Veletrh se koná v Liberci už tento týden!
Mohou vůbec školy připravit studenty na to, aby dokázali kriticky zhodnotit informace, se kterými se setkávají online?
Není to snadné. Poslední video, kde jsem se zabýval touto tématikou, se jmenuje Kyberšmejdi. Pozastavuji se v něm i nad hrozbou generativní AI a avatary. Objevil jsem se totiž, tedy můj avatar se objevil, v několika podvodných reklamách na casina a hazard, před kterými jsem varoval své sledovatele. K dříve často zneužívaným obrázkům se tedy přidává i video. A jak naučit uživatele rozpoznat fake news? Myslím, si, že je to o konkrétních příkladech. Například v hodinách dějepisu, když je vyučován badatelskou metodou, se žáci ve skupinách učí posuzovat jednotlivé zdroje informací a třeba z nich tvoří nějaký fiktivní článek. Jednak je to vede k poznání daného tématu a zároveň ke skupinové práci, ale hlavně ke kritickému posuzování různých zdrojů, s nimiž musí pracovat. Právě na práci s konkrétními příklady si nejlépe nacvičíme takový radar, takové to červené světýlko, které nám zabliká, když se s nějakým příspěvkem potkáme online.
Měla by být mediální gramotnost součástí školních osnov? A jaké konkrétní dovednosti by měli studenti získat?
Pokud se nepletu, tak už teď je mediální výchova součástí rámcových vzdělávacích programů jako průřezové téma, tzn. že podle nich si školy připravují své školní vzdělávací programy a průřezová témata se mají prolínat do více předmětů. Takže je na každé škole, aby posoudila, jak je mediální gramotnost důležitá. Za mě velmi. Už ve škole nás můžou připravit na to, že se často budeme setkávat v životě s různými sděleními. Je fajn umět rozlišit, co je zpráva, komentář, názor nebo reportáž a zároveň být schopný rozpoznat tzv. red flags. Nějaké signály, které nás upozorňují na to, že článek může být tendenční, že nám podsouvá nějaký názor, protože například neuvádí zdroje, nebo pod ním není nikdo podepsaný. Minimálně schopnost naučit se rozlišovat, na co si dát v mediálním světě pozor, by student ze školy získat mohl.
Co konkrétního byste doporučil mladým lidem, kteří chtějí zůstat informovaní, ale zároveň se nechtějí stát obětí dezinformací?
Předně je potřeba se připravit na to, že občas se obětí dezinformace může stát každý z nás. Je to daň za to, že chceme zůstat informovaní, že chceme mít přehled. Základem je ale hledat dobré zdroje. Mám několik novinářů, kterým věřím proto, že jsem od nich četl už spoustu článků na různá témata. Vím, že je mají dobře nastudované a že transparentně uvádějí primární zdroje. A pak je dobré být velmi opatrní na to, co vidíme v titulku nebo co čteme na sociálních sítích, protože už to samotné může být nějakým způsobem zabarvené nebo zavádějící. Doporučuji vždycky se snažit dohledávat, odkud pochází primární zdroj toho tvrzení. Velmi často tak zjistíme, že ta pravda je o trošku méně šťavnatá, než jak se nám lákavý, zajímavý nebo bulvární titulek snaží podsunout.
Jakou roli mohou influenceři hrát ve vzdělávání a v boji proti fake news?
Je velmi důležité zmiňovat konkrétní příklady. Ukazovat, jaké taktiky autoři fake news nebo podvodů volí, protože díky tomu, že je budeme znát, si na ně můžeme dát pozor. Téma podvodů ve své tvorbě akcentuje několik českých influencerů – Janek Rubeš z Honzíkem Mikulkou jako Kluci z Prahy nebo Honest Guide, Mikýř, Jirka vysvětluje věci – Jiří Burýšek.
Já jsem tohle téma otevřel poprvé asi před 8 lety ve videu Šmejdi a od té doby se k němu občas vracím.
Pojďme zpátky do školy. Ve své knize „Ovšem“ a ve videích často zmiňujete své vlastní zkušenosti s učením. Jaké vzdělávací příležitosti považujete za klíčové pro svůj osobní a profesní růst, pro kariéru youtubera?
Měl jsem měl obrovské štěstí na učitele. Byl to mix opravdu inspirativních a otevřených lidí, kteří učili své předměty s nadšením. Samozřejmě, že jsem se setkal i s těmi, kteří dokázali předmět znechutit, ale bylo to právě dobré uvědomění, že jako všechno, je i školství o lidech. Co se vzdělávacích příležitostí týče – už jen to, že jsem mohl dostat fantastické vzdělání, aniž bych se musel zadlužit třeba na 20 let, je velké privilegium a něco, co v zahraničí vůbec není standard. Vzdělávání je u nás dostupné a ti, kteří se chtějí snažit, mají prostor pro růst. A to je super. Ale zároveň je fér říct, že nerovnosti v českém vzdělávacím systému jsou velké. Všude doporučuji knihu Daniela Prokopa Slepé Skvrny, která to popisuje velmi přesně.
Chcete se dozvědět víc? Běžte na přednášku Karla KOVY Kováře v úterý 8. října od 18 hodin v aule Technické univerzity v Liberci. Celý program veletrhu EDUCA WEEK najdete na webu educaweek.cz. Novinky sledujte na sociálních sítích.
