Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kde si v klidu posedět u piva aneb když je v centru Brna příliš nabito

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
V centru a přilehlých ulicích najde člověk prakticky vše, co si srdce i žaludek může přát. Na druhou stranu se občas vyplatí zajet šalinou o pár zastávek dál a podívat se, co čeká za devatero ulicemi a devatero parky.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Stačí přijít trochu později a na zahrádce už si nesednete. To ale ničemu nevadí, na chodníku je také dobře. | foto: Pilsner Urquell

Jednou z největších výhod Brna je pro mě rozhodně jeho neustále živé a pulzující centrum. Jakmile vysvitne první jarní slunce, na každém plácku, v každém parku a v každé větší ulici se vyrojí lidé, povídají si, popíjejí a užívají si společně stráveného času.

Naštěstí i mimo střed města lze najít místa, kde se čepuje pivo jako křen, na stůl létá dobré jídlo a kde se prostě a jednoduše příjemně sedí. Vybral jsem dva podniky, u kterých pochopíte, proč se vyplatí vytáhnout paty z okolí Svoboďáku.

Dvacet let Prazdroje v Plzeňském dvoře

Plzeňský dvůr je jedna ze známých brněnských hospod, kde lze najít různorodou sortu lidí od studentů z blízké Kounicovy koleje až po štamgasty, kteří u toho stejného stolu vysedávají už od založení podniku. A že je to už nějaký ten pátek.

Hlavním tahákem je samozřejmě pivo a na zahrádce Plzeňského dvora se ho vypije požehnaně.

Hlavním tahákem je samozřejmě pivo a na zahrádce Plzeňského dvora se ho vypije požehnaně.

Provozní Plzeňského dvora už zde pracuje dvacet let.

Provozní Plzeňského dvora už zde pracuje dvacet let.

„Jsme tu už dvacet tři let, já teda jen dvacet, od té doby, co čepujeme Prazdroj,” vypráví provozní Plzeňského dvora Roman Herinek, kterého jsem odchytl uprostřed zahrádky Dvora. Doplňuje, že hlavním tahákem hospody je samozřejmě dobře načepované pivo, ale také atmosféra jejich zahrádky.

Zahrádka je vskutku pořádná a obdivuji číšníky, kteří po ní musí celé noci pobíhat. Když se zaplní, panuje všude slušný cvrkot a vzduchem se nese všudypřítomné štěbetání hostů. Pokud přeje počasí, kuchař vytáhne gril a zahrádkou se nese vůně klobás a grilovaného masa.

A pokud přijdete zrovna během nějaké sportovní události, narazíte na spoustu fanoušků popíjejících před překvapivě plátnem. I když je plátno i vevnitř, pokud zrovna neprší nebo nepadají kroupy, stojí za to dát si raději říznou vychlazenou Plzeň venku v hospodském fanouškovském kotli.

Správný říz má i dvorecká obsluha. Číšníci jsou, mají-li právě čas, správně ukecaní a od rány a nebojí se počastovat štamgasty úderným vtípkem šitým na míru. Někdo takové chování obsluhy považuje za vlezlé nebo nevhodné, podle mě prostě k hospodě tohoto typu patří stejně jako výborné pivo, fotbal a štamgasti, kteří už patří spíše k vybavení hospody.

Pivní bar Na Maničkách

Absolutní ukázka toho, jak vypadá hospoda plná štamgastů, nás čeká ještě půl hodiny cesty dál směrem od centra, v Žabovřeskách. Když máte chuť se trochu procházet a objevovat, najdete nespočet malých hospůdek, restaurací a barů. Já jsem takhle naprostou náhodou narazil na hospodu Na Maničkách, zapadlou v naprosto obyčejně vyhlížející ulici u Rosického náměstí.

Majitel hospody spolu se svým synem a jedním ze štamgastů (zprava).

Majitel hospody spolu se svým synem a jedním ze štamgastů (zprava).

První, co upoutá oko kolemjdoucího je samozřejmě malá zahrádka o dvou stolech, kde sedávají jak rodinky s kočárky, tak veselící se místní i od pohledu pivaři, kteří si přišli odpočinout po práci.

Pokud ovšem dorazíte v pozdějších hodinách, zjistíte, že se zahrádka poněkud rozšířila a pozdní příchozí postávají na chodníku s pivem v ruce nebo odloženým na parapetu okna do hospody.

Lukáš Wiesner

Každé místo má své kouzlo. Pro někoho je to oku lahodící prostředí, někdo si potrpí na program a akci a někdo prostě potřebuje mít vše vypipané do puntíku. Pro mě tvoří atmosféru lidé, které přiláká místní genius loci. Je jedno, jestli s nimi hraji na kytaru nebo jen náhodou uslyším smích od sousedního stolu, kde někdo zrovna oslavuje prchavé vítězství v kartách nebo trousí záměrně snobské poznámky o jídle. U dobře načepovaného piva prostě stačí v klidu sedět a vnímat svět kolem sebe.

Lukáš Wiesner

Druhá věc, které si všimnete, když upíjíte výbornou Plzeň a rozhlížíte se kolem, je, že se všichni v hospodě znají. Majitel podniku spolu se svým synem prochází od baru na zahrádku a srdečně zdraví všechny popíjející hosty. Se všemi si tyká, všechny zná a i celé osazenstvo zahrádky působí dojmem dobře sehrané party kamarádů, která se poskládala z různých sousedských skupinek.

Nemusíte se ovšem bát, že byste sami postávali s oroseným krýglem na místě, kde se budete cítit vyloučeni. Do pěti minut už jsem byl zabrán do rozhovoru se dvěma štamgasty, Petrem a Tomášem.

„Chodíme sem hlavně na super pivo a taky na tatarák, kterej je výbornej. Navíc je tady skvělá rodinná atmosféra, všichni se známe,” odpovídá Tomáš na otázku, co ho sem vždycky táhne.

Rodinná atmosféra vládne i na druhé straně baru, kde pivo čepuje majitel Maniček se svým synem a aby toho nebylo málo, v kuchyni kouzlí jeho manželka. Dá se tedy říci, že u Maniček si mimo skvělého piva můžete dát i jídlo od maminky.

Škoda jen, že se z důvodu hlučnosti v této klidné části města musí zahrádka v deset hodin večer zavřít a všichni se přesunou dovnitř. Na druhou stranu se zde také nesedí špatně, všude je čisto, dřevěné stoly se postupně plní jídlem, krýgly a panáky pálenky. Maničky jsou prostě typ hospody, do které se člověk vrací tak rád, že je status štamgasta vlastně jenom otázkou času.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.