Váš pracovní byznys, rodina i auta působí jako jeden propojený systém. Dá se říct, že se tyhle tři světy navzájem podporují?
Určitě ano. Bez podpory doma by to nešlo a bez práce by nebylo ani na auta, ani na ten životní styl. Rodina, práce i auta tak nejsou oddělené světy, ale jedna věc, která se navzájem posiluje.
Když jste budoval Garantovaný Nájem, bylo to od začátku propojené i s vaším soukromým životem?
Byla to spíš náhoda, ale zpětně vidím, že to navazovalo na způsob, jak přemýšlím i mimo práci. První bytový dům jsme dostali vlastně díky tomu, že jsme řešili konkrétní situaci a spočítali si model tak, aby dával smysl lidsky i ekonomicky. Nešlo jen o byznys, ale i o to, že jsme chtěli vytvořit něco, co bude fungovat dlouhodobě a nebude to pro nikoho zbytečná zátěž. V tomhle se mi práce a osobní život vždy dost prolínaly.
Co je podle vás dnes největší výzva v realitním byznysu?
Lidé v obchodě. Potřebuješ obchodníka, který je technicky schopný, slušný a zároveň si věří. Nejhorší je někdo, kdo buď nevěří sám sobě, nebo naopak nemá morálku. Tu rovnováhu je těžké najít, proto u nás lidé rostou postupně. Nestačí jen umět mluvit, musíš umět i nést odpovědnost za to, co prodáváš a jak působíš na klienta. A právě tohle je rozdíl mezi průměrným a opravdu kvalitním týmem.
Jak jste se dostal k tomu, že se závodění stalo součástí vašeho života vedle práce?
Už od puberty mě bavila auta a rychlost. Pak jsem potkal Petra Cigánka a založili jsme projekt TwoZeros. Začali jsme od nuly, kupovali auta, zkoušeli je na okruzích a postupně se z koníčku stala disciplína, kterou beru úplně vážně. Nebylo to o tom jen jezdit rychle, ale naučit se tomu rozumět, zlepšovat se a posouvat hranice. Z téhle zkušenosti pak Petr vycházel dál i u svého projektu Držvolant. Pro mě nejsou závody únik z práce, ale další část života, která mě učí fungovat jinak a líp.
Pomáhá vám závodění i v práci?
Hodně. Závody mě učí disciplíně, rychlému rozhodování a práci s tlakem. Když se člověk pohybuje na hraně, naučí se líp odhadovat riziko i v byznysu. Navíc mě to motivuje vydělávat víc, protože chci ten sport dělat pořádně. V tom je obrovská přidaná hodnota — nejde jen o adrenalin, ale o mentalitu a schopnost fungovat pod tlakem. Člověk si díky tomu uvědomí, že rozhodnutí mají cenu a že i malá chyba může mít velký dopad.
Máte v tomhle všem nějaký strach?
Spíš pracuju s rizikem než se strachem. Důležité je znát hranice, auto i sebe. Když vím, kde je limit, nemusím se nechat svazovat strachem. Na trati i v práci se snažím postupovat promyšleně. Strach podle mě člověka brzdí, zatímco uvědomění rizika ho drží soustředěného. Nejde o to být bezhlavý, ale umět se posouvat tak, aby to mělo smysl.
Jak to bere rodina?
Bez podpory rodiny by to nešlo. Manželka není vždycky nadšená, když se chystám na další závody nebo na několik dní pryč, ale zároveň ví, že je to součást toho, jak žiju. Já se zase snažím, aby to nebylo jen o autech a práci, ale aby rodina opravdu dostávala moji pozornost a nebyla někde na okraji. Pro mě je důležité, že když jedu třeba na závody, často to jde spojit i s rodinou nebo aspoň s dovolenou. Když je doma důvěra a člověk má vedle sebe někoho, kdo jeho cestu chápe, dá se zvládnout mnohem víc. A přesně to je pro mě dlouhodobě strašně důležité.
Co vám auta dávají, co práce nedokáže?
Hlavně mi auta dávají emoci a svobodu. Není to pro mě o tom mít v garáži hezkou věc, ale o tom, co s tím autem zažiju — na okruhu, na cestě, v okamžiku, kdy se člověk opravdu soustředí a je přítomný. Jsou pro mě způsob, jak si plnit sny, ale zároveň se pořád učit, posouvat a zůstávat v pohybu. Auta mi připomínají, že život nemá být jen o výkonu a výsledcích, ale i o radosti, zážitcích a tom, že si člověk umí ten život fakt užít.
Viktor Mejzlík, @mejzlik.racer spoluzakladatel a ředitel GarantovanýNájem.cz.
