Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře

Komerční sdělení   0:01aktualizováno  0:01 – KOMERČNÍ SDĚLENÍ
Už odmalička jsem byl s řezníky jedna ruka, a když jsem měl narozeniny, chtěl jsem po rodičích místo dortu pěkně prorostlý bůček. A když se nás ve škole ptali, jaké bychom chtěli v dospělosti vykonávat povolání, hrdě jsem hlásil, že chci být řezníkem a prodávat v masně.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře | foto: VLADEKO

Bohužel mou touhou stát se uznávaným uzenářem rodiče nerespektovali a přinutili mě věnovat se prestižnějšímu „řemeslu“ než řezničině. Jak se ale ukázalo…mé srdce si cestu k uzenářství přece jen našlo.

První pokusy s dřevěnou udírnou

K výrobě domácích uzenin jsem se poprvé dostal o letních prázdninách po maturitě, které jsem obvykle trávil u prarodičů na Šumavě poblíž hranic s Německem. Původně prosluněné prázdniny se po pár dnech v šumavských hvozdech proměnily v deštivé, začal jsem se u dědy strašně nudit. Při šmejdění po půdě jsem kromě starého harampádí narazil také na starou zaprášenou knihu nesoucí titul „Výroba domácích uzenin“. Knížku jsem prolistoval a okamžitě jsem dostal chuť na uzený bůček, maďarské klobásy a další laskominy. No a pak jsem na dalších stránkách našel i návod, jak si vyrobit udírnu vlastními silami. Nebylo nač čekat, deštivý pobyt u prarodičů přerazím výrobou domácích uzenin. Sešel jsem z půdy a hned jsem vlítnul na dědu, aby mi s výrobou udírny pomohl. Děda jako že jo, ale že bude jen radit, že už se kladivem do hřebíků natloukl zamlada víc než dost. To byla trochu komplikace, protože nejsem zrovna manuálně zručný a výrobu boudy na uzení jsem chtěl nenápadně přenechat dědovi. Leč, děda rozhodl jinak a tak jsem své ne zrovna šikovné ruce musel přinutit k práci. Nebudu to protahovat, práce to byla strašná, děda mě svými poznámkami a dobře myšlenými radami víc deptal, než podporoval, ale nakonec jsem něco jako dřevěnou udírnu přece jen vyrobil.

Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře

První uzení v mojí udírně ale nedopadlo zrovna nejlíp. I přes dědovy cenné rady a doporučení se mi nepodařilo udržet v boudě potřebnou teplotu a maso jsem buď spálil, nebo byl žár příliš slabý a maso se vůbec nevyudilo. Bylo zkrátka vidět, že na poctivé domácí uzení pěkně postaru nestačí jen nováčkovské nadšení, ale potřeba jsou hlavně zkušenosti a těch se mi povážlivě nedostávalo. Prázdniny u dědy trvaly ve výsledky tři týdny, během nichž jsem se nakonec přece jen něco naučil a poslední várka klobás byla už vcelku snesitelná a mohl jsem se výsledkem své usilovné práce pochlubit i širšímu okolí, než byl děda, který má mezi náma vyloženě kachní žaludek.

Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře

Pauza a návrat k „řemeslu“

Po skončení prázdnin jsem nastoupil do práce a na uzení nebyl čas a poté, co děda umřel, a rodiče chalupu prodali, jsem vlastně ani neměl, kde svůj uzenářský koníček provozovat. Až když jsem se oženil a nastěhoval do domku po rodičích mé ženy, jsem se k němu vrátil. Ale tentokrát jsem už žádnou dřevěnou zpotvořeninu nevyráběl. Místo toho jsem se nechal ukecat sousedem a napůl jsme si koupili obrovský gril s udírnou vyrobený z těžké lakované oceli. Tím byla započata druhá fáze mého uzenářství. Oproti dřívějšku jsem byl starší a rozumnější a nějaké ty zkušenosti jsem také měl. Jak se ukázalo, těžké začátky s dřevěnou udírnou měly svůj smysl. Když jsme si se sousedem pořídili gril s udírnou, bláhově jsem si myslel, že to bude udit skoro za mě a já budu víceméně jenom ochutnávat a dávat pozor, abych gril nepřetopil. To jsem se však mýlil, protože udržet v litinovém grilu optimální teplotu nebylo o nic lehčí než v mojí dřevěný udírně, kterou jsem tehdy u dědy vlastníma rukama postavil. 

Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře

A právě v okamžiku prozření přišly vhod zkušeností nabyté s dřevěnou udírnou. Začal jsem se opět více soustředit na dávkování palivového dřeva, takže po chvilce jsem se dostal na optimální teplotu pro uzení teplým kouřem. S tím mi kromě zkušeností pomáhaly také dva teploměry s ciferníkem (jeden je zapíchnutý do grilu, druhý do udírny), díky kterým jsem měl permanentní přehled, jak moc jsem gril s udírnou roztopil. Navíc jsem si už více osvojil nakládání masa a i další činnosti spojené s výrobou domácích uzenin, takže klobásy, bůčky a žebírka, která jsem na litinovém grilu s udírnou připravil, chutnaly o poznání líp, než moje prvotní pokusy s dřevěnou udírnou. Přes to všechno jsem si ale pořád říkal, že tomu grilu s udírnou něco chybí…řeknu to rovnou, se vším bylo moc práce. Takže jsem se začal rozhlížet, jestli by se nenašla nějaká jiná udírna, která by nenechávala všechnu práci na vás a dala vám trochu vydechnout. A nakonec jsem takovou udírnu opravdu našel…

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud

Onou udírnou, která nenechá všechnu práci jenom na mě, se stala malá, ale šik udírna na elektrický proud. Byla to vlastně taková černá skříň se stříbrnými dvířky a z levé strany měla připevněnou malou krabici s displejem (generátor kouře) a komínkem. Jako palivo pro uzení se nepoužívalo kusové dřevo, ale udící brikety, které měly podobu malých kulatých placiček. Ale to nejlepší jsem měl teprve zjistit. Provozní teplotu jsem si nastavil snadno pomocí pár tlačítek na digitálním ovládacím panelu, komín jsem napěchoval briketami, na udící rošty jsem rozprostřel klobásky, žebírka a další pochoutky a zapnul jsem udírnu…a dál jsem se nemusel o nic starat, protože krabice připevněná k udírně z levé strany, neboli generátor kouře, měl tu vlastnost, že kromě nastavení provozní teploty a jejího udržování uměl také automaticky dávkovat brikety, každých dvacet minut jednu. 

Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře
Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře

Díky tomu byla udírna neustále plná aromatického kouře, který se tak mohl krásně dostat k masu a dalším potravinám rozprostřených na udících roštech. A nejlepší na tom je, že celou tu dobu, co se klobásy udily, jsem mohl lelkovat v houpací síti a nic se nestarat. Sice jsem šel jednou za čas udírnu zkontrolovat, ale rozhodně jsem nemusel pořád něco hlídat a strachovat se, že se něco pokazí. Prostě jsem našel udírnu, která šlapala jako hodinky, nikdy jsem se s ní nepředřel a vždycky jsem mohl ohromit své známé svými báječnými klobásami, žebírky, fláky bůčky a dalšími uzenářskými dobrotami.


Nejčtenější

Mistr republiky René Andrle ambasadorem elektrokol MTF

Elektrokola MTF

Bývalý profesionální cyklista René Andrle, který získal během své sportovní kariéry titul mistra republiky a startoval...

Plánujete vaše letní výlety s předstihem? Vyplatí se to!

Plánujete vaše letní výlety s předstihem? Vyplatí se to!

Sedíte od rána do večera v práci a už teď se chcete těšit na to, jak strávíte léto? Horké dny se blíží mílovými kroky....

Studuj moderní technologie a současně vydělávej na Univerzitě obrany

Studuj moderní technologie a současně vydělávej na Univerzitě obrany

Březen je ještě měsícem podávání přihlášek na vysoké školy. Jaký obor je perspektivní? Zvol si technické vzdělání na...

Naučte se platit kreditkou! Nebudete litovat

Naučte se platit kreditkou! Nebudete litovat.

Stejně jako většina z vás mám peněženku plnou plastových karet. Některé používám prakticky každý den, jiné jen když...

Naučte se platit kreditkou! Nebudete litovat

Naučte se platit kreditkou! Nebudete litovat.

Stejně jako většina z vás mám peněženku plnou plastových karet. Některé používám prakticky každý den, jiné jen když...

Další z rubriky

Pravda o obilovinách v krmivech pro domácí mazlíčky

Pravda o obilovinách v krmivech pro domácí mazlíčky

Co znamená označení grain-free? Je takové krmivo pro vašeho psa nebo kočku lepší než ostatní? Problematiku a trend...

Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře

Udíš, udím, udíme … Ze života amatérského uzenáře

Už odmalička jsem byl s řezníky jedna ruka, a když jsem měl narozeniny, chtěl jsem po rodičích místo dortu pěkně...

Plastové jímky, septiky a nádrže. Kvalita na prvním místě

Nadzemní nádž

Plastové jímky a nádrže čím dál častěji vytlačují dříve používané materiály, neboť v sobě spojují řadu užitečných...

Najdete na iDNES.cz