Titul z prestižní soutěže nakonec putoval do Šumperka. „Abych byla upřímná, když bylo finále odloženo poprvé, tak jsem si říkala, že podruhé už to vyjde. Když to nevyšlo, tak jsem ještě pořád věřila, ale jakmile se to stalo potřetí, tak jsem si řekla, že už je asi definitivní konec. O to je vítězství sladší,“ říká vítězka Maria Michaela Hrubá.
Jak jste se na finále připravovala?
Jediné, v čem jsem měla jasno, byla volná disciplína. Už loni, když jsem byla vybrána mezi finalistky, tak jsem se rozhodla, že předvedu řecký tanec.
Proč zrovna ten?
Můj manžel je Řek a Řecko považuji za svůj druhý domov. Nějaký čas jsem tam žila a pracovala, rovněž jsem tam absolvovala profesionální cukrářský kurz a vyhrála národní soutěž o nejlepší koláč. A řecké tance miluji, protože nejsou párové, a může je tak tancovat třeba skupina pouze žen nebo mužů.
Maria Michaela Hrubá
|
Jenže řecký tanec nevyzní, pokud ho netančí víc lidí.
Měla jsem původně pozvaných deset přátel a známých, kteří se mnou měli na pódiu tančit. Ale kvůli odkladům finále a koronavirovým restrikcím tento způsob padl. Nakonec jsem tak tančila ve volné disciplíně se čtyřmi finalistkami.
Uměly ale tyto tance, nebo jste je musela zaučit? A neprojevilo se vaše soupeření?
Nic nebylo nacvičené, finále představovalo první a poslední pokus. Bylo velmi příjemné zjistit, že ač jsme byly soupeřky, ze všech byla cítit snaha zatančit co nejlépe, byť řecké tance neovládaly. V tom je však kouzlo těchto tanců, že jsou dobře zvládnutelné. A celou soutěž bylo vidět, že v poli finalistek jsme spíš kamarádky než soupeřky.
Měla jste trému?
Není to moje premiéra před světly reflektorů a kamerami. Já se ve volném čase věnuji natáčení filmů, seriálů, televizních reklam a videoklipů. Mám to jako koníčka, takže vím, co to obnáší.
Co soutěže?
Jak už jsem řekla, zúčastnila jsem se také velké cukrářské soutěže v Řecku. Navíc jsem odmalička soutěživý člověk, ráda například hraji deskové i společenské hry. Jistá tréma při finále i tak byla, ale brala jsem to jako novou zkušenost.
V čem bylo finále soutěže jiné než třeba natáčení seriálu?
Film nebo seriál se točí klidně celý den, a když člověk udělá chybu, tak je možné ji napravit. Zkrátka se to přetočí znovu. U této soutěže je vše bez možnosti opravy, nic se nedá vrátit zpět. To je velký rozdíl.
Jaké bylo vyhlašování vítězek?
Měla jsem radost už na začátku, když se vyhlašovala Žena České republiky sympatie. Lidem jsem připadla nejsympatičtější z finalistek, což je pro mě naprosto úžasné. Při vyhlašování hlavní kategorie jsem si pak říkala, že by bylo fajn druhé třetí místo. Když hlásili třetí a moje jméno nezaznělo, tak jsem ještě doufala ve druhé. Když ho ale vyhlásili a opět jsem to nebyla já, tak jsem si jenom řekla: nevyšlo to, nevadí. Když potom ohlašovali vítězku a zaznělo moje jméno, tak jsem nevěřila. Popravdě tomu nevěřím ještě teď.
První chvíle jste si užila?
Ptala jsem se opakovaně sama sebe: opravdu jsem vyhrála? Je to realita, nebo se mi to všechno jenom zdá? Bylo to takové neskutečné, jako ve snu.
Co jste vlastně vyhrála?
Pojedeme s manželem do New Yorku. Moc se na to těším. Jenom si to necháme na příští rok, protože situace ohledně covidu tam není dobrá.
Je pro vás víc získaná prestiž, nebo odměna?
Vážím si všeho, co mě v souvislosti se soutěží potkalo. Získala jsem nová přátelství, která doufám přetrvají. Odměna za vítězství je určitě příjemná, ale řekla bych, že by si ji zasloužily všechny finalistky, což však bohužel nejde. A úspěch v takové soutěži je samozřejmě i obrovská prestiž.
V čem vám tento úspěch pomůže? Změní se váš život?
Pro mě se nic nemění. Sice jsem získala prestižní titul, ale pořád jsem to já, zůstávám v práci, zůstávám normální obyčejná ženská se svými starostmi i radostmi. Myslím si, že vítězství mi pomůže třeba k dalším epizodním či komparzním rolím ve filmu, seriálech, reklamách nebo videoklipech. Víc dveří bude otevřených.
Vyplývají z prvního místa nějaké povinnosti?
Když budu dělat něco ve filmu či reklamě, už jsem vázaná, organizátor soutěže bude vždycky vědět, co v této branži podnikám. Přijdou i reprezentační události, kterých se nicméně určitě ráda zúčastním. Jednou z nich bude finále soutěže za rok 2021, jež se uskuteční 14. října. Buď budu v porotě, nebo předávat korunku vítězce. Je to docela paradox, když mezi vyhlášením vítězek dvou následujících ročníků neuplynou ani dva měsíce. Covid ale všechno mění a přináší i takové paradoxy.
