Mark Ther patří k výrazným osobnostem současné české výtvarné scény. Jeho nejnovější výstava Kejne Gloka lojta ne/ Žádné zvony nezní se zaměřuje na zkoumání historického soužití dvou odlišných kultur a jejich vzájemně propojené, kulturně obohacující koexistence.
Autor v díle reflektuje problematiku odsunu Němců a její kulturní sedimentace v české společnosti. „Koncepce výstavy, připravená v rámci výročí odsunu českých, slezských a moravských Němců z Československa, proměňuje současný výstavní prostor opavského Domu umění v podobu kulturního salonu z přelomu 19. a 20. století,“ uvedl umělec Marek Ther. Činí tak ale vždy s cituplným a někdy i úzkostným konfliktem fantazie a normativní skutečnosti. „Do instalace jsem zakomponoval díla známých i méně známých umělců a umělkyň německé národnosti, pocházejících z Opavy a okolí, a to především ze sbírek Muzea v Bruntále a z Městského muzea v Krnově,“ doplnil Mark Ther. Touto specifickou instalací autor propojuje svou vlastní tvorbu a rodinné kořeny s expozicí pozapomenutých broumovských a slezských krajin.
Mark Ther se narodil a stále žije v Praze. Ve své dlouhodobé tvorbě, která zahrnuje video, instalaci, fotografii i práci s archivními materiály, se systematicky věnuje otázkám paměti, identity, vykořenění a historických zlomů střední Evropy. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého a jeho díla byla představena na řadě samostatných i kolektivních výstav v České republice i v zahraničí. Osobní rodinná historie, po prarodičích z otcovy strany má sudetoněmecké kořeny, se v jeho práci přirozeně prolíná s širšími dějinami místa a času – téma soužití, ztráty i kulturní kontinuity se tak stává nejen historickou reflexí, ale i naléhavou současnou výpovědí.
„Sudety u Marka Thera nejsou „téma“ v dokumentárním smyslu, nýbrž laboratoř vztahu mezi osobní vzpomínkou a kolektivní historií, která se brání jednoduchému uchopení,“ poznamenal kurátor výstavy Otto M. Urban s tím, že Ther sám „sudetskou dobu“ nezažil, jeho práce vzniká ze zprostředkované paměti: z vyprávění, rodinných fragmentů, archivů a mlčenlivých míst. Tento rámec lze shrnout heslem: aby se nezapomnělo. „Nejde však o moralizující připomínku s jasným závěrem. Nezapomenout znamená udržet otevřené otázky, nepřikrýt rozpory a nepřepsat minulost do pohodlné verze. Paměť se v Therových dílech chová jako palimpsest: každá další vrstva něco zachraňuje a zároveň něco zakrývá. Divák je postaven před neúplnost a vědomí, že pod povrchem zůstává cosi, co nelze beze zbytku vyložit,“ upozornil kurátor.
Do sudetského vyprávění u Thera vstupuje i intimní rovina. Motivy sexuality nejsou samoúčelný skandál ani laciná provokace, ale připomínka, že dějiny se neodehrávaly jen ve veřejných deklaracích, nýbrž i v tělech, ve vztazích a v moci každodennosti.
Výstavu v Domě umění na Pekařské ulici v Opavě je možné navštívit do 19. dubna. Otevřena je od úterý do pátku od 13 do 18 hodin, o víkendech pak od 10 do 18 hodin.
