V celém Česku jsou jen dvě taková místa.
Teď ale mají majitelé sanatoria o unikátní důl strach.
Stát nedaleko od speleoterapie plánuje obnovit těžbu zlata spojenou s trhacími pracemi, a tedy nutně i otřesy. Ohrozí to léčebné pobyty?
V kanceláři Alexandry Plevačové, ředitelky Sanatoria EDEL, leží šanon pojmenovaný jednoznačně „Těžba“. Pomyslné vrásky na čele jí toto téma dělá od chvíle, kdy státní podnik Diamo spustil v katastru města Zlaté Hory průzkum, který má ukázat, kolik zlata se v podzemí jesenických hor ještě skrývá.
Problém je, že drahý kov má ležet nedaleko výjimečného dolu, v němž už 30 let úspěšně funguje speleoterapie.
„Máme pochyby a také strach, aby případná těžba neohrozila, či dokonce nevedla k zániku unikátního místa, které může dál prokazatelně pomáhat téměř tisícovce nemocných dětí ročně,“ shrnuje Plevačová.
Tradice péče o zdraví sahá ve Zlatých Horách do 19. století
Speleoterapie je léčebná metoda, jejíž pozitivní vliv na zdraví dětí je neoddiskutovatelný.
„Kromě řady lékařů a odborníků to potvrzuje i 30. výročí fungování naší speleoterapie, které si letos připomínáme. Sanatorium Edel za cenu velkých investic založil v roce 1993 můj otec se svými společníky. A to na základech dětské ozdravovny, která tu fungovala od 50. let. Samotnou speleoterapii pak uvedli do provozu právě v roce 1995,“ popisuje Plevačová.
Historie péče o lidské zdraví ve Zlatých Horách sahá až do 19. století. Už tenkrát zde fungovalo prestižní sanatorium, v němž se později mimo jiné léčil i Franz Kafka.
Na stole je tak nyní otázka, zda případná těžba zlata stojí za potenciální ohrožení unikátní léčebné metody, která se nedá nikam přesunout.
Alexandra Plevačová zdůrazňuje, že státní podnik neviní z toho, že by snad chtěl speleoterapii těžbou úmyslně zlikvidovat či ohrozit. Ve státním podniku Diamo stále vidí partnera k diskuzi. Věří, že jeho pracovníci vše vyhodnocují profesionálně. Je tu ovšem několik ale.
„Obnovu těžby vnímáme jako nebezpečnou Pandořinu skříňku. Není v lidských silách domyslet všechny následky a dopady tak rozsáhlého zásahu do horského masivu. Respektujme a chraňme naši přírodu. S těžbou přijdou otřesy od trhacích prací, což může nenávratně poškodit mikroklima speleoterapie. Navíc je zde riziko nehod. Zlato může Česká republika těžit i v jiných lokalitách, kde je ho dokonce i víc. Ale speleoterapie má jen dvě. Opravdu to stojí za to?“ přemítá Plevačová.
Na celé věci ji navíc zaráží také doposud odhadované množství zlata, které se má v nedalekém dolu nad Zlatými Horami nacházet. Prozatím se mluví o necelých čtyřech tunách, těžit se mají celých deset let.
„Těžba ve Zlatých Horách skončila v roce 1993 právě kvůli tomu, že se finančně nevyplatila. A teď má být výhodné vytěžení pouhých tří a půl tuny zlata během celého desetiletí? A opravdu to stojí za velké riziko ohrožení speleoterapie – unikátní schválené léčebné metody, která už prokazatelně pomohla tisícům českých dětí?“ uzavírá Plevačová.
