Základní kapitál společnosti činí 800 000 000 Kč.
Majetkové podíly společníků ve společnosti odpovídají podílu vloženého majetku a činí pro Město Tábor 76,7 %, Město Sezimovo Ústí 9,5 % a Město Planá nad Lužnicí 13,8 %. Společníky VST jsou tedy ze 100% uvedená tři města.
Hlavní příjem společnosti tvoří nájemné, které vyplácí provozovatel vodohospodářského majetku – společnost Čevak a.s. Z těchto příjmů zajišťuje VST provoz společnosti a financování investic do vodohospodářské infrastruktury, ať už se jedná o větší opravy, rekonstrukce či nové investice.
Zmíněné investice do obnovy a stabilní funkce vodovodů, kanalizací, zařízení na výrobu , akumulaci pitné vody a čistíren odpadních vod jsou klíčovým nástrojem pro udržení kvality poskytovaných služeb. V době nástupu robotické práce a umělé inteligence si dnes již málokdo dokáže představit situaci ze 70. až 90.let minulého století. Tehdy se ztráty vody v potrubí téměř rovnaly její spotřebě. Nebylo žádnou výjimkou, že porucha na přivaděči se hledala pomocí jednoduchých metod velmi dlouho, což mělo za následek několikadenní výpadek v zásobování.
Po privatizaci státních vodárenských podniků v období 1992 – 1994 tak nastal pomalý a postupný pokrok nejen technologický, ale zejména v obnově majetku. Do té doby se prakticky žádná významnější obnova nekonala. Vodovody a kanalizace byly většinou z ranných dob zavádění veřejných sítí stále původní, tedy z 30. až 50.let. Vedle nich se narychlo budovaly nové rozvody na panelákových sídlištích. Stavělo se většinou pouze z dostupných materiálů. Vodohospodářům určitě vytane v paměti pojem „polská litina“ – jednalo se o velmi nekvalitní potrubí na stavbu vodovodů, který vykazoval velké množství vad. Z tohoto materiálu se na území tehdejšího Československa postavily tisíce kilometrů vodovodů.
A právě na tyto vodovody na území v působnosti Vodárenské společnosti Táborsko se kromě dalších priorit soustředí investice do obnovy majetku. Po malých a nesmělých krůčcích v prvním období se všechna tři města odhodlala k realizaci v té době obřího projektu. Tato investice, nazvaná Náprava kanalizační soustavy aglomerace Táborsko, byla prvním realizovaným projektem z dotačního Fondu soudržnosti. Realizoval se v období 2009 – 2011, a svým způsobem na několik let předběhl tempo obnovy vodohospodářského majetku. V rámci něj bylo postupně vyměněno a nově postaveno více než 14 kilometrů vodovodních a kanalizačních sítí. Pod novou a průmyslovou částí Tábora byla vyražena štola o délce více než 1,2 kilometru. Ta odvedla podstatný objem odpadních vod z v té době přetížené původní táborské čistírny na dostatečně kapacitní novou areálovou ČOV na pomezí Tábora a Sezimova Ústí.
Každý takovýto projekt sebou bohužel přináší také negativní stránky. V tomto případě se jednalo o dlouhodobé zadlužení společnosti z důvodu splácení úvěru, poskytnutého za účelem dofinancování této více než miliardové akce. Cena vodného a stočného se díky tomu vyšplhala na několik let na nelichotivé první místo v porovnání s ostatními vodárnami.
Téměř okamžitě však poklesly ztráty vody ve vodovodní síti o řády procent. Výměna prorezlých a tekoucích potrubí znamenala, že průměrné procento vody nefakturované kleslo pod 10%.
Následovalo zhruba desetileté období, kdy se především řešilo splácení úvěru, stabilizace ceny a prováděla se pouze nejnutnější obnova. Oba pozitivní trendy- jak ztráty vody, tak snížení rychlého nárůstu poplatků za vodné stočné – se podařilo zachovat.
Nyní je však již nezbytně nutné tempo obnovy opět posunout na úroveň, odpovídající zákonem definovanému plánu financování. Proto se již čtvrtým rokem realizují výměny potrubí v konkrétních problémových ulicích. Většinou se to děje v souladu s požadavky jednotlivých měst na nové povrchy – komunikace, chodníky a související výstavbu zeleně. Současně se práce koordinují i s ostatními správci sítí – mění se silové i optické kabely, teplovody a plynovody. Kde to technické podmínky umožňují, zřizuje se dešťová kanalizace a odklání se tak balastní voda z nátoku na čistírnu.
V uplynulém období od roku 2021 tak bylo vyměněno, opraveno nebo nově postaveno dalších více než 8 km vodovodů a kanalizací. Paralelně s těmito stavbami se také masívně investuje do obou čistíren odpadních vod. Zejména stanice hygienizace kalů na areálové čistírně si vyžádala náklady převyšující čtvrt miliardy korun, a také na ní bylo zapotřebí vedle získané dotace z Operačního programu pro životní prostředí načerpat úvěr.
Negativním vlivem na tento trend je bezesporu rychlý růst indexu stavebních prací. Válečný konflikt na Ukrajině, současná vypjatá situace okolo cen ropy a nárůst cen stavebních materiálů prodražuje každý připravovaný projekt doslova z měsíce na měsíc.
Vodárenská společnost Táborsko každoročně připravuje za tímto účelem aktualizovaný finanční plán. Ten slouží jako vodítko ke stanovení objemu potřebných investičních prostředků a s tím související výši nájemného. Je očekáváno, že období relativní cenové stagnace vystřídá období vyšších nárůstů poplatků a investičních potřeb.
