Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Centrum veselých úředníků – česká hospůdka Na Radnici

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
Může se vám někdy stát, že přijedete do Vysočan a potkáte poblíž obchodního centra úředníky se spokojeným výrazem ve tváři. Vězte, že to není proto, že právě někomu něco povolili nebo zakázali – je to proto, že ve Vysočanech mají skvělou restauraci přímo v budově radnice.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Česká hospůdka Na Radnici v pražských Vysočanech | foto: Pilsner Urquell

Ne, samozřejmě to není tak, že byste přišli na úřad a u stroje, vydávajícího pořadové lístky, byste si mohli zvolit mezi výdejem dokladů, ověřováním katastru a jedním čepovaným.

Stačí vyjít z radnice a ve dvoře najdete rovnou zahrádku.

Stačí vyjít z radnice a ve dvoře najdete rovnou zahrádku.

Takhle daleko jsme se ani v Česku ještě nepropracovali. Ale stačí vyjít z radnice a můžete na jedno skočit rovnou dvěma způsoby – přímo ve dvoře je zahrádka (i když je pravda, že tu moc rostlin nenajdete; spíš funguje jako dokonale zastíněné místo v letních vedrech), a když obejdete budovu, dostanete se do krátké, slepé uličky, která vás po několika schůdcích zavede přímo do lokálu.

Tam na vás čeká klasické rozdělení – vpravo výčep s televizí, vlevo jídelna. Vzhledem k tomu, že bylo něco po poledni a měli jsme hlad, vydali jsme se doleva, kam prosvítalo okny sluníčko.

Pamatujete si tu úžasnou několikaminutovou scénu z filmu Postřižiny, kde správní rada pivovaru sedí u zabijačky a oknem na ni dopadá sluneční svit a všechno se odehrává ve zlatých, okrových a hnědých barvách jako od Rembrandta. Tak přesně takovýhle pocit tu člověk má v časném odpoledni.

Vzhledem k tomu, že v lokále moc velký ruch nebyl, jsme mohli trochu vyzpovídat obsluhu – omluvili jsme si to tím, že není v práci horší věc, než když se člověk nudí, takže tím své servírce v podstatě děláme laskavost.

Potvrdila nám naše přesvědčení, že kromě doby oběda mezi polednem a jednou hodinou odpoledne je většinou restaurace poloprázdná a provoz začíná houstnout až někdy k večeru.

Svým způsobem je to logické, protože Vysočany dodnes zůstaly tak trochu čtvrtí s dělnickým přívlastkem – už to není lidový Žižkov nebo divoký Karlín, ale ještě zdaleka ne aristokratické Vinohrady či noblesní Hanspaulka. Vliv ulic Kolbenovy a Poděbradské tu ale rozhodně je patrný a v okolí se nepotulují davy maminek s kočárky, korzující páry nebo výletníci.

Naštěstí stojí, co by kamenem dohodil, obchodní centrum, kde se nenachází žádná restaurace podobného kalibru, takže Česká hospůdka Na Radnici dokonale doplnila lidovější podniky v okolí místem na vyšší úrovni, kde se mohou scházet lidé na oběd.

A tomu také odpovídá skvěle ošetřená plzeň, kterou zde čepují přímo z tanku, a tradiční nabídka české kuchyně, která by dokázala nadchnout nejen našince, ale i drtivou většinu turistů, kteří si sem cestu ještě nenašli.

A navíc to prostředí – dřevěné obložení, dobře rozmístěné stolky, u kterých si člověk nepřipadá ani jako v davu a ani jako na samotce. Nemáme rádi restaurace, kde šťoucháte do souseda loktem, kdykoli se chcete napít, a vyhýbáme se napajedlům, kde máme pocit, že náš hovor přerušuje ozvěna prázdného prostoru – ani jednoho extrému se tady nedočkáte.

Je to místo, pro které se hodí přídavná jména jako třeba „domácký,“ případně „příjemný“ a nebáli bychom se ani použití slova „útulný,“ i když to je většinou vyhrazeno poněkud odlišným zážitkům. Tady se prostě sedí dobře.

Domácí bramboračka

Domácí bramboračka

Vykostěné pečené vepřové koleno

Vykostěné pečené vepřové koleno

Zatímco jsme si pochutnávali na tom, co bylo v jídelním lístku označeno jako „domácí bramboračka s houbami a dokřupava opečenou anglickou slaninou,“ pozorovali jsme život v restauraci. Nevadilo nám, že zdaleka všechna slanina nebyla dokřupava opečená – byla by dobrá i kdyby se pánve ani nedotkla – protože se s každou minutou potvrzovalo, že s tímhle podnikem se Vysočanským opravdu povedla trefa do černého.

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

Je zvláštní, jak se někdy věci prostě povedou: ve výčepu napravo jsme viděli u stolů několik pijáků, kteří si užívali cigaretu a sledovali záznam fotbalu na poměrně velké televizi, a my přitom necítili ani trošku kouře a k našemu stolu nedolehl jediný hvizd rozhodčího. A nebyli jsme jediní, protože jsme přesvědčeni, že by se v takovém případě hlasitě ozvala skupina maminek, která seděla u nedalekého stolu v koutě s kočárky.

Dalším bodem programu bylo (slovy jídelního lístku) vykostěné pečené vepřové koleno na česneku a černém pivě s hořčicí, mladou cibulkou a čerstvě strouhaným křenem s jablky (ano, byl to jeden z těch jídelních lístků, které poctivě popíší všechno a nenechají nic představivosti), které jsme dostali na solidním prkénku a s pořádným nožem.

Pokud jde o vepřová kolena, existují dva myšlenkové proudy – jeden tvrdí, že se má správně servírovat se vším všudy, tudíž i s kostí, kůži a podkožním tukem, a ten druhý zase říká, že když se koleno vykostí a přebytečný podkožní tuk a kůže se odřízne, bude maso po naložení lépe chutnat.

Ani jedna z těchto dvou možných úprav nám nedělá problém, takže dokážeme pracovat s oběma, a tentokrát se nám nějak trefila do chuti právě ta odkostěná a stažená varianta. Výborně ladila s lahodně hořkou chutí piva, doplňovaná křenem (nic, co by nás rozplakalo, ale přinejmenším nebyl ze sklenice, což musíme ocenit).

Celé to prostě bylo strašně příjemné a – znovu použijme to klíčové slovo – domácké. Byl to velmi dobře prosezený čas, a řekli jsme si věc, kterou si říkáme tak v jednom případě z deseti: „Sem bychom si mohli zase někdy zajít, chlapi.“

Autor:


Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.