Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Věřím, že co člověk dá, to se mu vrátí zpět, říká Zuzana Bedrunková

Komerční sdělení   7:00aktualizováno  7:00
Ten zvláštní radostný pocit, že jste to vy, kdo někomu dokázal prosvětlit nepříznivý osud, Zuzana Bedrunková moc dobře zná. Nutkání dělat pro druhé něco navíc provází ředitelku a zakladatelku nadačního fondu Rafael dětem celý život. Díky tomu má teď za sebou celou řadu úspěšných projektů.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Děti z dětského domova v Janovicích u Rýmařova, na pobytu v lázních, které jim zaplatil nadační fond Rafael dětem | foto: RAFAEL DĚTEM, nadační fond

Ředitelka a zakladatelka nadačního fondu Rafael dětem Zuzana Bedrunková

Ředitelka a zakladatelka nadačního fondu Rafael dětem Zuzana Bedrunková

Co pro vás bylo inspirací k založení nadačního fondu Rafael dětem a jaké byly začátky?
Dostala jsem se k tomu díky mnoha okolnostem. Tehdy mi končila mateřská dovolená a já jsem přemýšlela co dál. Měla jsem sice možnost vrátit se do předchozího zaměstnání, ale nechtěla jsem. Chtěla jsem dělat něco, co mě těší, co mě bude bavit a hlavně co má mnohem větší smysl, než jen každodenní chození do práce, kam musím. Setkala jsem se s člověkem, který podporuje autistické děti, a to mě nadchlo a motivovalo.

Ještě to mělo souvislost s mým synem - když jsem se ho ptala „co má maminka dělat za práci“, tak odpověděl, že „budeme pomáhat dětem“. Vůbec netuším, jak na to přišel, ale najednou to všechno začalo do sebe zapadat. Navíc tehdy běžela v televizi reportáž o dětech s nemocí motýlích křídel, a protože jsem byla vždycky hodně citově založený člověk, který má strašně rád děti, přála jsem si, abych jim mohla nějak pomoci.

Asi jste člověk na správném místě. Ten, kdo s lidmi nesoucítí, by nejspíš nemohl řídit nadační fond.
To je pravda, já každou žádost o nadační příspěvek, která nám přijde, hodně prožívám. S těmi maminkami si píšu a volám. Když jim potom předáme příspěvek pro jejich dítě, tak jsou neuvěřitelně vděčné a děkují. Tak to mě vždycky dojme a potěší.

Jak se získávají kontakty, když začínáte s nadačním fondem?
Docela těžko, je to mravenčí práce. My to řešíme formou call centra. Telefonujeme a vyhledáváme na internetu. To je asi 90 % naší práce, bereme to firmu po firmě, vždycky jim představíme náš projekt a žádáme o to, aby se podíleli na pomoci. Zbytek kontaktů sháním já osobně mezi podnikateli. Nemusí vyloženě přispět finančně, ale například mi nabídnou nějakou službu levněji. Vloni jsme byli také na Ostravském veletrhu hraček, kde jsme se snažili představit veřejnosti. Pracujeme na tom, abychom byli víc vidět a aby se vědělo, že jsme tady a děláme dobrou věc.

Objevujete se i na různých kulturních akcích, kde vás mohou lidé vidět?
Zatím jsme se k tomu ještě nepropracovali, ale směřujeme k tomu. Chtěla bych uspořádat nějaký náš benefiční koncert, být partnerem kulturní akce a podobně. Tahle práce je nová i pro mě, takže minulý rok jsem si ji oťukávala a učila se, letos už to nabralo směr a pro příští rok plánujeme něco takového uspořádat.

Jakým dětem pomáháte?
Máme to postavené tak, že pomáháme dětem a mládeži z řad nemocných nebo opuštěných, a také matkám s dětmi, které jsou v těžké životní situaci. Na začátku jsem oslovila organizaci Debra ČR, která má na starosti převážně děti s nemocí motýlích křídel. S nimi jsme navázali kontakt a spolupráci. Dále spolupracujeme s dětským domovem v Janovicích u Rýmařova, což je taky taková moje srdeční záležitost. Jezdím tam na návštěvy a vždycky mě to hodně nabije energií. Lidé, kteří potřebují pomoc, si nás už umí najít a zasílají nám žádosti o nadační příspěvek sami.

Ozývají se jednotlivci, kteří by potřebovali přispět na nějaké rehabilitační nebo polohovací zařízení a také na rehabilitační pobyty. Ty jsou hodně drahé a pojišťovny je nehradí. Dávali jsme peníze na sluchadla hluchému chlapečkovi, dětskému domovu v Ostravě na canisterapiii a tak dále. Je to různé. A ti, kterým jsme už pomáhali vědí, že se na nás mohou kdykoliv obrátit znovu.

Karinka, které daroval nadační fond peníze na nákup polohovacího zařízení

Karinka, které daroval nadační fond peníze na nákup polohovacího zařízení

Jaké jsou reakce po předání finančního daru?
Lidé nám píšou, posílají fotky, jak peníze využili a podobně. Paní ředitelka dětského domova nás třeba nominovala na cenu Ď, což je ocenění za charitativní činnost. Na jejím vyhlášení jsem byla nadšená, protože jsme se potkali s lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu. Potom jsme byli nominováni také Debrou ČR na Cenu motýlích křídel. U těchto cen vůbec nejde o to, jestli je člověk vyhraje, ale především o setkání s lidmi stejných zájmů. Všichni vás chápou a nenapadne je, že byste to mohli dělat pro peníze, což třeba při komunikaci s podnikateli musíme často vysvětlovat. Je smutné, že spousta lidí za tím nedokáže vidět to poslání.

Bohužel jich je asi většina. Jak to vidíte vy osobně s nadacemi v Čechách? Jak je veřejnost vnímá?
Ti lidé se dělí. Někteří jsou ochotní a řeknou vám, že pomůžou moc rádi. Ale těch je, řekla bych, 30 %. Dalších 40 % to bere jako: Tak jo, pomůžu, i když bych nemusel. Zbývajících 30 % má pocit, že pomoci absolutně nechtějí. Podle nich by takové věci měla řešit a platit vláda, ať si ti lidé pomůžou sami, ať víc pracují a podobně. S lhostejnými lidmi není příjemné jednání, ale jsme jenom lidé.

Fungujete poměrně krátkou dobu, ale přesto jste už úspěšně dotáhli do konce spoustu žádostí o finanční pomoc. Co pro vás bylo v průběhu těch dvou let asi největším úspěchem?
Já za největší úspěch beru už jenom to, že se nám daří shánět peníze a nadační příspěvky předávat. Není to vůbec tak, že bychom dostávali peníze po desetitisících, my to vybíráme opravdu po stovkách. Jinak pro mě hodně znamená vazba na už zmíněný dětský domov v Janovicích u Rýmařova. Tahle spolupráce mě hřeje a dělá mi velkou radost. Člověk tam přijede a kouká kolem, co by tak ještě mohl pro ty děti udělat. Ony jsou tak strašně bezprostřední, jako kdyby vás znaly. Hned vám řeknou: Sedni si, já ti učešu vlásky. A tohle je to, co vás nakopne, abyste udělali něco dalšího.

Když se dárci rozhodnou přispět, jakým způsobem to probíhá? Můžou nějak zjistit, na co se jejich peníze využily?
Všechno jde samozřejmě přes darovací smlouvu, aby si to mohli použít při odpočtu z daní. Potom už vidí, co se s penězi děje, na našich webových stránkách. Tam pravidelně vyvěšujeme hotové projekty, fotografie a poděkování. Není problém udělat výpis z účtu a dárci ho poslat. Na konci roku se také dělá výroční zpráva, kde je všechno za předešlý rok přesně zaznamenáno. Je dostupná také na našich webových stránkách.

Je vedení nadace zápřah na plný úvazek?
To určitě. Ono to nekončí zavřením dveří kanceláře a odchodem domů. Ta hlava jede pořád. Je to ale práce, která je mi radostí, a chodím do ní velmi ráda. Moje předchozí zaměstnání na úřadě bylo dost stereotypní a nedokázala jsem si představit, že bych ho měla vykonávat do konce života. Teď mám pocit, že chodím do práce odpočívat. Taky proto, že mám čtyřletého syna a čtrnáctiletou puberťačku, takže doma je to kolikrát zápřah mnohem větší. Ale to, co naše nadace dělá, dává mému životu úplně jiný rozměr. Kdybych tohle mohla dělat do konce života, tak budu úplně nejšťastnější.

RAFAEL DĚTEM, nadační fond

Chtěla byste na závěr něco vzkázat lidem, kteří mají chuť podpořit nadační fond Rafael dětem?
Vím, že není ničí povinnost pomáhat druhým, a ne každý má tu možnost finančně pomoci. Moc dobře si uvědomuji, že záleží na každém z nás, jak se rozhodneme, je to o našich možnostech, svědomí a míře solidarity. Já osobně věřím, že to, co dáš, dostaneš zpět. A proto jsem vděčná každému, kdo se nám rozhodne pomoci, protože pak můžeme pomáhat i my.

Autor:

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.