Ač se průměrná délka lidského života zvyšuje, neznamená to, že by pokročilé roky byly automaticky stejně kvalitní. S tím, jak stárneme, se čím dál častěji projevují chronické zdravotní potíže, mnohdy provázené únavou či bolestí. Nezdravý životní styl a celkově nepřirozené tempo moderní společnosti navíc posouvají hranici, kdy se některé potíže poprvé projeví, do nižšího věku. Průvodním jevem tohoto trendu je i rostoucí poptávka po prevenci a diagnostice, například v podobě genetického testování.
„U některých civilizačních onemocnění, zejména těch spojených s metabolickým zdravím, dnes pozorujeme nástup v nižším věku, například již mezi 30. a 40. rokem. To může prodlužovat období života strávené se zdravotními obtížemi. Zároveň však u jiných chronických onemocnění díky pokroku v prevenci a léčbě dochází k posunu věku nástupu i úmrtnosti. I proto roste zájem o prevenci a aktivní přístup ke zdraví. Stárnutí totiž není zcela pasivní proces – jeho tempo lze do určité míry ovlivnit,“ vysvětluje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., která se věnuje genetickému výzkumu ve společnosti Chromozoom. To, co popisuje, je koncept většinou označovaný jako healthspan (délka života prožitá ve zdraví).
Cíl a nástroj
Pokud tedy healthspan bereme jako cíl, nabízí se otázka, jak jeho naplnění docílit. V této souvislosti se často zmiňuje tzv. biohacking. Ač se na první dobrou může zdát, že jde o jakési „čipování“, opak je pravdou. Jedná se o systém vědomé práce s tělem na základě poznatků z fyziologie, biochemie, genetiky a evoluční biologie.
„Biohacking má několik úrovní. V základu se řeší hlavně spánek, strava, pohyb, stres a vliv prostředí. Patří sem i práce s cirkadiánními rytmy, tedy načasování světla, jídla a spánku. Existují ale i pokročilejší přístupy, které už vyžadují určitou orientaci v datech a fyziologii. Ty zahrnují například cílenou suplementaci, analýzu biomarkerů, využití technologií pro měření biologických funkcí a mnoho dalšího. Je potřeba mít na paměti, že pokročilé v tomto případě neznamená nutně lepší. Obzvlášť ne, pokud podceňujeme základy,“ upozorňuje Barbora Procházková.
Mezi nejzávažnější mechanismy spojené se stárnutím patří chronický nízkoúrovňový zánět (tzv. inflammaging), tedy stav, kdy je imunitní systém dlouhodobě mírně aktivovaný. Tento proces sám o sobě není samostatnou příčinou stárnutí, ale je součástí komplexní sítě změn, které se vzájemně ovlivňují (např. buněčná senescence, mitochondriální dysfunkce či epigenetické změny). Dlouhodobě aktivovaná imunita může narušovat tkáně a podporovat zhoršování buněčných funkcí.
Poměrně rozšířeným stavem je také inzulinová rezistence, která podporuje zánět, ukládání tuku, a tím urychluje stárnutí metabolismu. Mezi další rizikové faktory patří kouření, pravidelná konzumace alkoholu, špatný spánek, sedavý způsob života, chronický stres, nevhodná výživa nebo pobyt ve znečištěném prostředí.
Proč „předčasně“ stárneme?
Do toho všeho navíc promlouvá genetika. Dva lidé sice mohou mít velmi podobný životní styl, ale dopady na jejich organismus se mohou výrazně lišit. Často uváděným příkladem bývají středomořské národy. „U některých lidí se škodlivý životní styl projeví rychleji a ve větší míře, u jiných pomaleji – významnou roli zde hraje genetická predispozice, která ovlivňuje například lipidový metabolismus či citlivost na inzulin. U středomořských populací se na příznivějších hodnotách cholesterolu nebo zdravějším metabolismu může podílet i genetická výbava, zásadní vliv je však dlouhodobě připisován především tradiční středomořské stravě a celkovému životnímu stylu. Strava bohatá na nenasycené tuky, vlákninu a polyfenoly podporuje zdravější lipidový profil a metabolickou stabilitu, a to i v kontextu umírněné konzumace vína – typicky v malých dávkách a s jídlem. Významný vliv má také vyšší míra přirozeného pohybu a silná sociální soudržnost,“ doplňuje Procházková.
To, že alkohol a kouření škodí zdraví, už dnes ví prakticky každý. Některé příčiny rychlejšího stárnutí ale tak známé nejsou. Za zmínku stojí třeba nízký podíl svalové hmoty i u štíhlých lidí. Svaly totiž nejsou jen na pohyb, ale představují zásadní metabolický orgán: zlepšují citlivost na inzulin, podporují hormonální rovnováhu a chrání organismus před křehkostí a ztrátou soběstačnosti ve vyšším věku. S cirkadiánními rytmy zase souvisí třeba minimum pobytu na denním světle, posuny ve spánku, umělé osvětlení a expozice modrému světlu. Podobně i u lidí, kteří sice pravidelně cvičí, ale jinak většinu dne prosedí, může mít dlouhodobá sedavost kumulativní negativní efekt na metabolické zdraví.
Vedle toho existují i faktory, které svým přičiněním příliš neovlivníme. Patří sem právě genetická informace či pohlaví. Zjednodušeně řečeno: genetika a rané biologické nastavení určují mantinely a citlivosti organismu, zatímco životní styl rozhoduje, jak rychle a jakým směrem se v těchto mantinelech budeme pohybovat.
Biohacking v praxi
Biohacking stojí především na každodenních návycích, které mají pro dlouhodobé zdraví zásadní význam. Ve chvíli, kdy chceme přístup ke zdravému stárnutí více přizpůsobit vlastnímu organismu, může důležitou roli sehrát analýza DNA. Právě ta pomáhá lépe porozumět vrozeným predispozicím a naznačuje, na které oblasti prevence a životního stylu se vyplatí soustředit.
„Genetické testování umožňuje identifikovat predispozice ovlivňující metabolismus, zánětlivost, reakci na zátěž či regeneraci. Může také upozornit na varianty spojené s citlivostí na některé živiny, rozdíly ve vstřebávání mikroživin nebo zvýšené riziko vybraných civilizačních onemocnění. Tyto informace však představují rámec našich predispozic – konkrétní zdravotní stav vždy vzniká kombinací genetiky, životního stylu a prostředí,“ vysvětluje Procházková. „Obecně platí, že nejdůležitější je konzistence a individualizace. Malé udržitelné návyky přizpůsobené genetice jsou daleko účinnější než krátkodobé extrémy. Pokud bychom si měli sestavit nějaký pětibodový checklist, určitě v něm bude figurovat spánek a cirkadiánní rytmus, pohyb jako kombinace síly, chůze a krátké intenzity, dále svalová hmota, vyvážená strava, stres a prostředí,“ uzavírá.
