Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poděbrady jako léčba nejen na srdce, ale i na žaludek

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
Poděbrady? Řeknete si: co na nich může být zajímavého? Jedině lázně a jinak nic. A svým způsobem budete mít pravdu. Poděbrady jsou nevzrušující, ospalé a mírumilovné město – ale tím dobrým způsobem. Tím způsobem, který vás potěší.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Přímo na zahrádce je venkovní výčep, takže můžete sledovat, jak šikovně tady čepují skvělou plzeň. | foto: Pilsner Urquell

Krajina kolem města je poměrně nudná placka – nacházíme se ostatně v Polabí a naše největší řeka protéká městem jen kousek od restaurace, do které jsme dnes zamířili. Oko pozorovatele nenarazí na žádný zaoblený kopeček, žádné tyčící se návrší nebo rozježenou skálu.

Naši předkové vyrvali místo, na němž dnes stojí Poděbrady, z náručí lužních lesů, plných komárů, bahna a říčních zátočin. Dnes se v širokém okolí rozkládají pole a jen sem a tam menší les.

Poděbrady nemají s bradami nic společného

Představte si, jak to tu vypadalo kdysi. Nikde nic, jen relativně prázdnou krajinou vede obchodní stezka, známá jako Kladská cesta – míří z Prahy směrem k Hradci Králové, kde se stáčí směrem na sever a míří do Polska. Jen Labe tudy protéká už tenkrát a právě u místa, kde se řeka rozlévá do širokého koryta, stojí „pode brody“ slovanské hradiště.

Je možné, že se zde nacházel trh, ale obyvatelé hradiště spíš zachraňovali tonoucí obchodníky a sbírali podél řeky zboží, které polkla voda. Postupem času se sem stěhovali další a další lidé a Přemysl Otakar II. tu nechal v letech 1262-1268 postavit kamenný vodní hrad. Pod jeho ochranu se od brodu přestěhovala v podstatě celá zástavba, u hradu byl postaven kostel a v roce 1345 se o sídle zmiňují kroniky dnes známým jménem Poděbrady.

Přijeli jsme na okraj Poděbrad, přejeli Labe a jen kousek za mostem zaparkovali, protože už jsme byli v cíli. Krátká procházka po náměstí, na kterém se nachází jezdecká socha Jiřího z Poděbrad (mimochodem, jedna z mála opravdu akčních jezdeckých soch u nás, která je rozhodně dramatičtější než Václav v Praze), nás zavedla zpátky k mostu, kde stojí hotel a restaurace Bílá růže.

Ten sám sebe na vlastních webových stránkách označuje za „rodinný“ a popravdě řečeno je to výraz, který jasně popisuje jeho atmosféru. Sotva se posadíte na židli na zahrádce, začnou se o vás číšníci starat, jako byste přišel k nim osobně na návštěvu a oni vás opravdu rádi viděli.

Přímo na zahrádce je venkovní výčep, takže můžete sledovat, jak šikovně tady čepují skvělou plzeň.

Podle jídelního lístku poznáte, že Poděbrady mají dobrý myslivecký spolek, protože si hned na několika stránkách můžete přečíst nabídku, plnou divočáků, jelenů, srnčího a podobných pochoutek. A najdete tu i zvěřinovou polévku. Ta nás zaujala tolik, že jsme si ji rozhodli objednat, protože nic podobného jsme ještě k jídlu neměli.

Pro vyladění chuti před hlavním chodem jsme se rozhodli zkusit míchanou zeleninu s houbami a celé jsme to završili bavorským kolenem.

Míchaná zelenina s houbami

Míchaná zelenina s houbami

Bavorské koleno

Bavorské koleno

A číšník se na mě podíval a řekl: „Pane, to nesníte.“ Říkám: Proč si to myslíte?“ a on odpověděl: „To koleno je strašně velké.“ A já říkám: „Jak velké je strašně velké?“ a on roztáhl dlaně a řekl: „Asi takhle. Počítám, že bude mít tak kilo a půl.“ Na to jsem se usmál a řekl jsem: „To půjde. A kdyby to nešlo, tak mi ho zabalíte, že?“ a on řekl: „Samozřejmě zabalíme.“ A bylo to.

Takže si to vezměme popořadě. Zvěřinovou polévku jsme dostali v docela prostorné misce a na první pohled nebyla ničím zajímavá. Teprve ponor lžíce ukázal, že se pod hladinou nachází spousta zeleniny, nudlí a hlavně tak výborné játrové knedlíčky, že jsme lepší snad nejedli ani u babičky. Nesejde ani tak na tom, jestli byly z kuřecích, kančích nebo jeleních jater – byly famózní!

Míchaná zelenina s houbami byla prostě míchaná zelenina s houbami: na tom se nedá nic zkazit ani vymyslet a nám posloužila jako nárazník pře hlavním jídlem. To, že ve směsi doplňovala čerstvou zeleninu konzervovaná (kukuřice), nám nepřišlo ani tolik zásadní.

Chvalozpěv na bavorské koleno

Rozhodně ne ve světle toho, co přišlo pak. Ve spoustě restaurací si můžete objednat pečené koleno – udělají vám ho na pivě, na medu, na všem možném koření a v drtivé většině případů si pochutnáte.

A pak si ještě můžete objednat koleno bavorské a všechno bude jinak. Proč? Protože koleno s tímto přívlastkem je uzené, a tady nám do hry vstupuje hromada různých proměnných.

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

V životě už jsem měl i uzená kolena, která nebyla dobře připravená, což se většinou pozná podle mírně nahořklé příchuti. A jako u každého velkého kusu masa jde u kolene o dobu pečení. Stane se vám, že dostanete koleno, které se v podstatě dá krájet jídelním nožem, ale nikdy vám nepůjde od kosti.

Druhý extrém je koleno, pod jehož tvrdou, spečenou kůži se musíte skoro provrtávat sbíječkou, ale maso jde výborně od kosti. (Tomuhle riziku se bavorské koleno vyhýbá tím, že se připravuje bez kůže, díky čemuž na něm nenajdete v podstatě žádné tučné maso.)

Možností, jak si koleno v restauraci neužít, je hned několik. A v Poděbradech se jim všem vyhnuli. Tohle koleno by se prostě dalo vyučovat na univerzitě. A ano, číšník měl pravdu: bylo obrovské a já se dokázal popasovat stěží se dvěma třetinami porce. A jak jsme zjistili prostým pohledem na ostatní stoly, ono se tu na porcích vůbec moc nešetří.

Nejspíš proto žije restaurace v symbióze s hotelem, kam si můžete v pohodlí objednat pokoj a lehnout si, abyste tu hromadu jídla strávili...

Takže jsme si zpátky domů odváželi nejen skvělý zážitek a nové ponaučení (Jakmile opustíte Prahu, budou se vás všude snažit ujíst k smrti!), ale i nejméně půl kila uzeného kolene, pečlivě zabaleného v pěnové krabici.

Pokud jde o Poděbrady, tak nejsou jen na srdce, ale i na žaludek!

Autor:


Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.