Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kde si načepujete pivo sami? U pípy v PUB Liberec

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
Podzimní krajina má své zvláštní kouzlo. Když se nebojíte vytáhnout paty z města a vydat se na cesty, odmění vás neskutečně krásnými výhledy, které byste u svých kamarádů na Facebooku obdivovali se zatajeným dechem a tichou závistí: proč se něco tak krásného nemůže stát i mně?

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Restaurace PUB v Liberci | foto: Pilsner Urquell

A přesně tahle spletitá úvaha nás jednoho dne ráno vystrnadila z postelí, sehnala nás dohromady a přinutila zamířit na dálnici směrem z Prahy na sever, do divočiny. Měli už jsme dost všech těch nádherných fotografií a příběhů, kterými nás častovali naši společní kamarádi. Chtěli jsme to konečně zažít sami na vlastní kůži.

Kam se vypravíme? Připadá nám dost dobrodružná Mladá Boleslav? Upřímně řečeno ani ne... Zažijeme něco správně divokého v Mnichově Hradišti? Jsou tam skalní světničky a zřícenina hradu, ale to je spíš místo pro rodinný výlet s dětmi.

Pojedeme do Liberce! To je ten správně ostrý kraj, nad kterým se pnou dobrodružné Jizerské hory, plné pytláckých památníčků, lesních hrobů a nepřívětivých duchů! Navíc je jen kousek nad Libercem nádherný hrad a zámek Frýdlant. A tak jsme vyrazili.

Dálnice je tak trochu nuda, takže jsme alespoň měli čas si najít na internetu nějakou tu zajímavost. Věděli jste třeba to, že začátkem dvacátého století v Liberci existovala automobilová továrna Reichenberger Automobil Fabrik (Liberci se německy říkalo Reichenberg), kde baron Theodor von Liebieg, potomek nejbohatší místní rodiny a automobilový fanoušek, stavěl vlastní vozy?

Kromě toho se kamarádil se všemi tehdejšími velikány a právě na jeho osobní prosbu Karl Benz poslal do Kopřivnice svůj dvouválcový motor, který pak poháněl první český automobil NW Präsident. Samotný von Liebieg stavěl své nádherné vozy značky RAF tak dobře, že od něho v rámci první konkurenční války v našich zemích továrnu odkoupili Laurin s Klementem, aby už měli pokoj a mohli se věnovat vlastní práci.

Pro množství srážek se někdy Liberci přezdívá „český Seattle“ – podnebí tu ovlivňuje proudění vzduchu mezi Jizerskými horami a východním okrajem Lužických hor. My měli štěstí, protože se v půlce naší cesty zničehonic vyčasilo.

Polabskou nížinu vystřídaly kopečky a ty byly čím dál větší. Cesta do Liberce je moc příjemná a utíká rychle. Během doby, kdy jsme jeli na sever, jsme vlastně zažili problém jen jednou jedinkrát: když jsme dorazili do cíle. Liberec je město, které vás v centru zaplete do úzkých uliček, které vedou přes koleje, zamotá vám hlavu na kruhovém objezdu a vyvede vás někam úplně jinam.

Nejsme ale žádní amatéři, takže jsme si to dali ještě jednou a díky slepé náhodě trefili do podzemních garáží. No dobře, měli jsme trochu potíže při výstupu na úroveň ulice, ale to už jsou takové drobnosti. Nakonec jsme se octli na ulici a vypravili se k náměstí.

Aby bylo jasno: liberecké náměstí za tu cestu stojí už samo o sobě. Místní radnice je opravdu tak monumentální, jak ji vykreslují všechny fotografie (a ano, opravdu je tak vysoká, že ji musíte fotit na výšku), a z náměstí už to bylo jen kousek Pražskou ulicí, kde byly v dláždění uchovány původní tramvajové koleje, a dorazili jsme do místní pobočky Pilsner Urquell Baru.

Každý host si může načepovat svou hladinku.

Každý host si může načepovat svou hladinku.

Jde o franchisingový koncept, kde byste měli dostat to nejlepší tankové pivo bez zbytečného běhání, protože pípy najdete přímo uprostřed svého stolu. Což je velice chytrá věc, protože teprve tady, s půllitrem v ruce a s dlaní druhé ruky položené na pípě, se ukáže, kdo je tady opravdový pivní machr a dokáže si pivo načepovat nejlépe!

Kromě toho má PUB koncept opravdu nakročeno do budoucnosti, takže se nejen můžete stát členem The PUB Clubu (každý desátý oběd zdarma!), ale – což oceňujeme – si můžete instalovat aplikaci, která vás dovede k nejbližšímu PUBu bez ohledu na to, ve kterém městě se právě nacházíte. To je do budoucna velký trumf, protože restaurací bude čím dál víc a vy nebudete chtít nic promeškat.

Dršťková polévka z hlívy ústřičné

Dršťková polévka z hlívy ústřičné

Vepřová pečeně na hříbkách se smetanovou omáčkou a dušenou rýží

Vepřová pečeně na hříbkách se smetanovou omáčkou a dušenou rýží

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

Sotva jsme se pohodlně usadili na vysokých židlích, už k nám dorazila slečna s jídelními lístky a půllitry. Dršťková z hlívy ústřičné nás upozorňovala na to, že houbová sezona ještě zdaleka neskončila, takže jsme rádi podlehli jejímu vábení, a rozhodli jsme se pokračovat tematicky s tím, že se o zbytky našeho hladu postará vepřová pečeně na hříbkách se smetanovou omáčkou a dušenou rýží.

Byla to přiměřená volba – žádné michelinské hvězdy bychom nerozdávali, ale jídla bylo dost, bylo teplé tak akorát a koneckonců jsme se hlavně přišli na pivo, že? Ano, přišli – a samočepování rozhodně patří k velkým kladům tohoto konceptu, protože jen málokdy si člověk užije tolik zábavy, přestože pivo teče proudem i jinam, než do půllitru.

Dokážu si lehce představit, že by takový výčepní systém s mizerným pivem lidi nebavil; ale v okamžiku, kdy trubkami proudí výborně ošetřená plzeň, v podstatě ani není nic moc co řešit.

Byla to náramná zábava a jako vždycky došlo během čepování k nárazu na realitu, utíkající pěnu a vylité zlato. To ale nakonec ani moc nevadilo, protože jsme se královsky bavili a užili jsme si to. Je dobře si podobné kratochvíle vyzkoušet mimo Prahu – teď můžeme navštívit další pobočky PUBu a dělat ze sebe odborníky!

P.S.: Na ten frýdlantský zámek jsme to nakonec stihli a rozhodně to stálo za to!

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.