Proč nedošlo k jejímu zatopení a přerušení dodávek tepla i teplé vody tisícům domácností na Olomoucku?
Zaměstnanci Teplárny Přerov začali sledovat množství vody proti proudu Bečvy, odkud hrozilo zaplavení, již od středy 11. září. Hned následující den začaly intenzivní práce na zabezpečení areálu proti velké vodě. „Klíčové bylo především dostat do bezpečí technologie citlivé na vodu. Od velké vody roku 1997 se ale v teplárně maximálně snažíme instalaci takových zařízení umisťovat několik centimetrů nad kótu této povodně,“ popisuje Michal Gardián, vedoucí Teplárny Přerov. Zkušenosti z konce devadesátých let ale nejsou jediné, z nichž tým přerovské teplárny v září čerpal.
Povodňové knihy a havarijní plán
Město Přerov zasáhly povodně již několikrát a místní teplárnu s ním. Konkrétně v letech 1997, 2006 a 2010 byly záplavy obzvlášť silné. Vedení teplárny proto vytvořilo podrobný havarijní plán a povodňové knihy, které dokumentovaly průběh těchto záplav. Jejich účel byl jasný – pomoc při přípravách na nové hrozby. „Právě povodňové knihy se nám letos velmi hodily. I když člověk před lety povodně sám zažil, ne všechno si do detailu pamatuje. Při přípravě na letošní velkou vodu jsme se tak měli o co opřít,“ popisuje Michal Gardián.
Zkušenosti a povodňové knihy velely, že je nezbytné v přípravách na velkou vodu vytipovat ohrožené technologie a nejdůležitější technologické uzly. „Cílem je vždy zachování provozuschopnosti, tedy preventivní ochrana klíčové techniky nezbytné pro provoz teplárny. Přemisťovali jsme však nejenom technologie, ale také ledničky, počítače, auta i nakladače, aby je voda nepoškodila,“ přibližuje dny před osudovým povodňovým víkendem Michal Gardián.
Protipovodňová opatření, které město Olomouc v minulých letech vybudovalo, zachránilo nejen město, ale i Teplárnu Olomouc před zaplavením.
Vodní hlídky a prevence
V neděli 15. září odpoledne začala voda z rozvodněné řeky Bečvy pronikat do areálu. „Chtěli jsme se vyhnout situaci z roku 2010, kdy voda velmi rychle stoupla nebývale vysoko a my odstavovali zařízení na poslední chvíli. Proto jsme po areálu rozmístili hlídky, které monitorovaly stav vody. Až když už byla voda doslova na zápraží, preventivně jsme odstavili kotel K6 a turbínu,“ vysvětluje Michal Gardián a pokračuje: „Do provozu jsme naopak uvedli záložní kotel K11 na zemní plyn.
Záložní kotelnu jsme postavili na vyvýšeném místě právě po zkušenostech z povodní v roce 1997, abychom měli náhradní zdroj tepla pro město, pokud dojde k zaplavení areálu.“
Hráz doslova „last minute“
Výrobní blok v areálu nakonec dělilo od zaplavení 20 centimetrů. „Díky okamžitému rozhodnutí našeho krizového štábu a mimořádné aktivitě kolegů se povedlo narychlo postavit ochrannou hráz, která byla o 20 centimetrů vyšší než záplavová vlna. Navíc jsme do výrobního bloku nainstalovali několik dalších čerpadel, čímž jsme předešli poškození technologií v přízemí a sklepních prostorech. Kanalizace nám naštěstí stále fungovala, a tak voda z kanálů mohla průběžně odtékat,“ popisuje dramatické chvíle Michal Gardián.
Teplárnu Přerov se tak díky mimořádnému úsilí zaměstnanců povedlo udržet v provozu. „Den a půl jsme tu pracovali bez přestávky. Oproti roku 1997, kdy jsme tu zůstali čtyři dny, jsme ale byli na situaci připraveni a měli dostatek jídla i pití,“ říká Michal Gardián. A dodává: „Díky tomuto mimořádnému nasazení našich zaměstnanců se podařilo minimalizovat škody a udržet teplárnu v provozu.“
