ERA vyrábí produkty patřící mezi „české rodinné stříbro“. „Pasivky“ byly zachráněny a dobývají svět: systémy z Pardubic jistí bezpečnost letového provozu i ochranu hranic na 160 místech v 68 zemích 5 kontinentů. ERA drží přes polovinu světového trhu.
NÁVRAT V ČASE
Je půlka 90. let, Pardubice. Státní podnik Tesla, jedna z největších elektrotechnických firem v zemi, při divoké privatizaci zkrachovala. Vlajku vývoje a výroby radarových technologií zvedli její bývalí zaměstnanci a pokračovali v práci v několika následnických soukromých firmách. To nejzajímavější know-how – znalost pasivních sledovacích systémů – však přenesli otcové zakladatelé do společnosti ERA. Miroslav Sotona z firmy Eldis, Milan Bernard z firmy Retia a již nežijící techno-vizionář Vladimír Kubeček z firmy Alsin spojili síly a založili úplně novou firmu, kterou pojmenovali akronymem z úvodních písmen těchto společností E-R-A. A protože, jak víme, ani tři mušketýři nebyli jen tři, na záchraně nedoceněné technologie a jejím dalším rozvoji začala pracovat celá řada civilních i vojenských profesionálů. Technologie pasivní radiolokace, v dnešní evropské odborné terminologii „multilaterace“, vznikla v bývalém Československu na základě výzkumné práce docenta Vlastimila Pecha a jeho spolupracovníků ve vojenském výzkumném ústavu v Brně. Reálné systémy, k nimž patří Kopáč, Ramona a především legendární Tamara, se vyráběly v pardubické Tesle a jejich prvním uživatelem byla československá armáda. Již z dílny nově založené firmy pak vyšel systém 4. a 5. generace Věra, dnes prodávaný po celém světě jako VERA-NG. Další z řady „dívčích jmen“ mělo však – na rozdíl od zkratek Ramona a Tamara – svůj reálný předobraz. Kmotrou Věry, podle níž systém dostal své jméno, byla plukovnice Věra Perlingerová, dispečerka vojenského řízení letového provozu, která s hrstkou kolegů prosadila vytrvalým lobbingem používání pasivních sledovacích systémů do praxe. Termín pasivní radar je však mírně zavádějící – pasivky nejsou radar v klasickém slova smyslu, protože nic nevysílají. Naopak, jsou „potichu“, žádné signály do éteru neposílají a jsou tak radiotechnicky „neviditelné“. Protivník je v případě konfliktu nemá šanci najít a zničit. Východní blok díky československým vědcům a inženýrům získal jedinečnou technologii pro sledování pohybu letadel na obloze a určení jejich typu, která na Západě neexistovala. Po změně režimu a konci studené války však v rámci pacifistické euforie z „konce dějin“ o pasivky nebyl zájem. Před nově vzniklou firmou tak stála výzva – přesvědčit obchodníky v západních zemích, že malá postkomunistická země vymyslela něco, co oni nemají. A že se to dá skvěle použít – jak pro obranu země, tak i pro civilní řízení letového provozu.
MALÝ, VÝKONNÝ A LACINÝ SYSTÉM ASISTUJÍCÍ ŘÍZENÍ LETŮ
Pasivní neboli multilaterační systémy polohu cílů počítají na základě matematické kalkulace rozdílného příchodu signálů na síť v prostoru rozmístěných stanic. Nepotřebují vysílat paprsek a přijímat zpět jeho odraz jako radar. To znamená, že systém sice potřebuje více stanic, ale ty mohou být mnohem menší, bezúdržbové, napájené větrem či sluncem a umístěné i na špatně přístupných místech. Není potřeba je natírat, mazat, chladit, všude se při instalaci vejdou, přeprava je jednoduchá. A když potřebujete vidět dál, výš či pokrýt větší území, vidět i za roh terminálu letiště nebo do zaříznutého údolí, žádný problém, přidají se další stanice. Takže to má skvělý poměr cena – výkon. Chcete to? Ano! Stačila maličkost – přesvědčit zákazníky, že to funguje. A to se povedlo.
BEZPEČNOST LETECKÉ DOPRAVY STOUPÁ. I DÍKY ERA
Dnes jsou sledovací přehledové systémy z Pardubic součástí technologické výbavy pro zajištění bezpečnosti na 70 světových letištích, včetně 20 z 50 těch úplně největších co do počtu cestujících. Určují identifikaci, polohu a dráhu letadel, případně vozidel, a brání tak nejen srážkám ve vzduchu a na zemi, ale umožňují zvyšovat propustnost letišť, tedy častější odlety a přílety. Navíc jsou schopny sledovat cestu letounu i mezi destinacemi a díky přesnějšímu určení polohy stroje se letadel vejde nad sebe do jednotlivých „pater“ letových koridorů více – to zase pomáhá přehuštěnému vzdušnému prostoru. České systémy sledují polovinu ze všech letů, které se na světě denně uskuteční. I díky ERA jsou tak cesty pasažérů po celém světě bezpečnější a flexibilnější, jejich pohyb lze monitorovat po celou dobu pobytu v letadle, na zemi i ve vzduchu, doslova od brány k bráně. Není divu, že obliba letecké dopravy roste, v současnosti je to díky moderním technologiím jednoznačně i statisticky nejbezpečnější druh přepravy ze všech.
PASIVKY DÁVAJÍ OČI PROTIVZDUŠNÉ OBRANĚ
Vojenské verze pasivních sledovacích systémů jsou nasazeny v mnoha armádách zemí NATO i aliančních spojenců. Slouží jako systémy včasné výstrahy pro ochranu hranic, navíc při zachování dobrých sousedských vztahů. Kdo je připraven, není nepříjemně překvapen. Ale na druhé straně, okolní země nemusí hned vědět, že jim někdo nedůvěřuje a raději hlídá, „co a kde jim tam lítá“.
ČESKÉ SYSTÉMY SLEDUJÍ POLOVINU VŠECH LETŮ, KTERÉ SE NA SVĚTĚ DENNĚ USKUTEČNÍ. I DÍKY ERA JSOU CESTY BEZPEČNĚJŠÍ.
Sledování má navíc další výhodu, kterou je plnění národních databází cílů, ve kterých je přesně zaznamenán jakýsi „otisk prstu“ daného stroje (letadla, ale i lodi či pozemního bojového prostředku), takže při příští detekci již operátoři vědí, kdo je kdo, a to až na úroveň přesného typu použité techniky. Naopak sledovaný / možný budoucí protivník o přítomnosti a operační činnosti pasivního systému nemá ani potuchy. Systém vše vidí, ale sám vidět není. Na rozdíl od klasického radaru, který svým vysíláním signálu „svítí“ do prostoru jako žárovka a při útoku je na seznamu cílů určených ke zničení velmi vysoko, protože to soupeře oslepí, pasivní systém přežije a poskytuje „náhradní oči“ protivzdušné obraně. Ze všech těchto důvodů jsou pasivní systémy postupně zaváděny jako další úroveň pro sledování vzdušného prostoru v zájmové oblasti, přehledový prostředek v systémech protivzdušné obrany a v neposlední řadě jako neocenitelný pomocník pro oblast elektronického boje při poskytování zpravodajských informací. Samozřejmě je má ve výbavě i česká armáda, a to již několik dekád, takže její operátoři mají bezkonkurenční náskok a zkušenosti. Pasivní sledovací systémy jsou schopností, kterou může ČR přispět spojencům, protože je v tom naše vojsko nejlepší na světě. Uplynulo 63 let a technologie pasivní radiolokace nejen přežila všechny politické a ekonomické otřesy, ale osvědčila se jako unikátní a nenahraditelná i v moderní době. S nadsázkou můžeme o dnešku hovořit jako o době velké renesance pasivních sledovacích systémů, které před sebou mají slibnou budoucnost. A s nimi i jejich výrobce – letos třicetiletá firma ERA. Jednou větou: Technologie z Pardubic do celého světa!
