První roky podnikání Milana a Ivety Králových byly turbulentní. Během prvních dvou let založili svou firmu se solárii, získali smlouvu na výhradní prodej vozů Mercedes-Benz, otevřeli první autosalon i dočasný servis. Jejich kroky však vedly dál a mladí podnikatelé se pustili do budování zcela nového dealerství.
Poměrně záhy po otevření autosalonu na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích v roce 1993 jste začali s přípravou stavby dalšího salonu. Co vás k tomu vedlo?
MK: To byl to od počátku náš cíl. Neplánovali jsme zůstat v malé pronajaté hale, kde byly dvě zdviže, ani v salonu na Senovážném, jehož konstrukce se tehdy dala rozebrat. Společnost Mercedes-Benz i my jsme tyto prostory vnímali pouze jako dočasné. Díky nim jsme však získali trochu času na přípravu výstavby kompletního dealerství. O smlouvu s Mercedes-Benz se navíc ucházeli další zájemci.
IK: Takže jsme vybudovat nový salon i servis nejen chtěli, ale i museli. Měli jsme od vedení importu v ČR takzvaně nůž na krku.
Jako nové místo pro své sídlo jste si zvolili Litvínovice na okraji Českých Budějovic. Proč jste se rozhodli se svou firmou zapustit kořeny právě tam?
MK: V té době ještě nebyl zpracovaný územní plán města a komunikace se stavebním úřadem probíhala tak, že nám vždy doporučili určitou lokalitu, na kterou jsme museli vždy zpracovat studii. Tu nám ale následně pokaždé zamítli, takže všechno probíhalo zdlouhavě, ale my jsme museli stavět rychle. Proto jsme začali hledat mimo katastr města a nakonec zakotvili v Litvínovicích. A nelitujeme.
Stavba byla dokončena v roce 1996
Taková stavba vám jistě musela opět zabírat spoustu času a úsilí. Nebáli jste se, zda to vůbec zvládnete?
MK: Já jsem byl na stavbě každý den. Strávil jsem tam hodně času. Největší obavy jsem měl z toho, abychom všechno dokončili včas. Protože náklady proti plánu neustále rostly. Také jsme, jako vždy, bojovali s architekty. Chtěli jsme použít v té době již ve světě moderní sendvičové opláštění. Ale to nám nepovolili, takže jsme museli stavět z klasických cihel a kolem vjezdů do dílny vystavět nesmyslné ozdobné pilíře.
IK: Dlouho jsme měli problém se získáním úvěru. Ty „normální“ lidé tenkrát nezískávali snadno. A úroky byly ještě mnohem vyšší než dnes. Dostali jsme i nabídku na zprostředkování financování za provizi 10 % s úrokem přes 20 %. V těch letech to byla docela běžná věc. Nakonec se nám ale podařilo díky pomoci importu získat investiční bankovní úvěr. Úrok nám banka zafixovala, myslím, na 14,75 %.
Paralelní řízení prodeje nových vozů a provoz servisu spolu s dohlížením na stavbu, to je pro mnohé z nás i dnes nepředstavitelné. Jak se vám do toho ještě podařilo zahrnout vlastní osobní život?
MK: Mně to problém nedělalo. Den má 24 hodin. A většina toho času se dá využít produktivně. To však znamená, že jsem skoro nespal. Ale když jste mladí, máte elán, vize a tah na branku, tak vám to vlastně ani nepřijde. V devadesátkách všechno akcelerovalo, jinak to nešlo stihnout.
IK: Učili jsme se za pochodu a nadělali také spoustu chyb. Dny nám splývaly, běžně jsme v práci trávili i šestnáct hodin. Jen o víkendu to bylo trochu méně. Ale tak to měli tenkrát všichni, kdo rozjížděli nějaké podnikání. Během výstavby v Litvínovicích jsme ještě souběžně budovali vzorové solární studio v Praze. To jsme otevírali dva měsíce před tím. Šlo o velkou investici, která se ukázala být jednou z našich nejlepších.
Prakticky za rok jste novou budovu dealerství otevřeli. Což je hodně rychlé a muselo to být nesmírně vysilující. Jaké byly ohlasy zákazníků a zástupců z importu Mercedes-Benz?
MK: Zástupci z Mercedes-Benz byli moc spokojení, protože jsme byli takový pilotní projekt tehdejšího ředitele Rainera Bräutigama. Ten nám po celou dobu svého působení hodně fandil a mnohokrát nám i pomohl. A zákazníci? Ti od nás dostali to nejlepší zázemí, jaké se v té době na trhu v našem regionu nacházelo. Z tehdejších dealerů zůstalo jen HS auto a Citroen Hlásek. Ti další, kteří tady byli, už dávno skončili. A ostatní začínali až po nás. Takže doufám, že byli všichni spokojení.
A co jste si říkali vy, když jste budovu konečně otevřeli? Dostavil se pocit uspokojení, nebo jste to brali jen jako další etapu, kterou jste bezpochyby úspěšně zvládli?
MK+ IK: V té době nám asi běžely hlavou myšlenky, že bude těžké to všechno splatit. Dost možná také pochyby, zda jsme se do toho vůbec měli pouštět a jestli nebylo lepší zůstat jen u solárek. Také, že jsme to měli postavit lépe, že je ten pozemek malý, že budeme muset přistavět stání pro náklaďáky…
A že je skvělé, že jsme otevřeli na den přesně na čtvrté výročí založení firmy, tedy 25. 11. 1996.
