Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejlepší husa v Praze? ReStereo na Letné

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
K pochopení pražské Letné potřebujete klíč. V první řadě si musíte uvědomit, že něco takového jako „čtvrť Letná“ neexistuje. Kromě toho v Praze neexistuje čtvrť, se kterou by měl větší plány každý, kdo byl právě u moci. A vždycky se tu pochodovalo. Dnes je to jiné, naštěstí.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

ReStereo v Praze na Letné | foto: Pilsner Urquell

Kráčeli jsme přes Letenskou pláň beze spěchu a v klidu. Bylo časné a větrné odpoledne, po nebi se honily mraky a vůbec nám nepřipadalo, jako bychom dnes měli zažít něco převratného. Parkování u Národního technického muzea je v podstatě jediná možnost, jak se nahoru dostat bez použití hromadné dopravy, a člověk se navíc může z vyhlídky nad tunelem potěšit pohledem na Josefov, Hrad a Staré Město.

Abych upřesnil své tvrzení o tom, že Letná není čtvrť: Letná je kopec, který se rozkládá na pomezí Holešovic a Bubenče a patří mezi devět původních pražských vrchů (za podobou s proslulými sedmi římskými návršími hledejte národní obrozence, jak jinak).

Nikdy to nebyla zvlášť obydlená část města, protože díky své poloze sloužila většinou jako vojenské ležení různých vojsk – tábořili zde Habsburkové, Prušáci, Francouzi, Švédové, v roce 1420 i Zikmund Lucemburský a v srpnu 1968 tu přistávaly sovětské vrtulníky – a říká se, že Letňany poprvé zabydleli a příhodně pojmenovali právě odsunutí obyvatelé Letné. Přemysl Otakar II. tu v roce 1261 pořádal svou korunovační hostinu (viz ulice Korunovační).

Když ale (stejně jako my) přejdete Letenské náměstí a Veletržní ulici, najednou se octnete v části Letné, která ani tak nepřipomíná Prahu, ale spíš Londýn – stojí v ní domy, které od ulice oddělují malé předzahrádky, a čím dál odcházíte od hlavní ulice a blížíte se ke Stromovce, tím větší klid kolem sebe máte a tím víc si to užíváte. Na procházku ale bude čas až po jídle, řekli jsme si a vstoupili do nárožní restaurace.

Přechod ze sychravého podzimu do přítulného tepla restaurace byl dokonalý a skvěle nás naladil na to, co mělo přijít. Usadili jsme se u stolu s výhledem do kuchyně a s pohledem na rozličná rádia, zesilovače a další aparaturu čekali.

Málokdy se stává, že by nás v restauraci uchvátil jídelní lístek... ačkoli to, co jsme tu potkali, vlastně ani jídelní lístek nebyl. Na stole ležely v podstatě dva papíry. Na jednom byl popsán hlavní chod – tedy husa – a na druhém nabídka čtyř jídel z poledního menu.

Musíme ale uznat, že literární hodnota těchto dvou listů formátu A4 daleko přesahovala několikastránkové jídelní lístky mnoha jiných restaurací. Je to ale přece jenom jídelní lístek (řekli byste si) a nikdo nečeká Jiráska. A měli byste pravdu. Ale čtěte s námi: „Konfitované husí stehno, pečené v husím sádle přes celou noc, servírované s domácími lokši z bramborového těsta, plněnými restovaným červeným zelím s jablky, a s bramboráčky s majoránkou a česnekem.“ My si to přečetli a nejen nás nadchlo, jak dokonale se dá husí stehno popsat, ale dostali jsme na ně ještě větší chuť.

Na druhém listu jsme se dozvěděli, že si můžeme objednat gulášovou polévku a následovaly čtyři pokrmy poledního menu. Všechny popsané podobně přiléhavě a přitažlivě jako husí pochoutka. Věříme tomu, že kdybychom nepřišli právě na husu, nejspíš bychom nevěděli, co si vybrat dřív (a to přitom jednu z položek tvořila „obyčejná“ koprovka!).

Další příjemné překvapení: prakticky v srdci Letné stálo polední menu baťovských 99 korun českých, což je velice liberální cena. Ale to víte, husa s gulášovkou je husa s gulášovkou, takže my měli jasno a vám z celého srdce doporučujeme návštěvu ReSterea a jejich menu.

Pivo dostanete na stůl prakticky okamžitě.

Pivo dostanete na stůl prakticky okamžitě.

Protože bylo poledne, měli jsme za to, že nám pár šnytů bude bohatě stačit, takže objednávka byla jasná. I když byl lokál relativně plný a neustále přicházeli a odcházeli noví hosté, obsluha byla extrémně svižná a rychlá.

Pivo stálo na stole prakticky okamžitě a sotva jsme odložili půllitry, už jsme dostali gulášovku. Byla hustá a horká – přesně to, co člověk potřebuje. A i když byla skvělá, její existence se dočista rozplynula ve světle toho, co se stalo pak, když jsme dostali na stůl husí stehna.

Gulášová polévka

Gulášová polévka

Husí stehna s lokši a bramboráčky

Husí stehna s lokši a bramboráčky

Protože tohle bylo dokonalé. Už jen výborně naložené, kořeněné a neuvěřitelně jemné maso, které šlo od kosti v podstatě samo, by si zasloužilo několik sonetů. Věříme tomu, že je pekli celou noc – něco tak výtečného nedokáže na počkání vytvořit ani kuchař s michelinskou hvězdou.

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

Lokše byly prostě lokše a ani bratři Slováci by nad jedním ze svých národních pokrmů neohrnuli nos. Červené zelí s jablky výborně vyvažovalo slanou a kořeněnou chuť masa a to všechno dohromady vyvolávalo nadšené huhlání s plnými ústy nejen (pokud jsme mohli sledovat) u našeho stolu. Máme husu rádi a dáváme si ji vlastně kdykoli je příležitost; takovýhle zážitek jsme ale zrovna na Letné nečekali...

Bramboráčky v ReStereu jsou kapitola sama pro sebe – víme, že jsou puristé, kteří takový cizorodý element u husy neschvalují, stejně jako gurmeti, kteří bramboráčky pokládají za vítané zpestření celkového chuťového zážitku. A přiznáme se, že jsme se rozhodli nezahlcovat chuťové buňky a bramboráčky jsme si nechali na konec na vytření šťávy a jako vítaný dezert.

Když bylo po všem, věděli jsme, že jsme narazili na jednu z těch restaurací, na které do konce života nezapomeneme, budeme ji nadšeně doporučovat nejlepším kamarádům a čas od času budeme říkat: „Pánové, pamatujete na tu fantastickou husu?“ a kolem stolu se rozhostí spokojené mlčení.

Snad jediné, na čem bychom doporučili trochu zapracovat, je web, který běží pod adresou test.restereo.cz, a přestože grafika vypadá solidně, použitý font nezobrazuje diakritiku, web neobsahuje prakticky žádné stránky a je to celé takové legrační. Tak dobrá restaurace by si rozhodně zasloužila lepší web!

Autor:


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.