Jaký máš vztah k českým horám obecně? Co ti dávají, co v těch nejvyšších horách světa člověk nezažije?
Moje první hory byly ty nejvyšší české – Krkonoše. Od narození až do konce základky jsme s rodiči a bráchou jezdili na přelom roku na chatu do Malé Úpy. Často jsme tam trávili i část letních prázdnin. A nikdy to nebyla žádná pohoda. Pěšky nebo na běžkách jsme chodili dlouhé túry skoro každý den. Asi dvakrát nás dokonce hledala horská služba. Moje druhá srdcovka jsou Jeseníky. Od třinácti let jsem jako tehdy nejmladší účastník jezdil zimní přechod Jeseníky – Orlické hory. Týden na běžkách, s batohem na zádech, denně 20 až 50 kilometrů, stopu jsme si šlapali sami. A dnes je pro mě Jeseník ještě osobnější, žije tam moje nejmladší dcera.
Na co se spoléháš, když vyrážíš do českých hor? Bez čeho bys do hor nešel?
Bez kvalitní výbavy to v zimě nejde. Funkční oblečení je samozřejmost, stejně jako dobrý batoh a hůlky. Mačky většinou nejsou potřeba, ale nesmeky se hodí. Pokud napadne nový sníh a není vyšlapaná cesta, lehké sněžnice udělají obrovskou službu.
Na večer k ohni přijde vhod sedátko nebo karimatka. Do stanu nebo pod plachtu kvalitní péřový spacák, já teď používám YATE Anseris 900. A dobrá termoska s čajem, klidně s trochou rumu nebo slivovice, zahřeje i potěší.
Používáš některé věci z českých hor i ve velehorách? Co je podle tebe základ dobrého spánku v horách?
Většinu věcí, které používám v českých horách, vezmu i do těch nejvyšších. Samozřejmě kromě speciálních lezeckých bot, maček a cepínů. Ve vysokých horách jsem se ale naučil jednu věc – na spaní si dávám záležet. Někdy jsem měl pod sebou alu podložku, nafukovací karimatku a nahoře ještě pěnovou. Taková princezna na hrášku. Když člověk prospí za život v horách dohromady asi 6 let, není to rozmar, ale nutnost.
Ve velkých výškách vítězí kvalitní peří, ať už ve spacáku nebo oblečení. V nižších velehorách to tak přísné být nemusí, ale dobrá izolace je základ.
Dlouho jsem se bránil nafukovacím karimatkám, ale když si člověk dá pozor, jsou velkou výhodou kvůli objemu. A velikost i těžiště batohu hrají v horách zásadní roli, stejně jako plocha, do které se může opírat vítr.
Jak moc řešíš hmotnost výbavy? Platí i pro tebe, že každé deko navíc se pronese?
Do hor chodím přes padesát let, začínal jsem s tátou. Výbava se za tu dobu neuvěřitelně posunula – kvalitou, funkčností i hmotností. V době socialismu jsme si většinu věcí šili nebo vyráběli sami z těžkých a nefunkčních materiálů.
Dnes stačí zajít do prodejny s outdoorovým vybavením, třeba YATE v Hradci Králové, a člověk se vybaví na jakýkoliv výlet u nás i ve světě. Je skvělé, kolik kvalitních českých firem po revoluci vzniklo a dnes patří ke špičce.
Jakou radu bys dal lidem, kteří se chystají do hor a řeší výbavu?
Dnešní doba je rychlá a povrchní. Na sítích vidíme extrémní výkony, které vypadají jednoduše. Jenže za krátkým videem jsou roky dřiny, pádů a zranění. Každý by si měl rozmyslet, jaké riziko je ochotný podstoupit.
Výzev se ale není potřeba bát. Neúspěchy k horám i k životu patří. Důležité je poučit se a jít dál. Jen tak se dá dojít na vrchol.
Jaké máš plány na rok 2026?
Rok 2026 bude nabitý. V lednu jsem lezl ve Španělsku v El Chorro a v únoru v řeckém Leonidiu. Čeká mě golfové a cyklistické jaro v Turecku a na Mallorce.
V létě dvakrát mířím do Himálaje. Nejprve cyklistická výzva údolím mezi Annapurnou a Dhaulágirí do Dolního Dolpa. V srpnu pak Indie a Ladak, takzvaný Malý Tibet – motorky, rafty, výstup na šestitisícový vrchol a návštěva školy, kterou už téměř třicet let podporuje česká nezisková organizace. Obě akce jsou charitativní a kdo chce, může se přidat.
Jo a ještě je ve hře expedice na nejvyšší horu Grónska.
