Od tohoto roku se datuje i historie současné ŠKODA JS, významného evropského výrobce zařízení pro jadernou energetiku a člena Skupiny ČEZ.
Na přelomu 19. a 20. století hledalo vedení tehdejších Škodových závodů prostory, které by nedaleko Plzně mohly sloužit jako zkušební střelnice pro zbrojní program tehdy největší zbrojovky Rakousko-uherské monarchie. Nakonec bylo vybráno místo, které je dnes sídlem společnosti ŠKODA JS - pozemek zvaný Na Orlíku u Třemošné. V roce 1901 tady byl zahájen provoz tunelové střelnice. V období první světové války byla vybudována muniční továrna, kde pracovalo přes dva tisíce zaměstnanců. Po katastrofálním výbuchu v roce 1917 areál sloužil opět jen jako střelnice. Její význam vzrostl v době protektorátu, kdy Škodovka vyráběla zbraně pro německou armádu.
Lodní kanón 24 cm L/40 K97, zavěšený na portálovém jeřábu v Bolevci (1903) | foto: Škoda JS a.s.
V padesátých letech 20. století začala studená válka a zbrojní výroba byla přesouvána ze západu na východ republiky. V roce 1956 už byla střelnice u Plzně opuštěná a čekala na nové využití. Ve Škodovce byla v tomto období založena obchodní skupina pro jadernou oblast – zárodek pozdějšího škodováckého jaderného programu. Byla ustavena pracovní skupina konstruktérů pod vedením Josefa Hauera. Škodovka měla zajistit výrobu reaktoru, zařízení hospodářství paliva a převzít funkci generálního dodavatele technologické části. Pro tento záměr byl vybrán ruský projekt reaktoru KS-150 (1x 150 MWe). K zahájení provozu první jaderné elektrárny na území tehdejšího Československa ale ještě vedla dlouhá cesta. Jaslovské Bohunice byly do provozu uvedeny v roce 1972.
Manipulace s tlakovou nádobou reaktoru VVER-440 o váze 250 tun pomocí mostového jeřábu v Reaktorové hale (osmdesátá léta 20. století)
Tento text je prvním se šesti dílů věnovaných 70leté historii ŠKODA JS. Vychází z knihy autora Josefa Říhy, která vyjde letos na jaře ve vydavatelství Starý most.
