iDNES.cz

Tajemství Jirsíkova ducha školy

– KOMERČNÍ SDĚLENÍ
Může zdánlivě strašit náhodného kolemjdoucího. Svou velikou zdobnou budovou, evokující spíš monstrózní koncertní halu, bojovou majálesovou rivalitou nebo tím prostým faktem, že se jedná o školu.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Tajemství Jirsíkova ducha školy | foto: Gymnázium J. V. Jirsíka, České Budějovice, Fráni Šrámka 23

Čím je to, že „Jirsíkárna“ přece jenom vybočuje z nekonečné řady obyčejných škol a není třeba, aby byla náhodnému kolemjdoucímu předmětem strachu?

Pamatuji si, jako by se to stalo včera, když jsem poprvé prošel monumentálním vchodovým portálem vedoucím do Jirsíkova gymnázia. Jako bych tehdy vkročil do říše divů, v přirozené nevědomosti z příštích dnů. Sice jsem se vylekal jako blázen, když jsem navázal vážný oční kontakt s bustou Jana Jirsíka a měl neodbytný dojem, že mě propaluje skrznaskrz a hodnotí, zda jsem hoden studovat na jím založeném institutu, ale jenom na vteřinu, protože vzápětí se mi v zorném poli zjevila dominanta školní budovy, a sice schody. Nemluví se o tom nahlas, ale právě schody vždycky sehrají jistou roli v rozhodování, zda na gymnázium jít ,nebo ne, ať už malou, nebo velkou.  

Tajemství Jirsíkova ducha školy

Základní poučka Jirsíkova gymnázia: Ať už se jde kamkoliv, cesta vždycky vede přes schody. Veliké prostorné schodiště, prostupující školou jako tepna vedoucí krev lidským tělem, je lákadlem pro všechny zájemce; člověk má pocit, že se schody za chvíli pohnou a změní svou polohu jako ve světoznámé sáze o čarodějnickém učni. A stejně jako bez krve je lidské tělo jen bledou skořápkou, i schodiště mnohdy oživuje školní život svým ryze praktickým využitím – když se studenti shromáždí u jeho paty, nikde jinde nezní árie jirsíkovského sboru tak dobře jako právě tam. Jak nádherné je každý rok na památku sedmnáctého listopadu na tomtéž místě zvednout klíče a připomenout si tím boj za demokracii!  

Aby se náhodou necítily ukřivděné i jiné hmotné části gymnázia, stojí za to zmínit i do nebes se tyčící knihovnu, která nabízí své papírové rámě obalené v deskách, vyčkávající na věrné čtenářstvo a jdoucí splnit češtinářovo přání, ve dne v noci. A to staré pianino, pamatující snad i položení základního kamene školy, po jehož klávesách o přestávkách tančí prsty talentovaných hudebníků, skutečně sklapne jen občas.  

Tajemství Jirsíkova ducha školy

Mendík (sbor, jemuž požehnal dokonce samotný papež František) nezpívá jen na schodech, ale především v učebně v nejvyšším patře. Dostal jsem se tam šťastným omylem, když mě sice dobře míněná, nicméně špatná rada dovedla skrze učebnu výtvarné výchovy, která svými zdánlivě pouličními a neprofesionálními uměleckými kousky po stěnách připomíná spíš ateliér šíleného (či geniálního) malíře, až ke dveřím zkoušejících sboristů. Někdo může namítat, že je to jen křepčení a malby ve výtvarce jsou pouhými matlanicemi, ale jen skutečně uvědomělému uměleckému oku neujde, že se jedná o nejupřímnější způsob sebevyjádření každého, koho vede štětec či rozcvičené hlasivky.  

O různé druhy sebevyjádření se stará nespočet zájmových kroužků, ale i akcí pořádaných a vedených nadšenými studenty, kteří se rozhodnou alespoň na chvíli převzít otěže organizace a udělat něco „od studentů pro studenty“. Když člověku náhle přistane lízátko na lavici s hezkým vzkazem, je jasné, že nastal svatý Valentýn; a kdo jiný by zařídil přespání v samotné škole, kdy se promítají filmy a popcorn se sype ve velkém, když ne studenti?   

Tajemství Jirsíkova ducha školy

Neboť na Jirsíkově gymnáziu je obdivuhodná spousta věcí, ale ta největší je jistě loajalita jeho studentů, která se projevuje všelijak a všelikde. Nelze neuvést kupříkladu Majáles. Tehdy se celá instituce dokáže sjednotit jako jedna a bojovat za znovuzískání koruny majálesového krále až s překvapivou vervou, tolik se nelišící od středověké odhodlanosti boje do posledního muže. Nehledě na spoustu a spoustu věrných absolventů, tu a tam vracejících se jako včely do rodného úlu, aby předali své zkušenosti a ujistili své mladší nástupce, že známekchtiví profesoři to se svými svěřenci myslí dobře. A že trocha snahy za jejich vřelý přístup a vstřícné jednání stojí.   

Ale i přes to všechno, co za taje Gymnázium J. V. Jirsíka skrývá a nabízí okusit jenom svým žákům, v přízemí stále drží němou stráž busta zakladatele školy jako věčná připomínka skutečné podstaty vzdělání.   

Tajemství Jirsíkova ducha školy
zpět na článek