Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Film FC Roma společnost nerozděluje, přináší vtip a nadhled

Komerční sdělení   0:01aktualizováno  0:01
Dokumentární komedie FC Roma zaznamenala v posledních dvou týdnech bouřlivé reakce. Po nečekaném zamítnutí chystané premiéry a hrozbách fanoušků na stadionu Bohemians Praha (13. září) film vstoupil do kinodistribuce 22. září.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

FC Roma | foto: FC Roma

Snímek vznikl v produkci HBO a nutprodukce, distributorem filmu je společnost krutón. Přinášíme krátký rozhovor s režiséry filmu Rozálií Kohoutovou (RK) a Tomášem Bojarem (TB).

Čím vás zaujalo téma děčínského romského fotbalového klubu? Kdy jste o kauze slyšeli poprvé?
RK: O mediální kauze ohledně petice ve třetí třídě děčínské ligy jsem se dozvěděla v září 2014. V té době skoro všechny týmy v této soutěži odmítaly nastoupit proti nově zformovanému, romskému mužstvu FC Roma. Zaujala mě absurdita celého problému - bílí nehrají proti Romům, kteří tím pádem vyhrávají kontumačně a mají dokonce šanci postoupit do druhé ligy. To, že týmy odmítaly nastoupit k fotbalovému utkání, je pro mě docela výstižný popis českého rasismu, který je nenápadný a plíživý, schovaný za větami typu “mně cikáni nevadí, ale...”

Slyšeli jsme spoustu důvodů proč ostatní týmy odmítaly proti “cikánům” nastoupit. Fakt je ale ten, že romský tým od chvíle, co jsme začali film natáčet, dělal vše proto, aby soupeřům ukázal, že jsou “normální”, přizpůsobiví”, a že stojí za to, aby s nimi ostatní hráli. V tomhle ohledu si myslím, že jsme natočili angažovaný film. Film, který má ambici tento pivní, český rasismus trochu poodhalit. Protože životy děčínských fotbalistů z FC Roma se velmi podobají životům jejich soupeřů. Chodí spolu normálně na pivo, ve městě se zdraví, nakupují ve stejném obchodě.

To mi na tom přijde ve výsledku krásné. Po roce, co jsme s týmem FC Roma natáčeli, působí tito fotbalisté podle mého názoru jako úplně normální Češi, co rádi pijí pivo, řeší slevy v supermarketu a koukají na hokej. Kde tedy hledat příčiny strachu bílých vůči Romům, ale také Romů vůči Vietnamcům nebo muslimům? Myslím, že na tyto paradoxy film nenásilným, humorným způsobem hledá odpověď.

TB: Poprvé jsem si kauzy “FC Roma” všiml na konci léta 2014, když o ní začala referovat média. Po přečtení novinových článků ohledně bojkotu romského mužstva mě napadlo, že by ten bojkot mohl být zajímavou výchozí situací pro film. Dál jsem se tím ale nezabýval a děčínskou kauzu jsem na čas úplně pustil z hlavy. Přibližně v polovině září mi zavolala producentka Pavla Kubečková a řekla mi, že s Rozálií už do Děčína nějakou dobu jezdí a začínají uvažovat, že by o místním romském klubu mohl vzniknout film a navrhla mi spolupráci.

V podstatě bez jakéhokoliv očekávání jsem se s nimi vypravil do Děčína. Zrovna ten den FC ROMA hrálo benefiční zápas proti výběru zahraničních ambasád, kolem stadionu kroužila spousta televizních štábů, trenér Pavel Horváth byl prakticky neustále v obležení novinářů. Přiznám se, že mi to celé tehdy připadalo jako podivná, lehce hysterická „šaráda“. Už jsem si říkal, že tohle téma zkrátka nebude pro mě. Ale pak jsem u postranní čáry pozoroval trenéra Pavla Horvátha, kterému novináři dali na okamžik pokoj, a velmi hlasitě koučoval své mužstvo.

Pavel mě okamžitě zaujal. Jeho nesmírná přirozenost, jeho – v něčem až dětské – zaujetí pro věc, obrovská umanutost, ale zároveň i podivuhodná lidskost – s něčím podobným jsem se do té doby setkal jen málokrát. Po chvíli mi začalo být jasné, že se s Rozálií do Děčína vrátíme.

Jak se vám točilo s hlavními postavami filmu Pavlem a Patrikem?
RK: Patrik byl určitě ze začátku bezprostřednější, možná i díky tomu, že je stejně starý jako my. Šli jsme párkrát na pivo, na diskotéku a zjistili jsme velmi rychle, že jsme si názorově blízcí. Trenér Pavel, který se v týmu těší velkému respektu, byl určitě vůči “filmařům z Prahy” obezřetnější. X měsíců po naší návštěvě nám se smíchem vyprávěl, jak řekl Patrikovi, ať se o ty děti (myšleno nás) nějak postará.

Díky mediálnímu humbuku kolem inkriminované, protiromské petice, k nám byl trochu nedůvěřivý. Myslím, že ho přesvědčilo, když nás viděl na zápase po třetí, po čtvrté, když už tam žádná další média nebyla. Pak nás pozval k sobě na kafe a zeptal se, o co nám vlastně tedy jde. Mezi oběma protagonisty, jejich rodinami a naším filmovým štábem vzniklo během natáčení přátelství.

TB: Vůbec se před námi nestylizoval, ve všem byl dokonale upřímný, někdo by možná řekl až bezelstný. Díky jeho otevřenosti jsme mohli začít postupně poznávat všední život v jeho fotbalovém klubu i všední život na špinavém, divokém severu. Stejně jako Pavel se nám rychle otevřel i brankář mužstva Patrik Herák – docela záhy jsme pro něj přestali být „novináři” a začali jsme společně trávit spoustu času na fotbalových hřištích, v děčínských ulicích i v místních klubech a hospodách – tam ze začátku především.

Po pár týdnech nám bylo definitivně jasné, že Patrik a Pavel jsou nejen zajímaví lidé, ale i velmi zajímavé – v první řadě nebývale přirozené – postavy pro film. Děčín nám (i celému štábu) potom na další rok celkem zásadně vstoupil do života a mám pocit, že nikdo z nás toho ani na vteřinu nezalitoval.

Anotace

Minulou sezónu nastoupil do nejnižší české fotbalové soutěže nový tým. FC Roma hraje okresní přebor a je složen převážně z romských hráčů. Většina bílých soupeřů zápasy s FC Roma bojkotuje. Pro tým tak začíná trochu zvláštní sezóna. Někdy se hraje, někdy se nehraje, dopředu není nic jisté a klub vyhrává většinu zápasů kontumačně. I přes složitou situaci ale neztrácejí fotbalisté FC Roma entuziasmus a s humorem sobě vlastním bojují jak na hřišti, tak mimo něj.

Brankář Patrik se tak z korby popelářského vozu podivuje nesmyslům o zdravotní péči zdarma “pro cikány”, přiznává se ze strachu z muslimů a diví se deseti milionům Čechů, kteří mají vítr z cikánů. S postupující sezónou stoupá klub v tabulce klub výš a výš. Někdy je to ale těžší, než si představovali: ztrácejí se jim míče, hráči holdují marihuaně, fanoušci na ně pokřikují, ať táhnou do práce. Podaří se týmu FC Roma postoupit a přesvědčit okolí, že nejsou agresivní rváči, ale že si prostě jen chtějí zahrát fotbal?

Teaser zde: https://vimeo.com/173040761



Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.