Vzpomněla jsem si na rozhovor s jednou paní, která mi vyprávěla o své vnučce. Ta žije v Brně a už od dětství si přála být sestřičkou. Básnila o tom, jak bude ošetřovat pacienty a pomáhat jim, povídat si s nimi a naslouchat jim.
Sen se jí splnil, studuje na střední zdravotnické škole a v této době už začala chodit na praxi na nemocniční oddělení. Všechno ji baví, studijní výsledky má výborné, praktická výuka ji naplňuje.
ALE! Něco se změnilo.
Několik studentek, včetně zmiňované vnučky, přemýšlí o změně školy. Proč nastal zvrat? Odpověď je bohužel jednoduchá. Při praxi zažily studentky opakovaně problémové chování některých návštěv pacientů. Byly svědky dost vyhrocených situací mezi ošetřujícím personálem a příbuznými, kdy byl na službu konající sestry vyvíjen silný psychický tlak.
Výčitky, slovní napadání, dokonce i výhrůžky. Snažila jsem se zjistit, co bylo příčinou rozčilení v jednom z těchto případů.
Důvod byl prostý – studený čaj v konvici na stole. Ano, čaj mohl být teplý. Ano, studený čaj není dobrý, obzvlášť v chladném období. Ale…
Co se stalo se všemi zúčastněnými po této roztržce? Návštěva odcházela domů s pocitem neschopného a neochotného personálu. Pacient se možná omlouval sestře za své blízké a sestra sama měla až do konce směny pocit marnosti.
A naše studentky? Ty se začaly bát, že i jim jednou někdo bude nadávat, přestože budou dělat svou práci s nejlepším úmyslem.
Službu konající sestra je ubezpečila, že na podobné situace si budou muset zvyknout, protože jsou stále častější. V minulosti byl zdravotník váženým a hodnotově vysoce postaveným pracovníkem.
CO SE STALO, ŽE TOMU TAK DNES NENÍ?
Je práce zdravotníků opravdu tak špatná, že si zaslouží slovní útoky a neúctu?
Ptala jsem se své kamarádky, proč po letech odešla z nemocnice a začala pracovat v bance. Odpověď byla stručná, ale vypovídající: „Tady na nás lidé nekřičí. Tady je klid.“ Nechci moralizovat. Vím, že to, co popisuji, se netýká jen zdravotnictví, ale i jiných profesí. Každý má právo upozornit na chybu, pokud se mu něco nelíbí.
Ale mělo by to být v rámci slušnosti – s tou se přece vždy dalo dojít nejdále. Klidné vystupování a otevřený dialog pomáhají víc než výčitky, napadání či vyhrožování. Na příkladu studentek i své kamarádky jsem chtěla ukázat, jak nelehkou práci zdravotníci dělají. Většina z nich si své povolání vybrala z přesvědčení a srdcem. Tuto práci nelze dělat dlouho jen kvůli penězům – buď ji máte jako srdeční záležitost, nebo ji dělat nebudete. Většina zdravotníků jsou opravdoví srdcaři.
Jednejme s nimi přímo, otevřeně, ale prosím ve vší slušnosti. Bylo by jich škoda, kdybychom o ně přicházeli, oni se totiž nedají nahradit roboty.
Mgr. Jana Tomšů, ředitelka LDN Rybitví
https://www.ldn-rybitvi.cz/
https://www.ldn-rybitvi.cz/dobrovolnictvi
https://www.ldn-rybitvi.cz/institut-spankove-mediciny
