Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Královna české cyklistiky prožila nejkrásnější den v životě

Komerční sdělení   7:00aktualizováno  7:00
Cyklistickou kariéru Lady Usnulové, dříve Kozlíkové, přerušila borelióza. Se zákeřnou nemocí bojovala vytrvalá sportovkyně v sedle až do roku 2011.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Královna české cyklistiky prožila nejkrásnější den v životě | foto: QUANTUM, a.s.

Získala 46 titulů domácí šampionky, 4x se stala nejlepší závodnicí Evropy a dosáhla i na titul mistryně světa. Startovala na třech Olympiádách a jako jediná žena v historii ovládla v roce 2002 prestižní anketu O krále české cyklistiky. Nyní s mužem Břetislavem Usnulem vede penzion Lada v maličké obci Repechy poblíž Prostějova a stará se o novorozeného syna Matouše. Vypravili jsme se za ní udělat rozhovor.

Mluvili jsme s vámi ještě před porodem. Jak vše dopadlo?
Narození našeho syna Matouše je pro nás velkou životní událostí. Narodilo se nám krásné a zdravé miminko a to je obrovský dar. Jsem tři dny po porodu, plna emocí a nepopsatelného pocitu štěstí. Byly to nádherné okamžiky, které jsme s manželem společně prožili. Pro mě to byl ten nejkrásnější den v mém životě.

Počítáte pro něj také se sportovní kariérou?
Předně si přeji, aby to bylo zdravé a šťastné miminko. Uvidíme, jaké bude mít vlohy a chuť pro sport. Oba jsme s manželem sportovci, takže si myslím, že sportovní základy mu předáme. Myslím si totiž, že sport dokáže člověka formovat správným směrem, získává morálně volní vlastnosti a hodnoty. A to je to nejdůležitější. Pak už to bude na jeho rozhodnutí, jestli se rozhodne závodit a stát se šampionem. Je to pro mě podružnější věc.

Královna české cyklistiky prožila nejkrásnější den v životě

Sportovní kariéru jste skončila i kvůli potížím s boreliózou, už se vám po zdravotní stránce vede lépe?
Onemocněla jsem někdy na podzim v roce 2006, jenže jsem na to hned nepřišlo a nemoc jsem dva roky přecházela. Borelióza se mezi tím rozvinula do chronického stádia, měla jsem problémy s infekcemi a imunitou obecně. Jakékoliv fyzické zatížení tento stav zhoršovalo, byly s tím spojené bolesti kloubů, svalů, vysoké horečky. Zkoušela jsem všechno možné, léčitele. Něco pomáhalo, ale výkony už nikdy nebyly takové jako předtím.

Sportu jste se ale jen tak nevzdala…
Ještě jsem zvládla v dobré kondici zvládnout olympiádu v Pekingu, kde jsem skončila osmá. Byly tam světlejší momenty, ale musela jsem to strašně vydřít, velmi mě to vyčerpávalo. V roce 2011 jsem vyhodnotila, že takovou námahu nemám dál zapotřebí. Vysadila jsem závodění a organismus se začal dávat do pořádku. Ještě rok to trvalo. Poslední dva roky se už cítím dobře, je to o moc lepší.

Jaká je nejhezčí sportovní vzpomínka?
Záleží na úhlu pohledu. Jakákoli vyhraná etapa nebo medaile z mistrovství potěší a je odměnou za vynaložené úsilí. Má čtyři tituly mistryně Evropy, pak nějaké stříbrné medaile. Pokaždé, když člověk stojí na stupních vítězů, je šťastný. Podle výsledků to určitě bylo, když se nám podařilo vyhrát mistrovství světa. Pro každého cyklistu je duhový dres nejvíc.

Královna české cyklistiky prožila nejkrásnější den v životě

Vidím, že tu visí.
Je to on, 2002, bylo to v Kodani na dráze v disciplíně Scratch. Považuji to největší moment mojí kariéry. Samozřejmě pak hodně vzpomínám na všechny tři Olympiády – Sydney, Athény, Peking. V Athénách páté místo v časovce, ceněné disciplíně. Měli jsme obrovskou radost, k medaili to bylo pár vteřin.

Měla jste tam ale nějaké problémy s doprovodem na motorce.
Ano, odřízl mě od čtvrtého místa. Chyběla mi půl vteřina. Pořadatelé v Athénách s organizací trochu bojovali. Do poslední chvíle neměli dokončená sportoviště. Dobrovolníci podle mně neměli dobré povědomí o sportu, který pomáhali organizovat. Motorkáři měli třeba fungovat jako předjezdci před sportovcem a uvolňovat mu cestu. Nedokázali ale odhadnout vzdálenost a rychlost jezdce a mnohdy překáželi. Byly jsme čtvrtá, pátá, šestá v jedné vteřině, takže to sehrálo svoji roli, zvlášť na Olympiádě. Ale medaile by to stejně nebyla, chybělo mi asi osmnáct vteřin. Výsledek to byl každopádně velmi dobrý a byli jsme spokojení.

Stálo to velké úsilí. Jak jste se s dřinou vypořádávala?
Cyklistika obecně je vytrvalostní, tvrdý sport. Člověk tráví hodiny v sedle, musí překonávat kopce, jezdit za špatného počasí, v deštích, kroupách, horku a dvou stupních nad nulou. Musíte to mít v povaze, být trochu blázen a umět se vybičovat. Kdyby vás dřina nebavila a nelákala, nemůžete cyklistiku dělat.

Počítala jste si, kolik jste ročně najezdila?
Dělá to každý cyklista, potřebujete vědět, kolik máte odtrénováno. Třeba kvůli vyhodnocování, proč vám to nejde, nebo naopak, že se daří, bez statistiky se neobejdete. Na vrcholu závodní kariéry jsem najezdila 27 000 kilometrů ročně.

Spadla jste někdy?
Určitě, pády k cyklistice patří. Měla jsem štěstí, obešly se bez vážnějších zranění. Nejhorší pád jsem zažila, když jsme v tréningu jeli za trenérovým autem a jeden z řidičů mu z vedlejší silnice nedal přednost. Náš trenér musel přibrzdit, já už jsem ve vysoké rychlosti nestačila zareagovat. Měla jsem pohmožděnou krční páteř, helmu na tři kusy. Rychle jsem se z toho dala do pořádku.

Vyrazíte si někdy na kole na výlet jen tak? Nemáte pak nutkání ostatním ujet?
Určitě ne. Nejsem ten typ. Žádný ze závodníků, který si odzávodil své, se nemusí hojit na výletě na slabších jezdcích. Jde přece o tom užít si výlet s partou a ne si to zkazit. Člověk se může vybít na závodech a tréninzích.

Už nezávodíte, provozujete penzion. Jak jste se k tomu dostali?
Nejdřív jsme přemýšleli, že uděláme klub, kam budou jezdit sportovci na soustředění nebo si oddychnout. Podařilo se nám najít toto místo přes inzerát a postupně jsme dospěli k názoru, že by bylo lepší oslovit širší veřejnost. Takže jsme si otevřeli penzion.

Čím vás toto místo oslovilo?
Máme moc rádi Drahanskou vrchovinu, takže jsme hledali pěkné místo někde na ní. Je na cyklostezce z Prostějova, která je mezinárodní. Vede z Polska až dolů do Itálie. Lidé se k nám musí dostat po osmikilometrovém stoupání, tak jsme si říkali, že uvítají možnost občerstvení na kopci. Zkusili jsme to, postavili jsme penzion na zelené louce. Myslím, že jsme to vycítili dobře, sportovci se sem naučili jezdit. Přes léto to jsou cyklisté, v zimě děláme běžecké trasy.

Takže se specializujete na sportovce?
Jezdí sem i rodiny. Máme tu vlek pro děti, uvažujeme o zasněžovacím dělu. Uvidíme, jsou to velké investice, musíme to důkladně zvážit. Každopádně víkendy fungují dobře, i prázdniny a zima. Na podzim bývá volněji, ale nám to nevadí, po sezóně je třeba si odpočinout. Fungujeme čtyři roky a všechno je, jak má být.

Jedním z hlavních sponzorů vaší sportovní kariéry byla společnost Quantum. Co si o ní myslíte?
Hrozně si vážím každého člověka, každé firmy, kteří se dokázali vyšvihnout z nuly až na úroveň, kdy mají spoustu zaměstnanců a dělají něco prospěšného. Quantum a jeho zakladatelé mezi ně patří. Naše spolupráce začala někdy koncem devadesátých let. Bez jejich pomoci až do roku 2011 bych si nedovedla závodní kariéru představit a rozhodně bych neměla takové výsledky. Roman Matiovský (ředitel firmy Quantum) s manželkou nám byli velkou oporou. Vztahy jsme měli vysoce nadstandardní, přerostly v přátelství. Ostatně, loni v našem penzionu pan Matiovský oslavil padesátiny.

Repechy mají do dvaceti stálých obyvatel. Odlehlost Vám nevadí?
Nevadí mi to, mám ráda klid. Život ve městě je na můj vkus příliš uspěchaný a stresuje mě. Když jednou za čas potřebuju něco vyřídit ve městě, tak si tam zajedu. Komunita je tu navíc o něco větší, je to třicet, pětatřicet lidí včetně chalupářů.

Vidím, že po stěnách máte kromě sportovních trofejí a fotek i rockery, Beatles.
Manžel je muzikant, hraje na kytaru, má rád právě Beatles. A tamta fotka připomíná jeho mladšího syna Jana Usnula, který v roce 2011 tragicky zahynul na jezu v Olomouci, když se statečně snažil pomoci tonoucímu třináctiletému školákovi. Na kopci jsme mu postavili památeční kříž. Je odtam krásný výhled na Jeseníky. Když je jasno, dohlédnete až na vysílač na Pradědu. Je to pěkné místo.

Autor:

Zpestřete váš jídelníček
Zpestřete váš jídelníček

Inspiraci a zajímavé recepty najdete na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.