Co dnes vlastně znamená být botanickou zahradou? Návštěvníci si pod tím často představí hezky upravený park s exotickými rostlinami.
To je asi nejčastější představa a není úplně mylná. Moderní botanická zahrada má hned několik rolí najednou. Je to místo pro návštěvníky, a chceme, aby si k nám lidé chodili odpočinout a kochat se. Ale pod tím je hromada práce, kterou zvenčí nevidíte. Odborná práce, sbírková činnost, ochrana ohrožených druhů, vzdělávání a taky kulturní funkce. Pořádáme přednášky, workshopy, spolupracujeme se školami. Kdybych to měl shrnout, chtěli bychom, aby si lidé pod pojmem Botanická zahrada Liberec představili nejen hezkou procházku mezi rostlinami, ale i instituci, která se dlouhodobě a odborně stará o cenné sbírky a má v tom smysl jít dál.
V čem je právě liberecká zahrada odborně výjimečná?
Vedle již uznaných národních sbírek masožravých rostlin a tillandsií chystáme na registraci další skupiny rostlin, u kterých víme, že svým rozsahem a kvalitou za to stojí. Jedná se o sbírky leknínů a kapradin. Vedle toho se chystáme v letošním roce vybavit naši laboratoř přístroji pro analýzu genetické informace rostlin. Posune tak naše botanické portfolio do 21. století. Budeme schopni určovat pohlaví u semenáčků láčkovek a cykasů mnoho let před tím, než skutečně vykvetou. Dokážeme zhodnotit a pak i lépe chránit genetickou rozmanitost kriticky ohrožených druhů v naší péči. Případně s větší jistotou odhalit nový, dosud nepopsaný druh rostliny.
Co běžný návštěvník při procházce skleníky vlastně nikdy neuvidí?
Skoro všechno to podstatné. Vidíte výsledek, ne celou cestu k němu. Za každou rostlinou, kterou obdivujete ve skleníku, je práce zahradníků a odborných pracovníků – každodenní péče, evidence, odkud rostlina pochází, kdy k nám přišla a jaká úskalí sebou nese její úspěšné pěstování v kultuře. Řada vzácných druhů se u nás uchovává a množí právě proto, že jinde už třeba v přírodě prakticky vymírají. Nevidíte ani to, jak spolu botanické zahrady spolupracují a vyměňují rostlinný materiál, což je klíčová praxe. Nebo jak náročné je udržet ve stejném skleníku úplně odlišná klima, třeba pro tillandsie a masožravky, které potřebují úplně jinou vlhkost, teplotu a světlo. Ta každodenní péče o odlišné mikroklima jednotlivých sbírek je možná ta nejméně viditelná, a přitom nejnáročnější část naší práce.
Jak se vlastně řídí instituce, jako je botanická zahrada? Je to spíš věda, zahradnictví, nebo management?
Upřímně, všechno dohromady. Prolíná se tu odborná botanická práce, praktické zahradnictví, provozní management, investice do infrastruktury, kulturní program i komunikace s veřejností. A možná trochu paradoxně znamená být ředitelem botanické zahrady většinu času řešit všechno možné kolem ní, jen ne být v montérkách mezi rostlinami a rýpat se v hlíně. Když se mi podaří na chvíli uniknout z kanceláře, obléknout montérky a věnovat se přímo rostlinám, beru to vlastně jako odměnu i malý zázrak v jednom.
Navíc musíte umět rozhodovat v úplně jiném časovém horizontu. Některé sbírky se budují desítky let a rozhodnutí, které uděláme dnes – třeba jak nastavíme podmínky pro určitou skupinu rostlin nebo jakým směrem sbírku rozvineme – ovlivní podobu zahrady pro další generaci kurátorů a zahradníků. Zároveň musíme hledat rovnováhu mezi tím, co je atraktivní a srozumitelné pro návštěvníka, a tím, co vyžaduje odborné poslání instituce. Ne vždy je to samozřejmě totéž.
Jaké jsou největší výzvy zahrady do budoucna?
Asi nejviditelnější je modernizace a rekonstrukce skleníků a technického zázemí. Provoz je energeticky i technicky velmi náročný, a udržet stabilní podmínky pro mimořádné sbírky stojí čím dál víc úsilí i prostředků. Další velkou výzvou je udržet a rozvíjet odborné znalosti lidí, kteří se sbírkám věnují. To není znalost, kterou se dá naučit za pár měsíců, buduje se roky a často se předává ze zahradníka na zahradníka. S tím je pak spojená další výzva a to, jak přitáhnout novou generaci zahradníků a kurátorů. Za 10 až 15 let se přiblíží velká část týmu do důchodového věku a není smutnější pohled, když roky opečovávaná sbírka nemá nástupce. To je mimochodem velice častý problém u soukromých pěstitelů.
A možná nejdůležitější je udržet dlouhodobý pohled na rozvoj zahrady jako celku, ne jen realizovat jednotlivé krátkodobé projekty, které sice hezky vypadají, ale nemusí nutně zapadat do dlouhodobé koncepce.
Jakou roli hrají botanické zahrady v ochraně rostlin obecně?
Podle mě čím dál důležitější. Řada druhů a jejich přirozených stanovišť ve světě mizí, a botanické sbírky se tak stávají místem, kde se cenný rostlinný materiál uchovává, množí a dokumentuje . Někdy je to jediné místo mimo přirozený výskyt, kde daný druh vůbec existuje. Myslím, že význam odborných botanických zahrad bude spíš růst než klesat. Je to instituce, která dokáže propojit ochranu přírody, vědeckou práci i práci s veřejností. A to je docela unikátní kombinace.
Na závěr trochu vize – jak by měla Botanická zahrada Liberec vypadat za deset let?
Rád bych, aby to byla moderní botanická zahrada nejen podle toho, jak vypadají její skleníky, ale především podle toho, jak funguje celá instituce. Abychom měli kvalitní a energeticky efektivní pěstitelské zázemí, důstojný a funkční vstup pro návštěvníky, prostor pro přednášky, vzdělávání i setkávání a také odpovídající zázemí pro zaměstnance, které nám umožní dál odborně i personálně růst. A že být zahradník, to je vlastně dost cool řemeslo.
https://www.botanickaliberec.cz/
