Lucko, váš připravovaný muzikál, který bude mít slavnostní premiéru 17. září, nese název Obyčejná holka. V příběhu budete hrát dvojroli – zářivou hvězdu i skromnou švadlenku. Která z těch dvou postav má v tuto chvíli blíže k vašemu srdci?
Má první role touží po prázdninách nejméně rok dlouhých. A to mi moc blízké není! Jsem zvyklá na dril a ten mi vyhovuje. Na volno mám alergii jako na prach a rozkvetlé lilie… Takže se víc blížím ke švadlence! Šicí stroj jsem sice vyměnila za korálky, ale to že jsem korálkováním posedlá, pozná kdokoli k nám domů přijde na návštěvu. Korálky kam se podíváš…
Rebeka Gray v muzikálu touží po troše klidu mimo světla ramp. Máte i vy někdy dny, kdy byste nejraději „zmizela“ a byla jen tou obyčejnou holkou, která nikomu nic nedluží a prostě jen tvoří?
Nemyslím si, že bych někomu něco dlužila. A to ani sobě… Miluju svou práci a celý svůj život hledám cesty k lidem. Jsou klikaté od muzikálu, dobrého kafe, jídla v restauraci až po korálky. Vše má jeden cíl – být s lidmi, pobavit je, potěšit, rozesmát, být jim platná… A to můžete jako zpěvačka i jako obyčejná holka!
Někdy slýchám názor „To se jí to pomáhá, když má…“. Pomoct někomu ale můžete i úsměvem, a ten nic nestojí!
V muzikálu budete hrát bez alternace, což je obrovský závazek. Kde berete tu neuvěřitelnou disciplínu a sílu, abyste každý večer stála na pódiu a dávala lidem maximum?
Byla jsem zvyklá stát na jevišti denně, ale teď si nechávám pro sebe alespoň pondělky. Když vás něco baví, je to relax! Jeviště je odměna a radost. To vše kolem stojí hodně času a energie, ale jak se říká: „Když chcete něco udělat rychle, dejte to tomu, kdo neví, kam dřív skočit“. A to jsem já! Důležité bylo jen to najít k sobě lidi, kteří běží stejně rychle jako já – a hlavně běží stejným směrem.
S vaším partnerem Radkem na Instagramu bavíte lidi videi na téma „vždyť je to obyčejná holka“. Co pro vás ta „obyčejnost“ vlastně znamená v každodenním životě? Kdy se nejvíce cítíte jako obyčejná holka?
Vlastně se tak cítím stále. Jsem holka ze vsi, která se nikdy nebrala moc vážně… Jen jsem na sebe krutopřísná! Ať se mi v životě podařilo cokoli, měla jsem pocit, že to mohlo být lepší a že bych měla přidat… Nespokojenost sama se sebou je můj hnací motor.
V dubnu oslavíte šedesáté narozeniny, ale při pohledu na vás se zdá, že čas u vás prostě nemá šanci. Na kolik let se cítíte vnitřně, když se ráno probudíte a víte, co všechno vás ten den čeká?
Cítím se tak dobře, že když jsem si tuhle napsala to číslo na papír, došlo mi, že už jsem asi… dospělá! Můj tatínek dokonce pronesl: „Kolik, že ti to bude? No, ty mě snad doženeš! “. Popravdě, v padesáti jsem se cítila mnohem starší. A kdybych věděla, jak fajn mi teď bude, asi bych snad i pospíchala, aby už to bylo. Tento rok je plný oslav veřejných i tajných… A já se už dlouho těšila. Rok 2026 bude báječný!
Když se ohlédnete zpět na uplynulé dekády, která z nich byla pro vás ta nejkrásnější? Kdy jste měla pocit, že jste přesně tam, kde máte být?
Ve dvaceti jsem byla neřízená střela, ve třiceti uragán, ve čtyřiceti jaderná elektrárna, v padesáti jsem se vrátila na zem a teď je mi tak dobře jako nikdy! Jsem šťastná a spokojená s tím, co bylo včera. Nohu z plynu nesundávám, ještě nekončím, ale už nemám potřebu běžet první…
Život nám do cesty staví i překážky. Které období pro vás bylo nejtěžší a co vás tehdy podrželo nad vodou, abyste neztratila svůj pověstný úsměv?
Překážky k životu patří a paradoxně až díky nim rosteme. Já nejsem výjimka. Myslela jsem si, že se mně ani mému okolí nemůže nic stát. A pak jsem se nestačila divit. První šok přišel, když odešel Tomáš Holý. Bylo nám kousek přes dvacet. Prožili jsme spolu lásku i sametovou revoluci a měli úžasné plány… Pokud si nahoře vybíráme své role, tak si Tomáš vybral krásnou, ale moc krátkou cestu…
S ním odešla i moje naivita. Už dávno vím, že jde štěstí se smutkem ruku v ruce. Čím výš jsem byla, tím těžší zkoušky jsem musela zvládat… Ale i to si můžete vybrat. Buď budete žít klidný život bez velkých vítězství a proher, anebo to risknete a užijete si obojího v extrému nevídaných rozměrů! Jsem ten druhý typ a neměnila bych.
Mnoho žen má z přibývajících let obavy, vy ale vypadáte, že se na každou další kapitolu těšíte. S jakým přáním nebo vizí vstupujete do této nové dekády?
Jsem v období odměn… Čtyřicet let jsem tu pro druhé a teď začínám být i pro sebe. Je to pro mě tak nové, že jsem sama někdy překvapená! A nejen já. I okolí se trochu diví. Zvlášť ti, kteří se musí starat sami o sebe. Dřív jsem to dělala za ně… Jsem ten rozmazlovací typ. A na to se dobře zvyká.
Jednou mě takhle probudila moje milovaná kamarádka a říkala: „Ty máš ráda lidi, ale ty jsi taky člověk. Víš to, viď?“ No, učím se vidět i sebe a nebýt zmíněné kamarádky, ve které jsem potkala samu sebe, a mého partnera Radka, který mi ukázal, jak má vztah dvou lidí vypadat, tak si dál budu myslet, že jsem se narodila jen pro ty druhé, a sebe si ani nevšimnu.
Plánujete oslavit šedesátku nějak velkolepě, nebo spíš v úzkém kruhu těch nejbližších?
Myslím, že nové album, turné zahrnující 16 koncertů, nový muzikál, a vše pod názvem Obyčejná holka velkolepé je… Se svými nejbližšími mám v plánu malou oslavu, ale pak hurá na jeviště, kam patřím!
Váš partner Radek je vám velkou oporou a je vidět, že se spolu hodně nasmějete. Co je podle vás tím tajným kořením vašeho vztahu, že vypadáte pořád tak šťastně?
Nemyslím si, že jen vypadám šťastně. Já šťastná jsem! Mám vedle sebe muže, který mi každý den dává najevo, že jsem jeho nejlepší a jediná volba… A to stačí. Je to skvělý parťák do života a důkazem je to, že už spolu jdeme jedenáctý rok.
Jsem člověk, který umí odcházet, a dokonce si myslím, že to mi nikdy vesmír nedovolil, aby mi bylo dobře tam, kam nepatřím… Tady jsem ani na chvíli nezapochybovala.
Kromě zpěvu se věnujete charitě a ruční výrobě šperků. Je pro vás tvoření formou meditace, nebo spíš způsobem, jak vrátit světu kousek té lásky, kterou vám fanoušci dávají?
Lásku lidem vracím na jevišti. Přímý kontakt, obejmutí hudbou, laskavé slovo, výměna energie… Miluji to! Charita k mé povaze patří odjakživa a je součástí i mé práce. Korálky jsou relax a koníček, ale to by bylo, abych si ho nechala jen pro sebe! Před pár lety někdo řekl: „To je krásný růženec! Ten bych měl od vás moc rád.“ A tak jsem se do toho pustila.
Teď mám internetový i kamenný obchod se svými LB šperky a kupuji za ně invalidní vozíky. Právě teď mám ve výrobě už šedesátý druhý!
Korálky jsou můj svět, kam nikoho nepouštím. Všude kolem jsem týmový hráč, a ten má jiná pravidla, ale u šperků je to jinak. Sama si šperk vymyslím, koupím komponenty, vyrobím, prodám a rozhodnu, komu peníze věnuju… Nikdo mi do toho nemluví. Nikdo nesoutěží. A mně to celé dělá radost! Krátím si tím chvíle v autě (ročně najezdíme až osmdesát tisíc kilometrů) a mám místo podpisové karty dárek pro kohokoli, koho potkám. Ať už paní u pumpy, anebo pokladní v samoobsluze.
Kdybyste měla napsat vzkaz té malé holčičce, která kdysi začínala a netušila, že z ní bude mnohonásobná Slavice, co byste jí dnes řekla?
Řekla bych jí: „Máš se na co těšit, Haničko!“
