Samozřejmě, že dinosauři byli vejcorodí a dávno vyhynuli. Ale kdo má malé děti, ten už tuší, že řeč bude o DinoParcích a že se podíváme do míst, kde se zdejší exponáty vyrábí a opravují.
Jde o nenápadnou část starého průmyslového areálu na kraji Plzně. Nevšimnete si jí, ani když pojedete okolo. Když se ale dostanete hlouběji, na nádvoří, ocitnete se mezi dinosaury, kteří tu postávají jako v čekárně u lékaře. A taky že tu u lékaře jsou. Někteří se třeba právě narodili a čekají na své místo v DinoParku.
Všichni na výměnu horní čelisti!
DinoParků je po Česku celkem pět a každou chvíli potřebuje některý z exponátů údržbu nebo opravu. Někdy je třeba vyměnit oči, protože původní plastové už ztratily lesk, jindy je zapotřebí opravit nějakou ulomenou část.
„Teď sem postupně stahujeme z jednotlivých parků tyhle fotolavičky,“ říká vedoucí výroby Tomáš Meiser a ukazuje na dinosaura s otevřenou tlamou. Právě do ní můžou děti vlézt, fotit se nebo jen zakusit pocit, jaké by to asi bylo, kdyby si je druhohorní ještěr chtěl dát k svačině.
Z hlediska výroby a údržby však tahle dinosauří tlama skrývá jedno úskalí. Aby do ní děti mohly lézt bezpečně, musí být zuby z měkkého materiálu – aby si o ně nikdo nerozbil hlavu. „Spojení tvrdého materiálu celého dinosaura a měkkého materiálu zubu je problematické,“ vysvětluje Tomáš Meiser. Proto teď všechny tyhle ještěry čeká kompletní výměna horní čelisti „Vytvořili jsme na hlavě servisní otvor, kudy se tam může dostat manažer nebo údržba z parku a zevnitř jednoduše ulomený zub vymění za nový, aniž by tam musel jet někdo od nás,“ dodává šéf výroby.
Jak se rodí dinosaurus
Servis musejí obstarávat sami zaměstnanci DinoParků, najmout si na něj externí firmu nejde. Zkrátka proto, že dinosaury si tu prakticky od A do Z vyrábějí sami.
Na začátku je nákres, který musí odpovídat vědeckým poznatkům o podobě konkrétního veleještěra. Podle něj se nechá vyrobit kovová kostra – jeden z nemnoha komponentů, který nevyrábějí přímo dílny DinoParku, ale strojírenská firma. Kostra ovšem dinosaura vůbec nepřipomíná. Spíš byste hádali, že to budou nějaké prolézačky nebo sofistikovaný kus nábytku.
Když se tahle kostra ocitne v dílnách DinoParku, přichází moment, který i zdejšímu šéfovi výroby připadá jako zázrak.
„Na kostru se nalepí polystyrenové kvádry a sochař, který dinosaura navrhoval, ho z nich vyřeže. Je fascinující sledovat, jak se z té hromady polystyrenu klube naprosto přesná podoba obřího zvířete,“ říká.
Další kroky závisí na tom, zda se vyrábí jen jeden exemplář, nebo víc. Pokud se dělá jediný, pak se polystyrenové tělo pokryje laminátem, na který přijde ještě kůže a barevný nástřik a dinosaurus je hotový. Pokud má vzniknout exemplářů víc, musí se vyrobit forma, do které se pak budou odlévat. Rozdíl mezi unikátním kusem a sérií je tak v tom, že unikát má tělo plné polystyrenu, zatímco sériové kousky jsou duté. A i tihle dinosauři se nakonec musejí obléknout na kovovou kostru.
Velmi důležitým místem celého gigantického těla je ale oko. Malá věc s velkým efektem.
„Dřív jsme používali oči plastové, ale ty vlivem slunečního záření degradují a ztrácejí lesk. Dlouho jsme proto hledali dodavatele, který by uměl vyrobit oči skleněné. Dnes máme dva, oba z Liberce. Jedna firma umí vyrobit oči malé, druhá velké. Ale jsou krásné a návštěvník má pocit, že se na něj dinosaurus opravdu dívá,“ říká Tomáš Meiser a drží na dlani skleněnou čočku s hnědou duhovkou.
Výroba jednoho dinosaura, od návrhu po expedici, trvá dva až šest měsíců, v závislosti na jeho velikosti. Z plzeňských dílen jich vyšlo už více než tisíc. Nakonec se naloží na kamion a vydá se na cestu do některého z DinoParků. Často cestují složení jako nadměrný náklad, takže je můžete potkat třeba cestou do práce nebo na chalupu.
Jednoho odlehčit, druhého vyztužit
Novinkou letošní sezony v DinoParcích je mládě stegosaura, které se pohybuje mezi návštěvníky v doprovodu DinoRangera. Tento jedinečný model je postaven na speciálně vyvinuté robotické konstrukci, kterou navrhl tým technických odborníků tak, aby umožnila co nejrealističtější pohyb i výrazovou dynamiku. A nejen to.
„Nejdřív jsme spolu s konstruktéry řešili, jak navrhnout vnitřní mechaniku, aby se model mohl bezpečně a přirozeně pohybovat. Pak jsem na tento základ začala tvarovat tělo dinosaura – bylo důležité, aby to celé technicky fungovalo a zároveň aby zůstaly zachované věrné proporce zvířete,“ popisuje autorka vizuální podoby Markéta Vracovská a rozkládá na stůl výkresy. „Tady je vidět uchycení nosné konstrukce. Uvnitř jsou také reproduktory, baterie a ventilátory, které pomáhají udržet optimální provozní podmínky,“ dodává.
Příprava tohoto exponátu byla mimořádně náročná. Zásadní problém představovala celková hmotnost, kterou musejí unést klouby. Upravovala a vylehčovala se kostra i kůže.
Jiné výzvy teď řeší při výrobě takzvaného fotosaura. Půjde o dvoumetrovou postavu dinosaura, se kterou se budou děti moci fotit. Tady naopak bylo nezbytné kostru vyztužit, aby vydržela nápor dětské energie a nadšení. První fotosauři se v DinoParcích objeví příští rok.
