Japonsko - země, kde se minulost potkává s budoucností

Komerční sdělení Na severozápadním okraji Kjóta stojí zen-buddhistický chrám Rjóandži. Uvnitř je nevelký obdélníkový prostor pokrytý jemným bílým štěrkem s několika většími kameny připomínajícími ostrovy. Tak tohle má být ta slavná kamenná zahrada, chlouba Japonska a jeden z jeho symbolů? Návštěvník dychtící po pompézních objektech plných všemožných nej- nutně pocítí zklamání. Stačí však pochopit skrytou symboliku a naplní vás obdiv k starému umělci z 15.století, který dokázal zahradě vtisknout základní myšlenku zenu.

Ať totiž počítáte kameny z kteréhokoli místa, dopočítáte se maximálně čtrnácti. A vsadili byste milion na to, že to je ten správný počet. Chyba lávky. Kamenů je patnáct. Mistr Soami zaranžoval zahradu tak geniálně, že jeden kámen zůstává vždy skryt pohledům.

Co nám umělec vzkazuje svým poselstvím? Nikdy si nebuď ničím příliš jist. O všem pochybuj. Nepropadej stereotypům a na nejobyčejnější maličkosti pohlížej jako bys je viděl poprvé. Nesklouzávej po povrchu, ale snaž se dostat k podstatě věci!   

Okouzlení tradicemi a atmosférou

Japonsko vás neokouzlí ani tak přírodními krásami (ne snad, že by nemělo co nabídnout), ale především svojí kulturou, tradicemi, festivaly a neopakovatelnou atmosférou. Neustále budete konfrontováni bojem protikladů jako učedníci zenu při meditacích nad rébusy, zda může jedna ruka tleskat.

Po staletí přitahuje Japonsko pozornost Západu. Země tisíce ostrovů byla po čtvrt tisíciletí zcela izolována, světem samým pro sebe. Každý nežádoucí návštěvník (jímž byli především křesťanští misionáři) zaplatil svou opovážlivost ztrátou života, obvykle spojenou s nelidským mučením. Není divu, že Japonsko získalo dráždivé renomé tajemného a výjimečného území.

Když se po reformách Meidži v druhé polovině 19. století konečně otevřelo světu, obě strany si v bouřlivých námluvách chtěly vynahradit ztrátu celých staletí. Japonská kultura a umění  se stala senzací v uměleckých kruzích po celé Evropě. Ještě dychtivěji však přejímali vše západní sami Japonci. Především výdobytky moderní techniky. A ukázali se být velmi učenlivými a schopnými žáky, kteří se brzo zcela vyrovnali svým učitelům. Jedinečnost země se projevila i v tom, že na rozdíl od zbytku Asie nikdy nebyla kolonií, ale naopak se sama stala zemí kolonizující.

Dějiny Japonska jsou pestré a bouřlivé

Období, na něž mohou být jeho obyvatelé právem hrdí, zastínila epocha hanby, kdy pocity vlastní nadřazenosti brutálním způsobem vnucovali ostatním. Člověk, který zná Japonce současnosti jako snad nejslušnější a nejzdvořilejší lidi na Zemi, s mírumilovnými náboženstvími vyznávajícími pokoru, těsné sepjetí s přírodou a pravidlo žít a nechat žít, těžko pochopí bestialitu japonských vojáků  při okupaci Číny či Koreje.

Další paradoxy? Národ, jenž se vyžívá v minimalistické dokonalosti rituálů ikebany, čajových obřadů a aranžování zahrad si postaví cementárnu s ohyzdnými komíny přímo v areálu jedné ze tří (oficiálně vyhlášených) nejkrásnějších přírodních scenérií Japonska.

Poklid japonských domovů či zahrad ostře kontrastuje s nejrušnějšími a nejbláznivějšími neonovými bulváry světa v Tokiu či Ósace.

K smíchu vám může přijít pověrčivost Japonců, kupování "štěstíček" omikudži či amuletů omamori, chránících snad před všemi nástrahámi světa. Za roztomilou zbytečnost můžete považovat toalety, na nichž můžete vykonat velkou potřebu a nehnout přitom prstem. Jen si na displeji vedle mísy nastavíte směr, sílu a teplotu ostřiku, vysoušení a závěrečné naparfémování.

Kdo by se však smál nejmodernějším superexpresům řítícím se na tisícikilometrové vzdálenosti napříč Japonskem co čtvrt hodiny třísetkilometrovými rychlostmi bez minimálního zpoždění a v dokonalém komfortu? Na něj ale rychle zapomeňte v příměstských vlacích, napěchovaných do té míry, že ranní špička v Praze je proti nim vyhlídková jízda plná pohody.

Je toho mnoho co lze obdivovat

Automaty, v nichž koupíte na každém kroku a v kteroukoli noční dobu vše co potřebujete k životu. Buďte bez obav, poruchy a zloději mincí jsou zde téměř neznámé. Dokonale miniaturní a lehké mobilní telefony, které se někdy za dva roky stanou žhavými novinkami i u nás. A ta úžasná poctivost! Pravděpodobnost toho, že nalezenou peněženku Japonec neodnese na nejbližší oddělení Ztrát a nálezů je stejně malá jako šance nalézt ji v případě ztráty na stejné instituci u nás.

Je toho mnoho, co by si našinec naopak odpustil a po čem by se mu nestýskalo. Především permanentní pocit nedostatku prostoru a zahlcení davem. Žít v japonském velkoměstě je nesnesitelně únavné. Nicméně fascinující. Kdo nezažil, nepochopí. Říká se, že Japonsko je oknem do budoucnosti světa za pár desetiletí.

Záměrně zde nepíšu o Kjótu, Naře a dalších kulturních a historických skvostech celosvětového významu. Ani o Hirošimě či Nagasaki, Japonských Alpách, Sapporu či Naganu, dominantním symbolu země Fudži nebo vulkánu Aso s největším kráterem na světě. Mimochodem, víte, že celá desetina aktivních sopek světa leží na japonských ostrovech?

Všechna zmiňovaná jakož i mnohá další místa jsou totiž jen třešničkami na nedefinovatelném a nepokojném avšak lahodném dortu jménem Japonsko. Kdo ho nikdy neochutná, může jen litovat.