Odbor životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje (KÚPK) neřeší jen povolení a razítka, ale také konkrétní projekty, které ovlivňují podobu krajiny i každodenní život lidí. Vedoucím odboru je Martin Plíhal.
Většina lidí si pod odborem životního prostředí představí nejspíš hlavně úřední rozhodnutí a administrativu. Ve skutečnosti ale pracovníci odboru pečují o přírodní rezervace, obnovují mokřady, podporují výsadbu stromů nebo pomáhají zadržovat vodu v krajině. Podle vedoucího odboru Martina Plíhala je ochrana životního prostředí především ochranou života: „Bez čisté vody, vzduchu a půdy se žije špatně všem,“ říká.
Čím vším se na odboru životního prostředí zabýváte a co by veřejnost možná překvapilo?
Naše práce je mnohem širší než jen administrativa. Pečujeme o přibližně 120 přírodních rezervací a přírodních památek v Plzeňském kraji, připravujeme opatření pro jejich údržbu a rozvoj a sledujeme jejich stav. Staráme se také o čapí hnízda – opravujeme je, udržujeme a v případě potřeby budujeme nová. Překvapit může i to, že podporujeme včelaře a včelařské kroužky, aby měla tato činnost pokračování i v další generaci. Rozdělujeme dotace na vodovody, kanalizace, výsadbu stromů nebo zlepšování stavu krajiny. Zároveň řešíme náhrady škod způsobených chráněnými živočichy, například vlky, kteří se znovu objevují na Šumavě i v dalších částech kraje, vydrou nebo rysem. A samozřejmě dohlížíme i na to, aby podniky dodržovaly pravidla v oblasti emisí do ovzduší a ochrany vod.
Jak vypadá běžný den vašeho odboru? Řešíte spíš papíry, nebo se dostanete i do terénu – a kam nejčastěji?
Je to kombinace obojího. Část kolegů pracuje hlavně v kanceláři, kde posuzují žádosti, připravují rozhodnutí nebo kontrolují podklady. Jiní pravidelně vyrážejí do terénu, například do chráněných území, kde kontrolují provedené práce, mapují stav lokalit nebo řeší konkrétní problémy na místě. Nedá se říct, že by šlo o jednu část kraje – naše agenda je rozprostřená prakticky po celém Plzeňském kraji. Každý den je jiný a podle tématu se mění i to, zda člověk sedí u stolu, nebo je v terénu.
Plzeňský kraj je pestrý – od chráněných území přes zemědělskou krajinu až po průmyslové oblasti. Jaké typy problémů se tu objevují nejčastěji a čím jsou specifické?
Jedním ze specifik Plzeňského kraje je voda. Jsme území, odkud voda odtéká dál, takže je pro nás důležité ji v krajině co nejvíce zadržet. Řešíme proto sucho, obnovu přirozených prvků v krajině i problémy se splachy z polí, které zhoršují kvalitu vody a zvyšují nároky na její úpravu. Vedle toho se věnujeme i ochraně přírody, odpadům, ovzduší nebo vodohospodářské infrastruktuře. Kraj je rozmanitý a stejně pestrá je i škála témat, která musíme řešit.
Vzpomněl byste si na situaci, která byla pro váš odbor mimořádně náročná, nečekaná nebo zlomová? Co rozhodovalo o výsledku?
Mimořádně náročné bývají povodně. V takové chvíli jde o životy, majetek i rychlá rozhodnutí. Odbor připravuje podklady pro krajskou povodňovou komisi, která rozhoduje například o manipulaci s vodními díly nebo o dalších krizových opatřeních. Důležitá je spolupráce s hasiči, Povodím Vltavy, meteorology i dalšími složkami. Náročné bylo také období přípravy zařízení na energetické využití komunálního odpadu v Chotíkově, které provázely veřejné debaty i řada otázek. V obou případech rozhoduje kvalitní příprava, odborné podklady a schopnost spolupracovat.
Když se podíváte na výsledky vaší práce, co má podle vás největší dopad na každodenní život obyvatel kraje, aniž by si to třeba uvědomovali?
Velký dopad má rozvoj vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod. Právě v této oblasti se Plzeňský kraj za poslední roky výrazně posunul. Jde o investice, které nejsou na první pohled vidět, ale mají zásadní vliv na kvalitu života i životního prostředí. Druhou důležitou věcí je každodenní fungování úřadu – ročně řešíme tisíce podání a agend, aby lidé, obce i firmy dostali potřebná rozhodnutí a služby včas.
Témata jako sucho, voda v krajině nebo změna klimatu jsou čím dál častější. Co z toho dnes řešíte nejintenzivněji a kde už jsou vidět první posuny?
Nejvíce se dnes soustředíme právě na vodu v krajině a její zadržování. Na to navazuje projekt Zdravá krajina, který propojuje péči o vodu, obnovu přírodních prvků a lepší prostupnost krajiny pro lidi. Ukazuje se, že i menší opatření mohou mít velký efekt – třeba obnova polních cest, výsadba stromů nebo vznik nových mokřadů. Konkrétní výsledky jsou vidět například na Janovském mokřadu, v Ostřeticích, u Zbynických rybníků nebo při obnově historické cesty u Mariánské Týnice.
Existuje nějaký rozšířený mýtus o ochraně životního prostředí, se kterým se setkáváte opakovaně a který byste rád uvedl na pravou míru?
Častým omylem je představa, že životní prostředí je něco okrajového, co se nás přímo netýká. Ve skutečnosti ovlivňuje naše zdraví, kvalitu života i to, jak se cítíme v místě, kde žijeme. Důležité je, co dýcháme, jakou pijeme vodu nebo zda máme kolem sebe kvalitní veřejný prostor a krajinu. Péče o životní prostředí není téma navíc – je to součást každodenního života každého z nás.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že ochrana životního prostředí je téma, kterému se chcete profesně věnovat? A co vás na této práci baví dodnes?
Když jsem dokončil studia na univerzitě, zaujala mě myšlenka pracovat v prostředí nově vzniklých krajů, které začaly fungovat ve stejném roce. Jako kluk z vesnice jsem měl přirozeně blízko k životnímu prostředí a práce v této oblasti mě chytla natolik, že jsem u ní zůstal. Dnes mě na práci nejvíc baví lidé, se kterými ji dělám. Jsou to odborníci, kteří do dané činnosti na odboru dávají i kus sebe. Právě možnost pracovat s takovým týmem je pro mě po letech stále největší motivací.
Jaké slovo podle vás nejlépe vystihuje váš odbor a vaši práci?
Život. Bez čisté vody, vzduchu a půdy se žije špatně nejen lidem a zvířatům, ale i rostlinám. Bez ochrany biotopů nám život z krajiny zmizí. Takže ochrana životního prostředí znamená ochranu života.
