Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hřejivé objetí najdete v Litomyšli U Medvěda

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
Litomyšl je svým způsobem hrozně zvláštní případ. Je to nejspíš nejutajenější krásné město v celém Česku – jakékoli město podobného kalibru by bylo kdekoli na světě zavaleno nadšenými turisty od ledna do prosince a všichni by o něm mluvili jako o českých Benátkách, Biarritzu nebo Heidelbergu.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Restaurace U Medvěda v Litomyšli | foto: Pilsner Urquell

To, že se Litomyšli podobná sláva vyhýbá, má v podstatě jeden jediný důvod – když se stavěla železnice směrem na Moravu, vyšla Litomyšl naprázdno a až do příchodu automobilismu šlo o zapomenuté městečko. I Litomyšl má samozřejmě nádraží, ale přesedat v Chocni na motorák se nikomu nechce. Přímé autobusy do Prahy, Brna a Olomouce se tu také nevyskytují.

Takže zbývá jedině auto – a v tomhle ohledu je na tom Litomyšl docela dobře. Vlastně tak dobře, že ji silnice I/35 rozděluje na dvě poloviny a domy, památky a restaurace se (ve směru od Hradce Králové na Olomouc) nacházejí buď „vpravo,“ nebo „vlevo.“

Řekněme ale, že byste nejeli přímo do restaurace U Medvěda, která se nachází jen nedaleko začátku města z hradecké strany a pokračovali dál – v čem je vlastně Litomyšl tak zajímavá?

Tak v první řadě se tu narodilo pár lidí, kteří měli poměrně zásadní slovo v české kultuře; skladatel Bedřich Smetana, malíř Julius Mařák, sochař Olbram Zoubek – ti všichni jsou zapsáni zlatým písmem do všech učebnic. Kromě nich je ještě třeba zmínit kriminálně utajeného a na západě uznávaného astronoma Zdeňka Kopala (po kolika Češích je ostatně pojmenována planetka?) a nesmíme zapomenout ani Boženu Němcovou, která tu žila dva roky a zničehonic před sebou máme město, které vůbec nepůsobí provinčně a pozapomenutě.

Zdejší renesanční zámek je navíc zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, a jestliže jste dočetli až sem, určitě si sami říkáte, jak je možné, že na okrajích Litomyšle nestojí obrovská odstavná parkoviště s autobusy mnoha zahraničních značek a v uličkách se netísní davy návštěvníků z celého světa. Protože Litomyšl by si to zasloužila.

Místo toho tu panuje klid a mír, nikdo nikam nespěchá a řeč se táhne rozvláčným způsobem, jakým mluví jen Východočeši. Po parkovištích není nikde ani stopa, takže když jsme dorazili k hospodě U Medvěda, byli jsme nuceni vzít zavděk parkovištěm u prodejny Penny Market a po úzké lávce přejít na druhý břeh Loučné.

Hned na druhém břehu se rozkládá budova, ve které se restaurace nachází, a přestože stojí u křižovatky, musí zahrádka pod korunami stromů v létě být hotová oáza klidu a míru. Na konci listopadu po oáze samozřejmě nebylo ani stopy a za mírem jsme zamířili dovnitř.

Ze stěn dýchá pohoda, stoly jsou rozsáhlé a z kuchyně vonělo jídlo

Ze stěn dýchá pohoda, stoly jsou rozsáhlé a z kuchyně vonělo jídlo

Aby bylo jasno: nejsme moc velcí příznivci podniků, provedených ve falešném vesnickém stylu, které očividně cílí na obstarožní německé hosty. Kdyby se restaurace U Medvěda nacházela u E55 ve směru na Německo, otočili bychom se ještě ve dveřích a šli jinam. Ale tohle nebylo kašírované, takhle to vypadá doopravdy.

Věříme tomu, že dřevěné obložení bylo autentické, ale hlavně... znáte ten pocit, když někam přijdete a je vám tam prostě tak nějak dobře ještě předtím, než se posadíte ke stolu? Tak tohle byl přesně ten případ. Tenhle podnik si na nic nehrál. Ze stěn dýchala pohoda, stoly byly rozsáhlé a z kuchyně vonělo jídlo.

Upozornění: pokud chcete zažít v Litomyšli plný lokál, nechoďte do něj dřív než v sedm večer – takřka všechny stoly na sobě měly tabulky s rezervací. Většina od sedmi a několik od šesti, takže ačkoli se to může zdát divné, byli jsme ve čtyři odpoledne v restauraci sami.

Což ale vůbec nevadilo – obsluha na nás alespoň měla víc času a my se přesvědčili, že slečna, která si nás vzala na starost, dokáže být pekelně rychlá. Rozhodli jsme se pro krkonošské kyselo s houbami (no dobře, Krkonoše jsou odsud sice poměrně daleko, ale to nevadí) a pečené koleno, popsané v jídelním lístku poměrně podrobně jako „Marinované vepřové kolínko, pečené na černém pivu s hořčicí, čerstvým křenem a pikantními fazolemi na prkénku s chlebem.“ K tomu samozřejmě plzeň z tanku (v širokém okolí jediná), která nám přistála na stole se záviděníhodnou rychlostí.

Krkonošské kyselo

Krkonošské kyselo

Pečené koleno

Pečené koleno

Kyselo bylo plné čerstvých hub a jarních brambor a bylo to přesně to, co člověk potřebuje, když se venku začíná stmívat, je sychravo a fouká vlezlý vítr. A znovu se ukázalo, že dobré jídlo se fotí velice obtížně, protože na fotkách vypadá jako nezajímavá a obyčejná polévka – jako všechny polévky, kde opravdový poklad najdete až pod hladinou.

Zatímco jsme u další plzně čekali na hlavní jídlo, rozhlíželi jsme se po útulném lokále, prosvíceném teplými žárovkami a ozdobeném kousky lidových nástrojů – v koutě kolovrat, nade dveřmi pekařská lopata, na stěně pověšené staré hrábě – které samy o sobě působily nesourodě, ale dohromady vytvářely příjemné prostředí.

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

A pak už jsme dostali svá kolena a řeknu vám, že jsme si je náramně užili. Vepřové koleno často nese stigma tučného jídla, které už na pohled působí nezdravě (a je pravda, že v některých podnicích je prostě připravit neumí), ale koleno U Medvěda bylo výborně naložené, a přestože na něm byla kůže včetně tuku, vůbec nepůsobilo přetučněle.

Je pravda, že nastrouhaný křen nebyl úplně čerstvý, ale to zachraňovala jablka, která v něm byla a díky nimž to byl zase úplně jiný požitek.

V jídelním lístku ovšem chyběla poměrně zásadní informace – v ošatce jsme nedostali nějakou obyčejnou šumavu, ale místní škvarkový chleba, který chutnal naprosto božsky a kdyby nám na něj namazali domácí sádlo, nepotřebovali bychom ani dezert.

Celkově vzato nás v Litomyšli velice příjemně překvapili, ale to nás ani moc nepřekvapuje. Tohle město rozhodně umí hrát s kartami těsně u vesty a dokáže věci, které byste od něj ani nečekali.

Až tudy budete projíždět, pamatujte na to, že nejbližší tankovou plzeň dostanete až v Hradci Králové... A příště se budeme muset do Hradce vypravit, abychom zjistili, jestli ji tam dokáží čepovat stejně dobře jako U Medvěda.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.