Jedná se především o sochy a obrazy od gotiky do 19. století, ale také o předměty křesťanské liturgie, užívaných nejen v měšťanském, ale také ve venkovském prostředí Českokrumlovska – relikviáře, podmalby na skle, kříže, růžence, devocionálie a votivní obrázky. Mnohé z historicky a umělecky významných a pozoruhodných exponátů je možné zhlédnout po náročném procesu restaurování vůbec poprvé za celou dobu existence muzea.
Zcela mimořádně významnému postavení hospodářského vývoje rezidenčního města a území panství Rožmberků a jejich nástupců plně odpovídala i trvalá podpora duchovního a kulturního života. Již v období středověku bylo Českokrumlovsko zcela svébytnou uměleckou oblastí, která nebyla odkázána na pouhé přejímání vlivů okolních center, což se výrazně projevilo například v architektuře a výtvarném umění. V umělecké tvorbě se sakrálními náměty zde vznikla díla mimořádné kvality (např. deskové malby Mistra vyšebrodského oltáře či Krumlovská Madona).
O tom, že mnohá pozoruhodná výtvarná díla netvořila inventář pouze centrálních kostelů, ale rovněž mnoha menších, venkovských, svědčí ve výstavě například dvojice soch sv. Kateřiny a sv. Barbory ze Svatého Tomáše, sv. Petra a sv. Pavla ze Svérázu, sv. Anna Samotřetí z Velislavic či sv. Trojice a plastiky sv. Jana Evangelisty a Panny Marie z Kalvárie v Bučí (kaple i obec zanikly). Desková malba období pozdní gotiky je zastoupena oboustranně malovanými křídly oltáře v Zátoni a po náročném restaurování zcela poprvé i Madonou z Českého Krumlova. Ze sbírky muzea pocházejí i dvě dobové kopie se stejným námětem – Madona s Ježíškem a sv. Janem Křtitelem od Lucase Cranacha st. a významného italského malíře, zvaného Rosso Fiorentino.
V období baroka doznaly interiéry kostelů, kaplí a far na Českokrumlovsku významných změn a byly vybaveny novými oltáři, sochami, obrazy a liturgickými předměty, a to za významné podpory majitelů panství – rodů Eggenberků, Schwarzenberků a Buquoyů (na Novohradsku a Kaplicku). Nové centrum duchovní kultury a vzdělanosti získal Český Krumlov zřízením jezuitského semináře. K jeho budově (dnes Regionální muzeum) přiléhala do roku 1970 kaple sv. Josefa, z níž pochází obrazy patrona kaple – sv. Josefa a významných jezuitských světců sv. Františka Xaverského a Františka Borgii.
V Čechách v 17. a 18. století všeobecně rozšířený mariánský kult podnítil i vznik nových poutních míst (např. kaple na Křížové hoře v Českém Krumlově, na Dobré Vodě u Horní Plané). K nejvýznamnějším v jižních Čechách se však bezesporu přiřadily poutě k Panně Marii Kájovské, jejíž podobu ve výstavě zachycují tři milostné obrazy z 18. století. Mimořádně významným barokním světcem nejen v Čechách, ale prakticky na celém světě, byl sv. Jan Nepomucký (svatořečen 1729), jehož postavu s všeobecně známými atributy (krucifix, 5 hvězd nad hlavou, jazyk) představují ve výstavě tři obrazy a čtyři plastiky. Z dalších světic a světců v ní nechybí např. sv. Terezie, sv. Markéta, sv. Tekla, sv. Anežka Římská, sv. Vít, sv. Šebestián, sv. František, sv. Hubert, sv. Florián, sv. Felix a další. Z hlediska doby vzniku jsou nejmladšími vystavenými díly 2 obrazy Charlese Louise Pilippota, dvorního malíře Schwarzenberků (sv. Roch a sv. Jan Evangelista z roku 1859).
Ze sbírky výtvarného umění muzea (celkem 1 600 položek), ve které je zastoupeno na 300 uměleckých děl sakrálního obsahu, jich bylo pro tuto výstavu vybráno 50. I z ostatních fondů (národopis, umělecké řemeslo, staré tisky) bylo vzhledem k omezenému výstavnímu prostoru vybráno jen střídmé množství sbírkových předmětů běžné měšťanské či venkovské liturgie a lidové zbožnosti (zdobené stříbrné a zlacené relikviáře, cínové a mosazné křížky, růžence, votivní obrázky, podmalby na skle).
Přijďte si prohlédnout tento pozoruhodný soubor, přibližující tradiční a hlubokou úctu člověka k Bohu.
Doprovodný program k výstavě, termíny komentovaných prohlídek s kurátorem výstavy a další informace najdete na webových stránkách muzea www.muzeumck.cz nebo Facebooku a Instagramu
