Přestože každý z nich pochází z jiného oboru, setkali se agronom Petr Mazánek a stavební technik Vlastimil Krejčí u stejného zaměstnavatele. Oba pracují ve společnosti Zeras, zemědělském podniku působícím v oblasti jihozápadně od Žďáru nad Sázavou.
„Naši dědové hospodařili, tátové také pracují v zemědělství, ale o svém povolání jsme měli hodně rozdílné představy. Zatímco Peťa je zemědělec tělem i duší, já vždycky říkal, že jím nikdy nebudu, protože jsem stavař,“ usmívá se Vlastimil Krejčí. „Ale nakonec jsme se sešli tady – a nelitujeme. Práce nás baví a přestože se pohybujeme v tradičním odvětví, je v něm velká dynamika a potenciál do budoucna,“ doplňuje Petr Mazánek.
Můžete Zeras stručně představit a přiblížit, kam ve spektru tuzemských zemědělských podniků patří, ať už velikostí, nebo zaměřením?
Petr Mazánek: Velikostí se řadíme mezi střední podniky, roční obrat máme kolem 200 milionů korun. A specializujeme se na živočišnou výrobu – naší hlavní činností je produkce mléka, to nás živí. Každoročně ho prodáme 18,5 až 19 milionů litrů. Tomu zároveň odpovídá i zaměření naší rostlinné výroby. Klíčové je pro nás pěstování plodin, které využíváme jako objemná krmiva pro zvířata.
Když jsme u zvířat, jaká konkrétně chováte a v jakých počtech?
Petr Mazánek: Chováme holštýnský skot a máme zhruba tři tisíce kusů, z toho polovinu dojnic. Zbytek stáda pak tvoří telata a jalovice v odchovu. Tyhle stavy udržujeme na podobné úrovni už několik let.
Vrátím se k naznačené provázanosti živočišné a rostlinné výroby – znamená to, že si při krmení vystačíte s vlastními zdroji?
Petr Mazánek: Co se týče už zmíněných objemných krmiv, jako je píce, kukuřice na siláž, jetel nebo travní porosty, jsme zcela soběstační. Naopak jadrná krmiva na doplnění energie, hlavně některé obiloviny, musíme zčásti nakupovat. A některé plodiny – řepku, brambory a část obilovin určených na osivo – pro změnu prodáváme. Jinak ještě doplním, že v rámci rostlinné výroby hospodaříme v součtu skoro na cca 1800 hektarech zemědělské půdy.
Vysočina byla vyhlášená jako bramborářská oblast, jak významné je jejich pěstování u vás?
Petr Mazánek: Bývali jsme tradiční pěstitelé brambor. Před lety jsme je mívali až na 300 hektarech, ale dnes už jen zhruba na 40. Jejich pěstování u nás má tradici, umíme je dělat, jenže po ekonomické stránce nám ne zcela vycházejí. Sice jsme spoluvlastníkem bramborárny ve Vatíně, odkud se expedují konzumní i sadbové brambory, ale jinak musím říct, že jejich pěstování je spíš drahý koníček.
Pokud se zeptám jako laik, není pro zemědělský podnik jednodušší zaměřit se jen na rostlinnou, nebo naopak na živočišnou výrobu, než zvládat všechno?
Vlastimil Krejčí: Podle mě je nejde úplně oddělit. Obojí dohromady je fungující koloběh, kde na sebe jednotlivé věci navazují. To je právě chyba českého zemědělství, že se živočišná a rostlinná výroba často bere zvlášť. Navíc když budu mluvit z našeho pohledu a s trochou nadsázky: kdo nemá živočišnou výrobu, je poloviční zemědělec. (směje se)
Na svůj chov jste tedy náležitě hrdí. Jak ho máte zorganizovaný a kde všude máte provozy?
Vlastimil Krejčí: Dojnice máme v současné době ustájené na dvou farmách – v Radostíně nad Oslavou a Pavlově. Ještě máme třetí areál ve Znětínku, kde jsou stáje pro mladý dobytek, pro jalovice. Ale už pracujeme na tom, abychom do budoucna měli všechny dojnice na jednom místě v Radostíně. Proto zde areál dostavujeme, budujeme novou kruhovou dojírnu s 60 dojícími místy a víceúčelovou skladištní halu s míchacím centrem.
Kdy by měla být nová dojírna hotová a co dalšího v rámci modernizace areálů ještě chystáte?
Vlastimil Krejčí: Dokončit bychom ji měli na přelomu letošního a příštího roku. Jako poslední pak budeme stavět reprodukční stáj pro krávy před porodem, porodnu a stáj pro krávy v první fázi laktace.
Říkáte jako poslední, ale nepředpokládám, že tím by se veškerý stavební ruch u vás zastavil. Má vůbec budování podniku někdy konec, nebo je to spíš neustálý koloběh?
Vlastimil Krejčí: Pokud se chcete posouvat pořád dál, žádný konec opravdu není. Navíc se nejedná jen o vlastní zemědělské stavby, vždycky musíte počítat také s veškerou dopravní infrastrukturou, inženýrskými sítěmi a technickým zázemím. Když to přeženu, stavíte skoro areál nový. Jenže bez toho to nejde, jinak by nebylo možné zefektivňovat práci se zvířaty a zároveň optimalizovat provozní náklady.
Kolik lidí se na všech vašich aktivitách podílí?
Vlastimil Krejčí: Pokud se budeme bavit o kmenových zaměstnancích, těch je kolem 95. Ale na náš provoz je navázaných dalších 20 až 30 lidí z okolí – od elektrikářů až po zámečníky.
Jaký je celkově zájem o práci v zemědělství?
Petr Mazánek: Bohužel musím konstatovat, že pro mladé už zemědělství není tak atraktivní obor jako dřív. Stačí se podívat na současné počty absolventů vysokých škol, které dřív produkovaly každý rok desítky agronomů, zootechniků, mechanizátorů…
Máte i vy problém s nedostatkem zaměstnanců?
Vlastimil Krejčí: U nás zase tak ne. Ale co vím, ve spoustě podniků po celé republice se hodně projevuje například generační obměna na pozicích, které zmínil kolega. Mají problém najít odpovídající náhradu.
Je z personálních potíží nějaká jednoduchá cesta?
Vlastimil Krejčí: Stejná jako v dalších odvětvích – musíte lidem dát nejen prostor se realizovat podle jejich schopností a vědomostí, ale taky je odpovídajícím způsobem zaplatit. Pokud tohle splníte, nemáte problémy na trhu práce tak velké.
Může být částečným řešením automatizace a robotizace jako v průmyslových podnicích? Jak výrazně už zasahují do zemědělství?
Vlastimil Krejčí: Zasahují i sem, jenže u sériové průmyslové výroby je jejich zavedení samozřejmě jednodušší. Když budu mluvit o živočišné výrobě, kde pracujete se živým materiálem, máte všechno o poznání komplikovanější. Doba, kdy většinu věcí obstarají automaty a roboty, je proto ještě poměrně daleko. Ale už se samozřejmě pokoušíme o co nejsofistikovanější monitoring a řízení celého areálu. Potenciál pro rozvoj je obrovský.
Petr Mazánek: Když přidám ještě pohled na rostlinnou výrobu, tady už technologických novinek v rámci precizního zemědělství využíváme opravdu spoustu.
Co je precizní zemědělství?
Petr Mazánek: Začnu tím, jaké jsou jeho cíle: minimalizace nákladů, zodpovědný přístup k půdě a optimalizace výnosů. Založené je na monitorování a analýze půd a plodin, které v ní chcete pěstovat. Pomocí špičkových technologií od různých senzorů až po drony mapujete své pozemky tak, abyste měl co nejdokonalejší představu o jejich půdní struktuře, zásobení živinami, obsahu organické hmoty, vegetačním stavu rostlin atd. A na základě zjištění co nejlíp nasazujete plodiny a používáte hnojiva, pesticidy, insekticidy.
Využívání moderních technologií musí být finančně náročné…
Vlastimil Krejčí: Bez investic se to neobejde, oproti klasickým metodám jsou pochopitelně nákladnější. Ale s ohledem na dnešní nároky a třeba i změny klimatu jsou nezbytné. Bude je muset využívat každý, kdo chce zemědělství dělat hospodárně a s co největším užitkem.
Jak vás vnímá okolí? Nevyčítají vám lidé, že je vaše provozy obtěžují, jak bývá u zemědělských podniků časté?
Petr Mazánek: Nějaké nesváry byly, vždycky se najde něco, co někomu vadí. Ale my se obcím a lidem v nich snažíme vycházet vstříc, chovat se jako dobrý soused. Minimalizujeme zápach z našich provozů, citlivě řešíme otázky dopravy, přispíváme na opravu silnic… Navíc se podílíme na běžném životě oblasti, podporujeme místní spolky, sportovce, hasiče. A když si v případě problému s druhou stranou dokážete v klidu sednout a máte snahu se dohodnout, řešení se pokaždé najde. Proto jsem přesvědčený, že teď jsou naše vztahy na velmi dobré úrovni.
