Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kobyliské překvapení: v Lapáku je o hosty dokonale postaráno

Komerční sdělení   0:02aktualizováno  0:02
Praha-Kobylisy: místo, kde se tak trochu zastavil čas v panelovém reálsocialismu osmdesátých let a kam se nejezdí na pivo, ale přespat po úmorném dni v práci. Je to čtvrť, která si opatrně drží karty u vesty a rozhodně se návštěvníkovi vlezle nevrhá nadšeně kolem krku. Bližší průzkum ale stojí za to.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Restaurace Lapák v pražských Kobylisích | foto: Pilsner Urquell

Je pravda, že pražské Kobylisy nejsou žádný Montmartre ani Notting Hill. Je to poměrně chaoticky rozložená čtvrť, která si žije vlastním životem, je poměrně členitá a nic moc zvláštního tu nenajdete.

Jasně se to projevilo ve chvíli, když jsem při posezení naší party vyhlásil cíl dalšího výletu za pivem. „Do Kobylis?“ zaznělo překvapeně. „A proč?“ Ta otázka vlastně zněla poměrně logicky – proč jezdit do Kobylis, když je na výběr tolik hezkých lokalit?

Na podobné dotazy nevěřících Tomášů už ale dávno odpověděl proslulý britský horolezec George Mallory, když se ho podobně užasle ptali, proč se chce trmácet až nahoru na Mount Everest: „Protože tady je.“ A tak jsme jeli.

Kobylisy nejsou tou částí Prahy, kterou by hojně navštěvovali turisté z celého světa. Tvoří je vlastně staré Kobylisy, na které se z východu tiskne sídliště Ďáblice a ze západu sídliště Kobylisy.

Příliš mnoho zajímavých věcí tu nenajdete, a pokud tu jsou, jsou dobře utajené. Jako třeba několik opravdu povedených funkcionalistických vil, které by se neztratily ani ve funkcionalistickém centru Prahy u Grébovky. A věděli jste, že na severu na hranici s Ďáblicemi narazíte na hvězdárnu? Vidíte, nevěděli.

Sídliště Ďáblice se vlastně do dějin našeho národa poprvé a naposledy zapsalo tím, že právě tady v roce 1953 vyrostl první panelový dům na území hlavního města Prahy. Že vám to dnes nepřipadá zajímavé? A přitom to tenkrát byla jedna z mála příležitostí, kdy se sem sjížděli návštěvníci ze zahraničí, aby něco tak novátorského a neobvyklého viděli...

A na samé jižní hranici sídliště Ďáblice, tvořené Střelničnou ulicí, jsme měli namířeno. Ve stínu paneláků se tam nachází takové to typické sídlištní centrum, kde se kdysi dávno nacházela samoobsluha, pošta, opravna bot, elektrotechnika a zelenina s oschlými kedlubnami.

Dnes to tu vypadá přece jen o něco veseleji, ale pořád to není ten Montmartre, co si budeme vyprávět. Na radostném očekávání nepřidá ani název restaurace – Lapák není destinace, kterou si se zatajeným dechem přejete navštívit.

Restauraci najdete v horní části nejzápadnějším bodu obchodního centra, což je výhoda, protože si díky tomu může dovolit příjemně rozlehlou a dřevěnými prkny pokrytou terasu se slunečníky. Právě na ní jsme se usadili, protože uvnitř je sice daleko víc místa, ale přece jen je ještě pořád hezky a teplo.

Obsluhu poznáte docela jednoduše podle oranžových „vězeňských“ košilí – a samozřejmě také podle toho, že se k vám hned vydá, aby se o vás postarala.

Pivo? Samozřejmě. Popelník? Určitě. Jídelní lístek? Rozhodně! Od našeho příchodu uběhly sotva dvě tři minuty a už o nás bylo dokonale postaráno.

Grilovaná žebra

Grilovaná žebra

Cheesecake s mátou

Cheesecake s mátou

Nechtělo se nám moc pracovat s vidličkou a nožem, takže jsme se rozhodli pro žebra. K pivu je to takřka ideální pokrm a na rozdíl od kuřecích křídel si ani nepotřebujete utírat prsty pokaždé, když se rozhodnete sousto zapít. A nakonec se ukázalo, že jsme se ani lépe rozhodnout nemohli. Taková žebra by se měla vyučovat na vysoké škole pro kuchaře (pokud vůbec něco takového existuje).

Ono totiž dobře připravit žebra není žádná legrace – nesmí být málo vypečená, protože jinak stačí, abyste se zakousli do masa, a uteče vám všechna šťáva (nejčastěji po bradě do klína nebo na tričko). A když je necháte grilovat příliš dlouho, jsou suchá jako podrážka boty, která vyšla z módy někdy na přelomu tisíciletí. Musíte se trefit přesně do toho okamžiku, kdy jsou už na povrchu suchá a nakládací lák se na nich speče, ale přitom jsou všechen tuk a šťáva ještě pořád uvnitř.

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

Přesně jako se to podařilo kuchaři v Lapáku. A navíc tady na vážení surovin moc nehledí – ta porce byla vážně obrovská. Jsme v partě velcí chlapi, ale měli jsme co dělat, aby se do nás všechno vešlo. Přičtěte si k tomu stylové kyblíčky s omáčkami a dostanete jednu z nejlepších událostí letošních prázdnin. Opravdu, nevymýšlím si: jděte do Kobylis na žebra. Neprohloupíte!

Ale počkejte, to ještě není všechno. Když nám trochu vytrávilo, řekli jsme si, že nám rozhodně neublíží nějaký zákusek. Vyloženě vás vidím, jak si ťukáte na čelo – pivo a sladkosti, to jste museli dopadnout... ale jak se říká – v tom okamžiku nám to přišlo jako docela dobrý nápad. Přiznávám, že na zákusky nejsme odborníci, takže jsme se zeptali naší číšnice a ta nezaváhala ani na sekundu a odpověděla: „Vy si dáte cheesecake. A bude vám chutnat.“

Tohle prohlášení nepřipouštělo žádnou velkou diskusi, takže jsme je odsouhlasili a těšili jsme se na cheesecake. A pak nám ho číšnice donesla a my uznali, že měla pravdu, protože... poslyšte, už jste někdy měli cheesecake s mátou? To se nedá s tím, který si dáte bez máty, ani srovnat. Čerstvá chuť tvarohu je trochu okořeněná mátou a celé je to dohromady obrovsky osvěžující a sladké, ale vůbec ne přeslazené. Prostě skvělá tečka.

A ne – neměli jste pravdu, když jste si říkali, že jsme museli dopadnout. Všechno se to tak nějak poskládalo a my jsme si z Kobylis odnesli skvělé zážitky. A to i přesto, že výhled na sídliště tedy není nic moc.

Autor:


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.