Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hostinec U Semináru vás vrátí do první republiky, místní jídlo do dětství

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
„A byl už jsi U Semináru?” zeptal se mě kamarád, když jsme přemýšleli, kam si zajít na skvělé jídlo a ideálně i pořádně načepované pivo. Když zjistil, že jsem vyhlášený hostinec ještě nenavštívil, táhnul mě tam málem v zubech.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

V květináčích rostou květiny ze zahrádky pana majitele. | foto: Pilsner Urquell

Už na první pohled Hostinec U Semináru vypadal neuvěřitelně příjemně. Zahrádka obsypaná květináči s voňavými květy, kostkované ubrusy a cedule s nápisem „Čepujeme tankovou Plzeň” hladového člověka přímo přitahuje. Posadili jsme se tedy na zahrádku, objednali si vychlazenou dvanáctku a začetli se do jídelního lístku.

Milovníkovi poctivé české kuchyně srdce zaplesá, jakmile jeho zrak spočine na jídlech, která si pamatuje od babičky. Někdy v naprosto klasickém provedení, občas jen s malou špetkou něčeho, co echt české jídlo trošičku ozvláštní.

Zlatá pípa k interiéru neodmyslitelně patří.

Zlatá pípa k interiéru neodmyslitelně patří.

Dřevěné parkety, bílé ubrusy a dřevo, kam se podíváš.

Dřevěné parkety, bílé ubrusy a dřevo, kam se podíváš.

Pídil jsem se po tom, jak se vlastně mezi všemi burgrárnami a italskými restauracemi objevila zrovna stylová česká restaurace. Odpověděl mi majitel Roman Michalski, kterého se mi naštěstí povedlo zastihnout.

„Vlastně jsem měl v sobě českou kuchyni i celý tento styl nějak zakotvený a mám k němu pořád blízko. Dlouho jsem měl sen mít vlastní podnik a česká a moravská kuchyně byla tedy jasná volba,” říká a dále vypráví o tom, jak docílit toho, aby jídlo vypadalo tak, jak má: „Hlavní je sehnat dobrý personál, který má restauraci rád a opravdu umí. Na výsledku je to vidět a lidé se nám rádi vrací. Bohužel o takové zaměstnance je nouze a sehnat je není lehké.”

Jídlo jako od babičky

I když jídelní lístek není nijak robustní, spolu s obědovou nabídkou čtení vydá na několik hodin. Vybrat si jídlo je totiž pro méně spontánní strávníky nadlidským úkonem. Z každého jídla totiž čiší láska k vaření, jídlu a české kuchyni. Naprosto vyjeveně jsem pročítal každou položku a říkal si: „Kuřecí stehno s nádivk- ...počkat, on je k tomu domácí ovocný kompot? Vzpomínám si, že babička vždycky dělala hruškový.”

Takovýchto detailů, které ještě při psaní blogu rozezní vzpomínky a rozehrají chuťové poháry, najdete v lístku spoustu. Brambory na sádle s cibulí jako příloha. Bryndza z kozí farmy. Brusinková zavařenina. Proto vřele doporučuji vzít si s sebou několik přátel a i když je to trochu proti bontonu, ochutnat něco málo od každého.

Jak jsem později zjistil, není náhoda, že v návštěvníkovi jídlo vyvolává vzpomínky na dětství. Jedním z lidí, kteří se kolem restaurace točí , je totiž i majitelova maminka. „Pěstuji hlavně bylinky, které kuchaři používají do spousty jídel, ale také třeba květiny, které jsou na stolech a v květináčích tady v restauraci,” upřesňuje veselá babička, která podle svých slov pěstováním bylin a květin synovi moc ráda s restaurací pomáhá.

Na chutné jídlo a výborné pivo se lidé k Semináru rádi vrací.

Na chutné jídlo a výborné pivo se lidé k Semináru rádi vrací.

U nás nakonec vyhrál pstruh na másle, obrácený vepřový řízek se slaninou a okurkovým salátem a bryndzové halušky se slaninou. Samozřejmě jsme k obědovému menu dostali i vývar a tím pro mě začala nová kapitola mého brněnského gastroživota.

Drůbeží vývar se zeleninou je jasná ukázka toho, že v jednoduchosti je krása, když se to ovšem opravdu umí a kuchař věnuje vývaru tolik práce, jako kdyby se jednalo o jídlo pro mezinárodní delegaci. Nemusím snad popisovat, jak vývar chutná, stačí snad říci, že ten U Semináru patří ke špičce.

Okno do světa poctivého jídla

Než jsme dostali hlavní chod, vypravil jsem se na výzvědy do samotného hostince. I z interiéru vyzařuje prvorepubliková atmosféra. Na podlaze parkety, na stolech bílé ubrusy a na každém stole vázička s čerstvou květinou. Smekám před maminkou pana majitele a přemýšlím, jak velkou zahradu musí vlastně mít.

Lukáš Wiesner

Každé místo má své kouzlo. Pro někoho je to oku lahodící prostředí, někdo si potrpí na program a akci a někdo prostě potřebuje mít vše vypipané do puntíku. Pro mě tvoří atmosféru lidé, které přiláká místní genius loci. Je jedno, jestli s nimi hraji na kytaru nebo jen náhodou uslyším smích od sousedního stolu, kde někdo zrovna oslavuje prchavé vítězství v kartách nebo trousí záměrně snobské poznámky o jídle. U dobře načepovaného piva prostě stačí v klidu sedět a vnímat svět kolem sebe.

Lukáš Wiesner

Ze zlaté pípy pak usměvavý výčepní ve vestičce a motýlku plní krígly přesně na hladinku, servírka se usmívá na všechny strany a poctivě zkoumá, zda jsou všichni spokojeni. Prostě nasadit si černobílé brýle, čekal bych, že se přede mnou vynoří Brňáci ze začátku minulého století.

Jídlo už je na stole, není tedy proč otálet. Chuť a vůně se do blogu bohužel promítnout nedá, vezmu to tedy stručně a až se U Seminárů zastavíte, poznáte vše sami. Obrácený řízek se šťouchanými bramborami potěšil nejen chutí, ale i velikostí. To samozřejmě není žádné překvapení, k domácí české kuchyni přece patří i poctivé porce. Pstruh byl také na jedničku a pečené brambory, které pstroužka doplňovaly, chutnaly jako sen – nesmějte se mi a vzpomeňte si, jak dobře chutná prostě jen pečený čerstvý slaďoučký brambor. Většinou si ryby v nerybích restauracích nedávám, tady se ovšem naprosto není, čeho bát. Halušky byly dle očekávání výborné. Bryndza z domácí farmy je přeci jenom bryndza z domácí farmy. Nechyběla v nich samozřejmě slanina a pěkný detail v podobě nasekané plocholisté petrželky, samozřejmě opět práce paní maminky.

Sečteno a podtrženo, pokud se někdy kolem oběda vypravíte k Seminárům, posadíte se na zahrádku a budete se rozhlížet kolem, je dost možné, že mě tam uvidíte, jak se šťastně usmívám nad talířem svíčkové a popíjím z oroseného půllitru. Klidně se posaďte za mnou, ať toho spolu ochutnáme víc.

Autor:


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.