi zbytku veřejných zvyklostí opravdu ostuda. Na pohřbu opravdu nikoho nezajímá, že jezdíte vlakem a život je jeden velkej čundr.
Když nevím, tak se zeptám: Pokud si nejste úplně jistí, obraťte se na naše pohřební poradce. Naše pohřební služba Elpis poskytuje i takovéto rady v rámci dlouholetých zkušeností. Nikdo učený z nebe nespadl a požádat o radu není přece nic tak hrozného. Takže až si budete sjednávat obřad v naší kanceláři, zeptejte se na cokoliv, co vám není jasné.
Květiny na pohřeb
Květiny jsou tradičním způsobem, jak vyjádřit soustrast. Dokážou promlouvat svou tichou krásou i opojnou vůní. Dokážou vyvolávat vzpomínky na společně strávený čas, umí potěšit, mlčky poděkovat, dodat celému obřadu na noblese. A floristky v naší vazárně opravdu umí! Zde je několik tipů, které byste měli brát v úvahu:
Kolik květin přinést: Jedna kytice nebo věnec je dostatečný. Rodiny často ocenění květiny, ale přemíra květin může být nepraktická při následném převozu na hrob nebo hrobku. Pokud přinesete jednotlivé kvítí, standardem je sudý počet. S tím se ale operuje většinou do deseti květů. Pokud se jedná o kytici vázanou, počet není určující.
Typ květin: Běžně se volí bílé květiny jako lilie, růže, chryzantémy nebo karafiáty. Každá květina má svůj význam, ale bílá barva symbolizuje čistotu a nevinnost. Naopak červená zase vášeň, srdce, krev – například v příměru krev mé krve.
Vazby a věnce: Pohřební floristika má určitá specifika, která se v jiných případech nevyskytují. Vazby květin mohou mít ryze praktický charakter, jako například: na položení, do stojanu, v misce na hrob, nebo parter na rakev. U věnců se počítá spíše s vystavením na stojanu během obřadu, položením na hrob v následném kroku.
Stuhy: Smuteční stuhy poskytují prostor pro takové „vzkazy na cestu“. Nikdy nezapomeneme, Zůstaneš v mém srdci, Milujeme tě, to je jen pár příkladů, ale krom tradičních nápisů lze na stuhu napsat i velice osobní vzkaz. Stuhy se tradičně skládají ze dvou nebo ze tří cípů. Na první cíp se píše sdělení, na druhý od koho. Pokud je sdělení delší, lze požádat o třístuhové provedení. Specialitou, kterou poskytuje pouze pohřební služba Elpis, jsou tzv. široké stuhy, které jsou známé ze státnických pohřbů, pohřbů šlechty, hojně využívané v anglosaském světě. Tyto stuhy jsou 20 cm široké a umožňují velmi variabilní potisky.
Kondolence
Kondolování je citlivá záležitost a je důležité vědět, jak správně vyjádřit své pocity v závislosti na vašem vztahu k zesnulému. Není v žádném případě přípustné hodnotit život zesnulého nebo vytahovat staré křivdy. Jakmile člověk odejde, vše odchází s ním. Pokud jste měli spolu nějaký spor, určitě jeho řešení nepatří na pohřeb. Tím si pouze vysloužíte pověst bezcitného dacana.
Známý: Pokud jste byli pouze známí, stručná a upřímná kondolence je nejlepší. Například: „Je mi líto vaší ztráty. Měl jsem ho/ji moc rád/a.“
Kamarád: Jako kamarád můžete být trochu osobnější. Sdílejte krátkou vzpomínku, která by mohla rodinu potěšit. Například: „Byl/a to úžasný/á přítel/kyně. Vzpomínám si, jak jsme spolu dlouze diskutovali, jeho/její životní moudrost mi bude chybět.“
Rodinný příslušník: Jako rodinný příslušník můžete vyjádřit svou podporu a nabídnout pomoc. Například: „Jsem tady pro tebe, kdykoli budeš potřebovat. Byl to skvělý člověk a bude nám všem chybět.“
Stručnost jako bonus: Svůj vypravěčský talent držte prosím na uzdě a nechte jej vyniknout až na případném posezení po obřadu, třeba na smutečním karu. Je to výrazem ohleduplnosti nejen vůči pozůstalým, ale i vůči hostům. Pokud se na obřadu objeví neznámý kamarád z vojny a začne při kondolenci vytahovat desetiminutové historky, jak na vojně s Pepíkem utíkali za holkami, otráví nejen adresáta, ale i celou frontu čekajících truchlících.
Další tipy pro správné chování na pohřbu
Buďte dochvilní: Přijďte na pohřeb s dostatečným předstihem, abyste našli místo a nemuseli rušit obřad svým příchodem.
Mobilní telefony: Ujistěte se, že máte mobilní telefon vypnutý nebo v tichém režimu.
Emoce: Pohřeb je emotivní událost a je přirozené cítit smutek. Pokud cítíte, že potřebujete plakat, je to v pořádku. Vyhněte se však výraznému hlasitému pláči, který by mohl rušit ostatní. Post „plaček“ není v našich končinách tolik rozšířený, jako na Balkáně, nebo na Východě.
Chovejte se zdvořile: I přesto, že máte k rodině blízko a všichni vás mají rádi, protože jste veselá kopa, tentokrát hodně zvolněte, Jako kašpar na pohřbu si totiž velmi rychle vykoledujete nálepku burana, který se neumí chovat. Při následných debatách při setkání samozřejmě můžete nějaký ten vtípek nebo bonmot přidat, ale decentně prosím.
Jak jednat po pohřbu
Poděkování: Pokud obdržíte poděkování od rodiny zesnulého, odpovězte stručně a upřímně. „Bylo mi ctí být zde a vyjádřit svou soustrast.“
Památka: Pokud chcete vzdát hold zesnulému, můžete zaslat rodině pohlednici či dopis s kondolencemi. Stejně tak je pro další vztahy vhodné nabídnutí osobní pomoci nebo jen času na setkání a vzpomínání. Rodina to určitě ocení.
Správné chování na pohřbu je projevem úcty k zesnulému a jeho rodině. Dodržováním těchto zásad můžete pomoci vytvořit důstojnou a respektující atmosféru během této náročné doby.
P. S. Pamatujte, že způsob, jakým se chováme na pohřbech, může mít trvalý dopad na naše vztahy s pozůstalými. Nenechte neznalost nebo svůj světonázor ovlivnit vaši schopnost být oporou pro ty, kteří vás potřebují. Najděte si informace o společenských minimech, nebo se informujte u našich pohřebních poradců. Střídmost a jednoduchost v oblékání i chování je však vždy krok správným směrem.
Další inspiraci načerpáte na našich stránkách www.krematorium.cz.
