Na terase přilehlé restaurace si zde navíc můžete vychutnat svou denní porci kofeinu nebo dobroty, které tu s láskou připravují.
Pokud půjdeme do parku směrem od Částkovy ulice, budeme sestupovat po schodišti vedoucí skrz velice zajímavé budovy, které skvěle zapadnou do místního parkového rázu. Jejich inspirace mořskými motivy je patrná na první pohled – modrý tón, vlny, lodní stěžně a schránky korýšů připevněné na fasádě. A donedávna i název zdejší restaurace – U Majáku. Za stavbou, která byla dokončena před čtrnácti lety, ale její návrh pochází již z poloviny devadesátých let, stojí plzeňská architektonická a projekční kancelář s třicetiletou tradicí, AVE architekt, a. s., která tu dodnes sídlí.
Historie firmy je dlouhá a během tří dekád několikrát změnila i svůj název. Za zmínku však určitě stojí její zakladatel a zároveň i ideový otec galerie AVE v Goethově ulici, architekt Václav Šmolík. Současný ředitel firmy a vedoucí architekt Václav Ulč a Ing. Pavel Gronich vstoupili do AVE o rok později.
A byl to právě architekt Šmolík, kdo navrhl design menší budovy s mořskými motivy. A je to zase on, kdo je autorem i celé revitalizace parku včetně myšlenky vzniku známého ústředního majáku Ivana Hostaši, který dodnes majestátně shlíží na celý park. Jedná se o nejvyšší keramickou stavbu vytočenou na hrnčířském kruhu na světě a právem je tedy zapsán v Guinessově knize rekordů.
I historie parku je zajímavá. Na místě bývalého pískového lomu podnikatelů bratrů Chvojkových vyprojektoval pan architekt Hrubec, autor zdemolovaného kulturního domu na Americké třídě, tzv. ústřední park na Slovanech. Park bohužel postupně chátral, nejvíce jeho vstupní objekt, což byla dvoupatrová betonová terasa. „A tu jsem právě objevil při jednom ze svých běhů po Plzni. Ihned se mi to místo nesmírně zalíbilo a začali jsme jednat,“ vzpomíná Václav Ulč a dodává: „Objekt jsme si tehdy pronajali od města s příslibem, že zde vybudujeme sídlo společnosti a restauraci s terasou. To nám však nakonec z finančních důvodů trvalo dlouhých 15 let. Stavbu jsme rozdělili na dvě etapy a na restauraci jsme si našli investory. Mezitím v parku probíhala jeho přestavba podle návrhu Václava Šmolíka a začal si žít svým novým životem.“
Jak se za těch 30 let park změnil?
Park se nepochybně změnil a mění se stále. Především zmizela betonová ruina při vstupu do parku. „Myslím, že dnes je park pro návštěvníky celkově přívětivější. Je skvěle vybavený a pravidelně využívaný slovanskou radnicí k různým kulturním akcím. Mám rád jeho atmosféru. Z našeho druhého levitujícího balkónu - třetí má k dispozici náš pan starosta a senátor Lumír Aschenbrenner - sledujeme hrající si děcka, sportující teenagery, procházející se návštěvníky či městkou policii zajišťující bezpečnost parku. Jsem rád, že místní radnice do parku stále investuje, nejnověji do terasy nad jezírkem se zmiňovaným Hostašovým majákem,“ pochvaluje si pan architekt aktivitu projevovanou městem vůči parku.
Mnoho let zde fungovala i známá restaurace U Majáku. Bohužel jako mnoho ostatních hospod nepřežila covid. „Velice mi tato restaurace se svou chutnou kuchyní chybí. Událo se tu mnoho našich firemních i soukromých akcí a je rozhodně na co vzpomínat. Její kvalita se v dobách její největší slávy rychle šířila mezi Plzeňany a známá byla i v širším okolí. Brali jsme sem na obchodní obědy i naše klienty z Prahy, ze Švýcarska, z Kanady a všichni byli z restaurace nadšeni, to v Plzni na Slovanech nečekali,“ říká pan Ulč a jedním dechem dodává: „Na konci loňského roku naše kamarádka Viktorie vdechla restauraci nový život a znovu ji otevřela. Já osobně začínám kouzlo Viktoria Soul, jak se teď restaurace nově jmenuje, objevovat až teď, jelikož jsem byl předtím dlouhou dobu nemocný. Už tu mám opět své stálé místo, zrovna včera jsem si objednal jehněčí hřbet s grilovanou zeleninou a byl vynikající. Paní Viktorie zkrátka vařit umí a jídlo je výborné a kvalitní. Takže po pár zdejších návštěvách už mohu s radostí konstatovat, že sem zase chodíme na vynikající jídlo, opět si vychutnáváme pivko na terase a doufáme, že Viktoria zvítězí…“
