Tehdy si s ní ještě poradily volně dostupné léky na bolest, přestože začínala být vybíravá a ne každý jí vyhovoval. Taky byl prostor lehnout si na chvíli s obkladem někam do ticha a tmy. Občas jsem přišla na nějakou vychytávku: třeba že ataku dokáže zastavit správně načasované kafe a vynechání hořké čokolády. I přesto se ozývala v pravidelných intervalech.
Až samostatný „dospělácký“ život po vysoké a nutnost fungovat v práci děj se co děj, mě konečně donutil začít ji řešit nějak seriózně. Našla jsem si neurologa, nechala se pořádně zkontrolovat a diagnóza, kterou jsem roky tušila, byla samozřejmě jasná. A spouštěč? Dominantní se zdál stres, jemuž se ovšem nebylo možné v mém zaměstnání vyhnout. Na chvíli jsme proto zvolili profylaktickou léčbu – lehká antidepresiva. Zpočátku jsem byla unavenější, ale záchvatů ubylo. A pokud nějaký přišel, pomohla síla triptanů. Když jsem začala pomýšlet na založení rodiny, bylo mi proti srsti do sebe preventivně každý den cpát tabletky. Vysadila jsem je, změnila práci, „hodila se víc do klidu“. Jakmile jsem cítila, že se ataka blíží, už jsem uměla správně načasovat léky, abych ji zarazila v zárodku. I přes poměrně dost nepříjemné vedlejší účinky triptanů. Stály mi za to. Vždy jsem je měla po ruce jako příslib brzké úlevy.
V těhotenství jsem si na ně ani nevzpomněla. Bylo to zlaté období, devět měsíců bez záchvatů. A zhruba další dva měsíce po porodu taky. Pak se hlava opět začala připomínat. Ale jinak, silněji. Záchvaty trvají i tři dny a hlásí se skoro každé dva týdny. Doprovází je nově i nevolnost a větší světloplachost. Ta už samozřejmě nejde vyřešit zavřením se do tmy a ticha, jako maminka musím fungovat 24/7. Nikdy se ze záchvatu „nevyspíte“, když celkově moc nespíte. Veškeré léky kromě paracetamolu, který má u mě efekt asi jako lentilky, jsou pro mě kvůli kojení podle mého lékaře zapovězené. Alternativa triptanů se hledá velice těžko. Ve dnech, kdy mám záchvat, jsem jako chodící zombie. „Bolí“ každý prudší pohyb, hluk běžného dění, trochu se mi pletou slova. Navíc děťátko jako by to vytušilo a v rámci empatie většinou „mrčí“ se mnou, čímž se spirála roztáčí pořád dokola. „Něco snad musí existovat! Přece nejsi jediná kojící matka s migrénou,“ snažil se mě povzbudit manžel, abych s tím něco dělala. Pak jsme jednou zahlédli billboard s reklamou na organizaci Migréna-help.
Lékařská poradna, kterou provozuje, pro mě byla ideální možností, jak svůj problém rychle řešit, protože je pro mě teď náročné najít si čas a hlídání, abych si mohla zajít do klasické ordinace neurologa (nehledě na dlouhé čekací lhůty). Paní doktorka, k níž jsem se objednala na konzultaci, se mnou svižně, z pohodlí vlastního obýváku a s dítkem na rukou, probrala mé obtíže a doporučila mi lék, který je na trhu nový a dostatečně šetrný, jak jsem potřebovala. Mojí neuroložku tato varianta léčby nenapadla, upozornila jsem ji na ni až já, když jsem si šla pro recept. Ale byla jí otevřená. Vyzkoušely jsme, a funguje skvěle. Dokonce bez vedlejších účinků. Jde bohužel o poměrně drahý preparát, který zatím nehradí pojišťovna, také je ho potřeba správně načasovat, nicméně stačí při užívání vynechat kojení jen na šest hodin, což už syn zvládne.
Jsem moc ráda, že jsem online poradnu a organizaci Migréna-help objevila a získala jsem tak od paní doktorky potřebné „druhé oko“. Děkuji za to, co děláte. Markéta
