Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Schovávaná s českým lvem na Florenci

Komerční sdělení   0:03aktualizováno  0:03
Jsou restaurace, které vám svou přítomnost oznámí hned, jakmile vstoupíte do ulice. Jsou i takové, ke kterým vedou ukazatele a někdy i šipky turistických tras, abyste je ani náhodou nemohli minout. A pak jsou tu ještě restaurace, které jako by vás ani nechtěly.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Restaurace U Českého lva v Praze na Florenci | foto: Pilsner Urquell

Přesně takhle jsem si připadal, když jsem dvakrát pátral po restauraci U Českého lva na pomezí Karlína a Prahy 1. Adresa byla jasná, navigace ji pochopila – a navedla mě k domu, kde se nacházela prodejna kancelářské techniky, vedle ní byla herna a vedle herny fitness klub. Taková ta běžná sestava na Sokolovské ulici.

Ke vchodu do restaurace jsem se dostal až po delším pátrání, chůzi směrem od centra a návratu zpátky na Florenc. Pokud se rádi necháte do restaurace navést navigací, tentokrát budete zklamáni, protože to prostě a jednoduše nejde.

A když dorazíte na místo, kde se restaurace nachází, přesto propadnete pochybnostem ohledně toho, kudy kam. Český lev má totiž jeden z nejméně nápadných a lákavých vchodů, na jaké jsem v životě narazil.

Do restaurace se dostanete po schodišti, které hlídá socha lva.

Do restaurace se dostanete po schodišti, které hlídá socha lva.

Prostě úzký vchod vedle prodejny keramiky, který vede do prostoru tak malého, že byste v něm čekali maximálně italský krámek se zmrzlinou, kde si cukrář nemá ani kam odložit kapesník. Teprve ve chvíli, kdy zjistíte, že z tohoto prostoru vedou schody dolů a vydáte se kolem sochy lva do podzemí, pochopíte, jak se věci mají.

Člověk by si řekl, že s takovýmhle cimrmanovským přístupem („Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi.“) narazí leda na prázdný lokál, kde dávají lišky dobrou noc a číšníci se nudí. Právě naopak – sotva jsem sestoupil z posledního schodu, zjistil jsem, že je tu poměrně živo.

V jedné části sklepa byl právě v nejlepším nějaký firemní mejdan, setkání spolužáků ze střední nebo oslava narozenin – velká sešlost se spoustou lidí středního věku, kteří se navzájem fotili. Od zbytku hostů je oddělovala silná zeď, a přestože bylo plno, nikdo nikoho nerušil, protože se restaurace nachází v rozlehlém sklepení, které je rozděleno na několik částí, takže tu je místa dost.

Interiér restaurace

Interiér restaurace

Stěny přesně ve stylu falešné industriální renesance tvoří pečlivě vyspárované holé cihly bez jakékoli omítky, tu a tam narazíte na starý obraz, portrét, zarámovanou vyhlášku nebo rytinu a výzdobu doplňují valchy, reklamní desky a petrolejky.

Ano, vím. Podniků s takovou výzdobou je v Praze třináct do tuctu a drtivá většina se jejich pomocí snaží stáhnout turisty do ždímačky na peníze. Ale tady je to jiné. Tady to působí poměrně autenticky – mimo jiné i vzhledem k tomu, že sem moc turistů nechodí. Což je další rozpor restaurace U Českého lva – na první pohled se zdá, že cílí na úplně jiné hosty.

Mezi všemi artefakty se míhá příkladná obsluha. Poslední dobou se stalo zvykem, že se o hosta od chvíle, kdy vejde do restaurace, až do okamžiku, kdy přijde na placení, stará jeden jediný číšník. Někde dobře, jinde hůř. Přitom bylo ještě poměrně nedávno normální, že jeden převezme objednávku, druhý donese pivo, třetí jídlo a první vás zkasíruje.

Jestliže si rychle zvykáte na novoty v oblasti stravování, vyhodí vás tento starší přístup dělby práce z kolejí; pro mě to jen znamenalo návrat k zavedeným pořádkům, které si pamatuju z dob svého mládí.

Jestliže při prvním setkání s obsluhou propadnete nervozitě, můžete okamžitě zahájit léčbu prvotřídně čepovanou plzní. A znovu se vrhnu na srovnání a s přípustnou generalizací si dovolím tvrdit, že v podobných podnicích (a mimo velká města) se výčepní chová k pivu úplně jinak.

Gulášová polévka

Gulášová polévka

Pečené koleno

Pečené koleno

V Praze jsme na tento přístup narazili už několikrát – nechceme tvrdit, že to pokaždé to bylo v restauracích, kdy by hosté špatně načepované pivo vylili na hlavu, ale statistika naznačuje, že tomu tak často bývá – a pokud by existoval společný jmenovatel, byly to hospody s tradicí, stolem pro štamgasty a byly to hospody, kde popíjející lid znal svého výčepního křestním jménem. Abych to zkrátil: pivo tady mají vynikající, tomu můžete věřit.

Bloger Robert

„Láska prochází žaludkem.“

Každé lidské napajedlo má své rituály a atmosféru, ať už se mu říká hospoda, pivnice, sport bar nebo nádražka. Návštěva těchto míst je pokaždé dobrodružná výprava do jiného světa, kde se může stát opravdu cokoli. A přiznávám, že mě láká tahle mezilidská chemie, podporovaná výtečně načepovaným pivem. Umím hrát mariáš, sedmu i tisíc, neztratím se v trampském zapadáku ani v podniku, kde nosí číšník dokonale nažehlený smoking. Každé místo má příběh, já ty příběhy rád objevuji a doufám, že se mi je podaří předat dál.

Bloger Robert

Hospodu samozřejmě dělá kromě výčepního i kuchař a můžu potvrdit, že ani v tomto oboru nesáhl Český lev vedle. Obsáhlost jídelního lístku je dostatečná k tomu, aby si vybral každý, a přitom si nepřipadáte, jako byste četli Jiráskovy sebrané spisy a máte vybráno rychle.

Vzhledem k chladnému počasí jsem se rozhodl prohřát žaludek gulášovou polévkou a zaplnit ho pečeným kolenem. V obou případech to byla skvělá volba.

Gulášovka byla tak akorát odleželá, slaná i horká – prostě taková ta tradiční hospodská klasika, která vás buď oživí, nebo přesvědčí o tom, že je čas změnit lokál. Koleno bylo poměrně velké a libové, ale hlavně nebylo spálené, příliš tučné ani nedopečené. Takhle vypadá spokojenost za slušnou cenu.

A když už mluvíme o penězích... člověk má prostě občas smůlu, a to se stalo i během mé návštěvy. Zničehonic prostě přestal fungovat terminál, takže bylo třeba platit v hotovosti.

Vzhledem k tomu, že jsem přišel vyzbrojený jedině kartou, jsem očekával problémy, ale vrchní říkal: „Ne, to není problém, zaskočte si na roh do spořitelny a bude to,“ a já na něj chvilku překvapeně zíral a pak jsem se ho zeptal, jestli mu tady mám nechat občanku nebo tak něco, a on se na mě – na hosta, kterého viděl poprvé v životě – podíval a řekl: „Co byste mi tu nechával, já vám věřím.“ Tak já se oblékl, vylezl jsem zpátky na ulici, vybral si z bankomatu peníze a šel jsem zpátky, abych zaplatil.

A teď mi řekněte: v kolika restauracích v Praze se vám tohle může stát?

Autor:


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.