Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lokal Blok na Smíchově: dejte si oběd u lezecké stěny

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
Už je to dávno, co se Smíchov proměnil z nehezkého průmyslového kouta Prahy v jednu z nejhezčích čtvrtí, kde se pořád něco děje a k zábavě je vždycky jen pár kroků. Dnešní Smíchov je – i přes mouchy, která si na něj sem tam sednou – skvělá čtvrť.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Restaurace Lokal Blok na pražském Smíchově | foto: Pilsner Urquell

Smíchov má v pražských a českých dějinách své nezaměnitelné místo. Pamatujete si Jiráskovy Staré pověsti české? Kde že to vylezl na břeh Horymír, když si zachránil život skokem na hřbetu Šemíka z vyšehradské skály do Vltavy? Jistě – na Smíchově. Samou radostí se nad svým kouskem smál, a proto se místu začalo říkat Smíchov. Tolik jedna legenda.

Podle druhé se zde v roce 814 oběsil jistý Ronovic a lesní duchové se radovali tak, že se místu začalo říkat Smíchov.

Přidáme ještě jednu docela krkolomnou možnost: ve čtrnáctém století byly zdejší pozemky rozprodávány a jejich velkou část získal jistý Eduard Wejšera, který zde od roku 1390 získal povolení k chovu ovcí, koz a dobytka. Vědělo se tedy, že se „smí chovat“.

Nejpravděpodobnější je ale teorie, podle níž se zde během dříve zmíněného rozprodávání pozemků smíchala spousta nových obyvatel.

Jisté je to, že se zde v době před husitským povstáním nacházela spousta církevních pozemků a po třicetileté válce (kdy na celém Smíchově zůstal stát jediný dům) si tu začali pražští šlechticové stavět letohrádky a usedlosti.

S průmyslovou revolucí se ze Smíchova stalo jedno z nejdůležitějších míst Prahy – na místa manufaktur přišly chemické továrny, přádelna, továrna na mlýnské stroje, cukrovar, porcelánka... a přezdívka „pražský Manchester“ byla na světě.

V roce 1852 přišel František Ringhoffer a Smíchov se proměnil v ocelové město a za jeho dnešní podobu můžeme – věřte nevěřte – děkovat až stavbě metra, která vedla ke zrušení a zbourání mnoha továren, skladů a dílen. A takhle jsme přišli k dnešnímu Smíchovu.

Vlastně jediný problém, který by člověk mohl v případě Smíchova (což ostatně platí i pro jiné pražské části) řešit, je klasická otázka: kde je jeho centrum? Každé místo by mělo mít své srdce, svůj střed, svou osu, kolem které se všechno točí.

Jestliže má ale Praha 1 Václavské náměstí a Praha 2 se může chlubit hned dvěma centry: Karlovým náměstím a náměstím Míru, co má Smíchov? Nachází se centrum Smíchova na jižní výspě, kde se v okolí nádraží rozkládá obrovský dopravní uzel? Je to křižovatka na Andělu, která funguje jako spojnice pravého a levého břehu Vltavy? A co třeba zůstat u analogie s náměstími – je důležitější Arbesovo náměstí, nebo náměstí 14. října?

Dovolíme si toto místo využít k prosazení náměstí 14. října. Proč? Jednak je z něj přímý přístup do centra Anděl, pak je tu krásný park, nachází se tu pseudosecesní Národní dům na Smíchově a hlavně tu najdete nádhernou novorenesanční baziliku patrona českých zemí, Svatého Václava. Ta byla postavena takřka současně s Národním divadlem (1881-1885) a dodnes patří k nejlépe utajeným památkám na území celé Prahy.

A jestliže přistoupíte na hru s centrem Smíchova na tomto náměstí, pak se přímo v něm nachází nejlepší smíchovská restaurace, Lokal Blok.

Zvenčí je to poměrně nenápadný podnik v klasické zástavbě, který vás upoutá hlavně velkými okny s výhledem na baziliku; pokud byste ale čekali kostelně zdrženlivý prostor, čekali byste zbytečně – tady to žije.

Jen řekněte – kolik znáte v hlavním městě restaurací s vlastní lezeckou stěnou? Místní boulderové centrum patří už od roku 2004 mezi to nejlepší, co můžete ve městě potkat, a spojení možnosti zalézt si za každého počasí s výbornou dostupností a restaurací navíc je prostě nepřekonatelné. My sem ale nepřišli lézt. Přišli jsme si užít jeden z hezkých dní, čepovanou tankovou Plzeň a jídlo. Hodně jídla.

Tak krásnou pěnu jsme v půllitru už dlouho neviděli a neochutnali.

Tak krásnou pěnu jsme v půllitru už dlouho neviděli a neochutnali.

A přesně to se nám povedlo. Tak krásnou pěnu jsme v půllitru už dlouho neviděli a neochutnali, a pivo pod její přikrývkou bylo přesně takové, jaké má být. Dokonale nachlazené sklo, čistá chuť – znáte ty pověsti o dobrém pivu někde v centru Prahy, kde se o ně dokáží skvěle postarat? Tak tady je to místo, o kterém jste zatím jen slyšeli.

Bramboračka s hříbky byla tou nejočividnější volbou – všichni koneckonců čekáme, až konečně začne houbařská sezona, takže se můžeme pořádně naladit. A zase se nám podařila trefa do černého, protože... řekněme si to jinak.

Jsou restaurace, které se tváří tak luxusně a přivádějí systém „pouze čerstvé“ k takovému extrému, že tam rozhodně polévku ze včerejška nedostanete. Což by samozřejmě byla v případě bramborové polévky nenapravitelná chyba.

A ještě poznámka: Lokal Blok je v širokém okolí vyhlášený svým úžasným borščem, neváhejte a zkuste ho.

Bramboračka s hříbky

Bramboračka s hříbky

Štěpánská pečeně s rýží

Štěpánská pečeně s rýží

Hlavní jídlo je vždycky tak trochu oříšek. Buď si můžete dát to, co vám dnes nabízí všechny restaurace – steak, panenku, žebra či kuřecí křídla – v různé a většinou velmi dobré kvalitě; tím se ale připravíte o jakoukoli osobitost a výjimečnost.

Nebo si můžete dát něco, co neznáte – a dnes se v restauraci vždycky najde něco, co neznáte! – a riskujete, že narazíte na jídlo, které vám prostě chutnat nebude, i kdyby bylo připravené sebelíp.

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

A pak existuje třetí možnost, na kterou narazíte jen tu a tam: dáte si jídlo, které si pamatujete z mládí. A ne, teď nemluvíme o příšerných buchtičkách se šodó ze školní jídelny. Teď mluvíme o kategorii „tohle už dělávala moje babička a bylo to moc dobré!“. A přesně na tohle jsme mysleli, když jsme si objednávali štěpánskou pečeni s rýží. To je solidní kus hovězí rolády s vajíčkem. A rýže. A omáčka. Moje babička ho dělávala docela výjimečně a nejspíš proto mám štěpánskou spojenou s výjimečností.

No... jak myslíte, že to dopadlo? Přesně podle očekávání – nejlepší jídlo je jednoduché a nepotřebujete k němu francouzský přístup se třemi hrášky a čtyřmi gramy omáčky, máznutými štětcem napříč talířem.

Poctivá hromádka rýže s neméně poctivou masovou omáčkou, maso tak dobře připravené, že se oddělovala jednotlivá vlákna, ale zároveň ještě pořád drželo při sobě. A vajíčko bylo udělané tak akorát: ani suché, ani rozteklé. Co vám budu vyprávět: jděte a ochutnejte sami. Vážně to stojí za to!

Po takové náloži je samozřejmě nesmysl jít a vrhnout se na boulderovou stěnu. Budete rádi, když se (tak jako my) pohodlně opřete do židle, objednáte si další zlatavě krásné pivo a budete si (tak jako my) užívat zlatavě krásného slunečného dne.

Autor:


Dýňové rizoto
Dýňové rizoto

Zdravé a rychlé jídlo pro celou rodinu.

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.